rehabilitÁcia 2diabetes mellitus und mit den kardiovaskulären erkrankungen orientiert sind. die...

VYDAVATEĽSTVO LIEČREH

LIII (53) 2016, ISSN 0375–0922

indexovaný v databáze SCOPUS

http://www.rehabilitacia.sk

Redakčná rada:

A. Gúth – šéfredaktorZ. Volková – asistentkaM. Štefíková – asistentkaM. Hlobeňová – HlohovecK. Hornáček – BratislavaE. Vaňásková – Hr. KrálovéJ. Čelko – TrenčínĽ. Želinský – KošiceS. Tóth – N. ZámkyJ. Haring – Piešťany

I. Vařeka – OlomoucV. Kříž – Kostelec n. Č. l.A. Krobot – ZlínI. Springrová – ČelákoviceF. Golla – OpavaV. Tošnerová – Hr. KrálovéP. Mĺkvy – SenecH. Lesayová – MalackyL. Kiss – Čiližská RadvaňV. Lechta – Šenkvice

C. Mucha – KölnH. Meruna – Bad OeynhausenK. Ammer – WienP. Juriš – KošiceK. Sládeková – BratislavaJ. Štofko – TrnavaJ. Ľalíková – KillarneyA. Gúth ml. – LevárkyN. Martinásková – KošiceT. Doering – Hannover

REHABILITÁCIA 2

titulky 2016 sk.indd 2 14.2.2016 9:47

81

Rehabilitácia, Vol. 53, No. 2, 2016

REHABILITÁCIA č. 2, ročník LIII, 2016, str. 81 - 160Vedecko-odborný, recenzovaný časopis pre otázky liečebnej, pracovnej, psychosociálnej a výchov-nej rehabilitácie, indexovaný v SCOPUSe, šírený sieťou Internetu na adrese: http://www.rehabilitacia.sk,Adresa redakcie: LIEČREH s.r.o., Na barine 16, 841 03 Bratisalva-Lamač, Slovensko,e-mail: [email protected]

OBSAH

REHABILITÁCIA No. 2 Vol.: 53, 2015, pp. 81 - 160Scientific specialist peer reviewed journal for the issues of medical, occupational, educationaland psychosocial rehabilitation. Indexed in SCOPUS. Internet http://www.rehabilitacia.skRedaction adress: LIEČREH s.r.o., Na barine 16, 841 03 Bratisalva-Lamač, Slovakia,e-mail: [email protected]

CONTENTS

REHABILITÁCIA Nr. 2 Jahresgang 53, 2016, S. 81 - 160Wissenschaftliche rezensiert Fachjournal für die Fragen der Medizinischen-, Arbeits-,Psychosozial- und Erziehungsrehabilitation.Registriert in SCOPUS, Internet http://www.rehabilitacia.skAdresse der Redaktion: LIEČREH s.r.o., Na barine 16, 841 03 Bratisalva-Lamač, Slowakei,E-mail: [email protected]

INHALT

A. Gúth: Dogtherapy 8 2J. Čelko, A. Gúth: Chôdza so psom ako prevencia a liečba závažných chorôb 8 3Jebavý1, R., Baláš2, J., Jalovcová3, M.: Komparace silových cvičení na nestabilních ... 9 3Honová K., Staňa , J.:Piriformis syndrom – náhled komplexní léčby 104Králová , D. M., Pučelíková , A., Řezaninová, J.: Úloha kvalitně odebrané anamnézy... 113Labunová , E., Mikuľáková, W., Kendrová, L., Demetrová, P.: Prínos pohybovej aktivity pre zdravieosôb vo vyššom veku 132Mojžíšová2, A., Dvořáčková3, D.: Role sociálního pracovníka v systému koordinované rehab... 141Vařeková, J., Daďová, K., Šlégl, A.: Efekt třídenního kurzu Feldenkraisovy metody... 151

Gúth, A.: Dogtherapy 8 2Čelko, J., Gúth, A.: Walking with dog as a prevention and therapy of serious illnesses 8 3Jebavý1, R., Baláš2, J., Jalovcová3, M.: Comparison of strength exercises on unstable... 9 3Honová K., Staňa , J.: Piriformis syndrome – insight into complex therapy 104Králová, D.M., Pučelíková, A., Řezaninová, J.: Role of punctually taken history in the approach topatients with functional disorders of motion apparatus – case report 113Labunová , E., Mikuľáková, W., Kendrová, L., Demetrová, P.: Health benefits of motion ... 132Mojžíšová, A., Dvořáčková, D.: Role of social worker in the system of coordinated rehabilitation 141Vařeková, J., Daďová, K., Šlégl, A.: Effect of a three-day Feldenkreis method (FM)... 151

Gúth, A.: Dogtherapy 8 2Čelko, J., Gúth, A.: Gehen mit einem Hund wie eine Prävention und Behandlung von schweren...83Jebavý1, R., Baláš2, J., Jalovcová3, M.: Komparation der Kraftübungen auf den instabilen... 9 3Honová K., Staňa , J.: Piriformis-Syndrom - die Ansicht der umfassenden Behandlung 104Králová , D. M., Pučelíková , A., Řezaninová, J.: Rolle der gut abgenommenen Anamnese... 113Labunová , E., Mikuľáková, W., Kendrová, L., Demetrová, P.: Gesundheitsvorteile derBewegungsaktivität bei den älteren Menschen 132Mojžíšová2, A., Dvořáčková3, D.: Rolle des Sozialarbeiters im System der koordinierten... 141Vařeková, J., Daďová, K., Šlégl, A.: Effekt des dreitägigen Kurses der Feldenkrais-Methode... 151

82

DogtherapyKeď raz prišiel pred štyridsiatimi rokmi môj vtedajší šéf Palát do práce začalnám rozprávať o tom, „čo zase tí západniari v Anglicku“ vymysleli – naliečbu používajú psa(!). Neuveriteľné... – a nazývajú to dogtherapy. Keďsme si o tom následne začali zháňať (cez problematicky dostupné separátky)informnácie – naozaj sme došli na to, že dogtherapy je jeden z možnýchliečebných rehabilitačných postupov pomocou zvieraťa. Až podstatneneskôr sa u nás pridala k týmto rehabilitačným postupom hipoterapia, liečbadelfínom, mačkou... V tej prvej fáze to však bol predovšetkým pes ako udavačkroku (pacemacker) pri kondičnom type cvičenia. Ako najvhodnejší sa v tomtosmere javí jazvečík ako ideálny partner rehabilitanda(ten má skoro totožnúchôdzu s chôdzou pacienta - požadovaná je vojenská chôdza 128 krokov zaminútu). Odvtedy všetkým mojim pacientom s ischemickou chorobou srdca,hypertenziou, stavom po infarkte alebo cievnymi poruchami radím, aby sikúpili jazvečíka. Vlnu úsmevov zožnem najmä pri prednáškach z rehabilitáciepre zdravotné sestry (väčšinou to už nie sú mladice) – keď im poviem, abyich manželovi priniesol „Ježiško“ v čase dovŕšenia štyridsiatky jazvečíka.(Som presvedčený, že si všetky poslucháčky zapamätajú: „starší páni nadštyridsať sa musia denne prechádzať dvakrát po dvadsať minút...“).Štandartná námietka proti tomuto poučeniu zo strany mojich poslucháčokbýva, že mu radšej kúpia stacionárny bicykel - ten vraj nepýta jesť... Áno,ten nepotrebuje „žrať“ a „nepocikáva sa...“, ale zase naopak, po dvochtýždňoch „intenzívneho bicyklovania pri televíznych novinách“ sa z nehostáva vešiak na kabáty – a potom sa už obyčajne nikdy nevyužije nabicyklovanie. Keď som prednášaval v Nemecku, tak som si k tejto prednáškeurobil a krátke videá, na ktorých sa páni v kravatách usilovne prechádzajúso psom. Škoda, že som nemal pripravený telefón alebo kameru ráno asipred mesiacom, keď bývalo ešte pred pol siedmou šero. Išiel som vtedy dopráce, ako obyčajne, a na rohu jednej tichej ulice pod Kramármi som zažilpeknú scénku: neoholený starší chlapík, s ľahkou vetrovkou na pyžame držív ľavej ruke dvojmetrovú vôcku, s ktorou „kmása“ drobný psíček rasy„pouličná zmeska“ a snaží sa dostať od najbližšieho kríka k vzdialenejšiemu,aby si ho poznačil „očuraním“. Pán mu v tom nechtiac bráni, lebo stojí namieste a v pravej ruke drží telefón, na ktorom palcom vyťukáva „strašnedôležitú SMSku“ a pritom mu zo špaku v ústach odpadáva ešte do červenarozpálený cigaretový tabak – no... situácia ako vystrihnutá z karikatúry nadogtherapy... (Nebol som pripravený nahrať si to na kameru, určite by somto bol zavesil na Youtube). Takže keď „nechceme dať zarobiť“ cievnymchirurgom a kardiológom, dajme zarobiť kynológom – kupujme jazvečíkov– tí sa nedajú premeniť na vešiaky kabátov a postarajú sa, aby bolpotencionálny kardiologický alebo kardiochururgický pacient „potiahnutý“za nohavicu a vyhnaný na dvadsaťminútovú prechádzku - či do tmy,začínajúceho dažďa alebo na rozžiarenom slnko..., ešte predtým, než stihne„utekať“ do práce, aby si „nazarábol čo najviac bubákov“ na najnovší typpohodlného autiaka... 11.6.2016, A. Gúth

Editorial

83


CHÔDZA SO PSOMAKO PREVENCIA A LIEČBA ZÁVAŽNÝCH CHORÔBAutori: J. Čelko, A. GúthPracovisko: Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka, Fakulta zdravotníctva, Trenčín,

Inštitút FBLR Piešťany Univerzity sv. Cyrila a Metoda v Trnave, Slovenská zdravotnícka univerzita, Lekárska fakulta, Bratislava

SúhrnVýchodisko: Pohybová aktivita populácie bez ohľadu na vek má klesajúci trend, čozvyšuje riziko chronických chorôb. Stratégie zamerané na zvýšenie pohybovej aktivityväčšinou nie sú schopné dlhodobo udržať motiváciu k pohybu. Cieľom práce bolovyhodnotiť pohybovú aktivitu pri chôdzi so psom, faktory, ktoré ju ovplyvňujú, a posúdiťjej dlhodobú udržateľnosť.Metódy: V práci uvádzame poznatky zo štúdií uverejnených v elektronických databázacha v časopisoch do konca roku 2015 o faktoroch ovplyvňujúcich chôdzu so psom, vplyvevlastníctva psa na pohybovú aktivitu majiteľa o možnostiach jej liečebno-preventívnehovyužitia.Výsledky, závery: Väčšina štúdií objektivizovala dlhodobo udržateľnú zvýšenúpohybovú aktivitu majiteľov psov v porovnaní s tými, ktorí psov nevlastnia, a pozitívnyvplyv tejto interakcie na zdravotný stav človeka. Veľkú rezervu predstavujú majiteliapsov, ktorí s nimi nechodia, uvádzame prekážky, ktoré im v tom bránia. Poukazujeme aj navýsledky štúdií zameraných na špecifické skupiny obyvateľov, ako sú seniori, deti,gravidné ženy, pacienti s diagnózou diabetes mellitus a s kardiovaskulárnym ochorením.Kľúčové slová: chôdza so psom, pohybová aktivita, diabetes mellitus, kardiovaskulárnechoroby, obezita.

Čelko, J., Gúth, A.: Walking with dogas a prevention and therapy of serious illnesses

Summary

Basis: Motion activity of population decreasesregardless the age, what increases the risk ofchronic illnesses. Strategies focused onimprovements of motion activity are usually notable to keep the motivation to movement in thelong term. Aim of this work was to assess themotion activity in walking with a dog, factorsthat influence it and to review its long termsustainability.Methods: Information from studies listed inelectronic databases and journals till the end ofthe year 2015 concerning the factors thatinfluence walking with a dog, impact of dogownership on motion activity of the owner andpossibilities of its therapeutic – prevention use isintroduced.Results, conclusions: Most of the studiesobjectified long term sustainability of increasedmotion activity of dog owners in comparison tothose who do not own dogs and positive impactof this interaction on health state of humans.Owners of dogs who do not walk them representa big reserve; the obstacles that prevent from

Čelko, J., Gúth, A.: Gehen mit einem Hund wieeine Prävention und Behandlung von schwerenKrankheiten

Zusammenfassung

Die Ausgangspunkte: die Bewegungsaktivität derPopulation unabhängig vom Alter hat einenAbwärtstrend, was das Risiko von chronischenKrankheiten erhöht. Strategien, auf dieErhöhung der Bewegungsaktivitäten orientiert,sind nicht fähig die Motivation zur Bewegunglangfristig zu erhalten. Das Ziel dieser Arbeitwar es die körperliche Aktivität beim Gehen mitdem Hund, auch die Faktoren die es beeinflussenund die langfristige Nachhaltigkeit zu bewerten.Die Methoden: in der Arbeit präsentieren wirdie Kenntnisse aus den Studien publiziert in denelektronischen Datenbanken und Zeitschriften bisEnde des Jahres 2015 über die Faktoren die dasGehen mit dem Hund beeinflussen, über denEinfluss ein Hund besitzen auf die körperlicheAktivität des Eigentümers, über dieMöglichkeiten der heilpräventiven Verwendung.Die Ergebnisse, die Schlussfolgerungen: diemeisten Studien objektivierten die langfristigeund nachhaltige erhöhte körperliche Aktivitätder Hundebesitzer im Vergleich mit denen, diekeine Hunde besitzen und positive Auswirkungen

84

walking a dog are stated. The results of studiesfocused on specific classes of citizens such asseniors, children, pregnant women, diabetesmellitus patients, or patients with cardiovasculardiseases are also stated.Key words: walking with dog, motion activity,diabetes mellitus, cardiovascular diseases,obesity

dieser Interaktion auf die menschlicheGesundheit. Große Reserve repräsentieren dieHundebesitzer, die nicht mit ihnen gehen, dieHindernisse werden genannt, die es ihnenbehindern. Sind auch die Ergebnisse der Studienangegeben, die auf spezifischeBevölkerungsgruppen, wie die Senioren, Kinder,schwangere Frauen, Patienten mit der DiagnoseDiabetes mellitus und mit den kardiovaskulärenErkrankungen orientiert sind.Die Schlüsselwörter: Gehen mit dem Hund,körperliche Aktivität, Diabetes mellitus,kardiovaskuläre Erkrankungen, Obesität

Úvod

Pravidelná pohybová aktivita je dôležitousúčasťou prevencie mnohýchchronických chorôb, vrátane cukrovky 2.typu, kardiovaskulárnych chorôb, obezity,osteoporózy, niektorých druhovzhubných nádorov, demencie, depresie,dráždivého tračníka. V ekonomickyvyspelých štátoch viac ako 60 %populácie nedosahuje minimálnuodporúčanú pohybovú aktivitu strednejintenzity 30 minút denne. Záver niektorýchštúdií potvrdzuje, že majitelia psov sútelesne aktívnejší a s väčšoupravdepodobnosťou dosiahnuodporúčanú úroveň pohybovej aktivityako tí, ktorí psov nevlastnia. Väčšiupravdepodobnosť dosiahnuťodporúčanú úroveň pohybovej aktivitymajú aj deti so psom (Christian, 2012, Gúth,2015). Vo Veľkej Británii má 23 %domácností psa, v Austrálii 36 % a v USA47 %. Ak teda vlastníctvo psa savyskytuje priemerne v 20 – 40 %domácností, tak chôdza so psom by mohlabyť potenciálne dôležitou stratégiouzvýšenia pohybovej aktivity neaktívnejpopulácie. Okrem toho na rozdiel odchôdze bez psa, alebo s iným človekom,chôdza so psom znižuje stres priaznivýmúčinkom na parasympatickú nervovúaktivitu (Motooka, 2006) a má schopnosťudržať zvýšenú pohybovú aktivitu dlhšíčas (Peel, 2010). Spoločná chôdza mápriaznivý zdravotný vplyv nielen načloveka, ale aj na psa (Warren, 2011).Odhaduje sa, že asi 60 % majiteľov psovs nimi vôbec nechodí, alebo lennepravidelne, hoci vedia, že by to zlepšilo

ich vzájomný vzťah,ako aj zdravotný stavpsa (Christian, 2013, Rohlf, 2012). Veľkýpodiel neaktívnych majiteľov psovpredstavuje cieľovú skupinu, na ktorú bysa mali zamerať intervenčné aktivačnéprogramy. Efektívne stratégie vyžadujúpochopenie súvislostí, ktoré ovplyvňujúmotiváciu chôdze so psom.

Cieľ

Cieľom práce bolo získať poznatkyo pozitívnom efekte vlastníctva psa nazdravotný stav človeka a vyhodnotiťfaktory, ktoré ovplyvňujú pohybovúaktivitu majiteľov psov.

Metóda

Do práce sme zahrnuli štúdie uverejnenév elektronických databázacha v časopisoch týkajúce sa interakciečloveka a psa, s dôrazom na súvislosti,ktoré ovplyvňujú motiváciu majiteľovk chôdzi so psom.

Výsledky

Doterajšie štúdie nenašli jednoznačnúsúvislosť medzi pohlavím psa,zdravotným statusom psa a chôdzou sopsom. Pes, ktorý vyžaduje viac pohybu,dokáže majiteľa viac motivovať a stáva sainiciátorom spoločnej chôdze. U majiteľavzniká parenterálna hrdosť, že robí presvojho psa dobrý skutok. Nenašla sa anisúvislosť medzi chôdzou so psoma pohlavím majiteľa, jeho vekom,vzdelaním a finančným príjmom. V USA

Čelko, J., Gúth, A.: Walking with dog as a prevention and therapy of serious illnesses

85


majitelia, ktorí chodia so psami, súčastejšie belosi ako príslušníci iných etník(Coleman, 2008). Obézni majitelia chodiamenej, súvislosť medzi chôdzou so psoma zdravotným stavom majiteľa sa nezistila(McComack, 2011).

Chôdza so psom nie je len nástrojompohybovej aktivity, ale významnepodnecuje sociálne interakcie. Akomotivačný faktor to hrá dôležitú úlohunajmä u ľudí, ktorých možnosti sociálnychkontaktov sú obmedzené (napr. seniori).Vo Veľkej Británii 92 % majiteľov uvádza,že pri chôdzi so psom pravidelne stretávatých istých ľudí a psov. Chôdza so psomje vhodný spôsob, ako stráviť čass priateľmi; 38 % majiteľov psov uvádza,že nikdy pri chôdzi so psom nechodias priateľmi a ich psami, ale 3 % chodiav spoločnosti každý deň (Westgarth,2008). V USA sa „psie parky“ chápu akopríležitosť stretnúť sa so susedmia vytvárať priateľské vzťahy (Lee, 2009).Majitelia majú väčšiu motiváciu k chôdziso psom, ak ju chápu ako prínos pre ichpsa, ako keď si myslia, že to robia pre svojukondíciu a vlastné zdravie (Westgarth,2014). V jednej štúdii 85 % majiteľov psovudávalo, že pes je členom domácnostia kúpili si ho s úmyslom mať spoločníka.Z toho vyplýva, že väčšina ľudí sa nesnažínadobudnúť psa s cieľom zvýšiť sipohybovú aktivitu. Zmysel prezodpovednosť a snaha zabezpečiť psovibezpečné a zdravé prostredie vedie ichmajiteľov k tomu, že chôdzi venujú oveľaviac času.

Na základe malého počtu empirickýchštúdií sa zdá, že chodenie majiteľov psovv porovnaní s osobami, ktoré chodia bezpsa, je menej závislé od počasia (Temple,2011), teploty, ročného obdobia alebo dňav týždni (Lail, 2011). Štúdie z Texasua Kalifornie ukázali, že horúce počasiemôže byť pre majiteľov psov prekážkou(Lee, 2009). V Calgary sa robila štúdias cieľom objektivizovať vplyv sezóny nachôdzu so psom. Je to mestos kontinentálnou klímou, kde na milión

obyvateľov pripadá 122 325 domácnostíso psom. So zaradením do randomizovanejštúdie súhlasilo 1823 respondentovstarších ako 18 rokov, hovoriacich poanglicky, ktorí opakovane odpovedali natelefonické otázky a v zime i v lete vyplnilidotazník. Priemerný vek respondentov bol53 rokov, 27 % z nich vlastnili psa.Majitelia psov boli väčšinou belosi, malivyšší príjem a bývali v rodinných domoch.Medzi majiteľmi psov a respondentmi bezpsov nebol rozdiel vo vzdelaní, v pohlavíani v manželskom stave. Porovnanie časustráveného chôdzou so psom v zimei v lete jednoznačne vyznelo v prospechmajiteľov psov, ktorí spĺňaliodporúčaných 30 minút pohybovejaktivity denne. V lete majitelia psov strávilichôdzou 213 minút za týždeň, respondentibez psov 123 minút. V zime majitelia psovstrávili chôdzou 253 minút za týždeň,respondenti bez psov 107 minút. Tedamajitelia psov sa v zime prechádzali o 40minút týždenne dlhšie ako v lete,respondenti bez psov sa v zimeprechádzali o 16 minút týždenne menej akov zime. Otázkou zostáva, prečo časstrávený chôdzou so psom bol v lete kratšíako v zime. Pretože majitelia psov bývaliväčšinou v rodinných domoch, je možné,že v lete nechali psov viac voľnepobehovať po záhrade, čo mohlo byťnáhradou časti prechádzky (Lail, 2001).

K významným motivačným faktoromchodenia so psom patrí vzájomný vzťah.Majitelia, ktorých citová väzba k psovi jeintenzívnejšia, chodia so psom podstatnečastejšie ako v prípade, keď vzájomnáinterakcia má nižšiu úroveň (Oka, 2012,Rohlf, 2012). Veľmi silným motivačnýmfaktorom pre spoločnú chôdzu je stav, keďmá majiteľ psa ako hobby. Hoci sapredpokladá, že pravidelná chôdza sopsom a najmä jeho výcvik k poslušnostidostávajú vzájomný vzťah na vyššiuúroveň, štúdie zamerané týmto smeromchýbajú. Veľmi dôležitým faktoromchodenia so psom patrí aj prostredie,v ktorom majiteľ psa žije. Vo veľkýchmestách, ktoré majú nedostatok zelene,

86

hustú dopravu a veľký počet ľudí, súmožnosti veľmi obmedzené (Andráško,2013). Priaznivá infraštruktúras možnosťou pustiť psa voľne pobehovaťje pre väčšinu majiteľov psovrozhodujúcou podmienkou. Zanajvhodnejšie sa považujú oplotené parkys výbavou na cvičenie, vzdialené odfrekventovaných ciest, ako aj detskýchihrísk, s prístupom k vodnému zdroju,s nádobami na odpadky a s vreckami napsie exkrementy (Ioja, 2011). „Psie parky“sú bežnou výbavou miest v USA.Majitelia, ktorí nemajú vhodné podmienky,aby mohli pustiť psa na voľno, chodia sopsom podstatne menej ako tí, ktorí majúv blízkosti vhodnú infraštruktúru. V štúdiis 276 majiteľmi psov v Anglicku len 14,5% udávalo chôdzu so psom bez uvoľneniaz vôdzky. So stredne veľkými a veľkýmipsami chodia majitelia častejšie. Menejchodia so psom, keď je v domácnosti viacpsov, keď má domácnosť väčší početčlenov a keď má pes sklon k agresivite.Niektorí majitelia považujú hru so psom vzáhrade za alternatívnu formu pohybovejaktivity (Westgarth, 2015). V súbore 23osôb (5 mužov, 18 žien) starších ako 70rokov a žijúcich len so psom sa zistilo, žena prechádzku chodili trikrát denne.Osoby, ktoré nemali záhradku, chodili sopsom denne o 40 minút dlhšie ako osobyso záhradkou (graf 1) (Scheibeck, 2011).

Štúdie väčšinou nie sú zamerané naobjektivizáciu telesnej záťaže počasprechádzky, avšak objektívne hodnoteniepohybovej aktivity akcelerometromkoreluje s tým, ako záťaž subjektívnehodnotí majiteľ psa (Coleman, 2008).

Účasť v 5-ročnej longitudinálnej štúdiibola ponúknutá novým majiteľom domovv Západnej Austrálii (n = 1813) ešte prednasťahovaním. Z uvedeného počtus účasťou v štúdii súhlasilo 733 osôb,ktorí v dohodnutých intervaloch nazáklade dotazníka hodnotili celkovúpohybovú aktivitu v minútach za týždeň.V priebehu štúdie 12 % probandov (n =92) nadobudlo psa. Na začiatku štúdie bolov skupine nových vlastníkov psav porovnaní so skupinou, ktorí psanevlastnili, podstatne viac takých, čo žilisami (rozvedení alebo ovdovení).U nových majiteľov psov sav hodnotenom období 12 mesiacov po ichnadobudnutí významne zvýšila rekreačnáchôdza v susedstve bydliska, navyše narozdiel od majiteľov bez psov častejšiechodili aj na vzdialenejšie miesta (pobrežiea pod.). V tejto štúdii viac novýchmajiteľov psov po ich nadobudnutízmenilo rodinný stav a začali žiťs partnerom. Táto zmena súvisí s lepšímnadväzovaním sociálnych kontaktov.Prechod do stavu spolužitia s partnerommení životný štýl a vedie k poklesupohybovej aktivity, k zhoršeniu diétnychnávykov a k zvyšovaniu hmotnosti.Zvýšenie pohybovej aktivitynadobudnutím psa nie je prechodné, a dása dokázať aj po rokoch. Teda aj priuvedenej zmene rodinného stavu pesnaďalej pôsobí ako protektívny faktor predzvýšeným rizikom civilizačných chorôb.Mechanizmus, ktorým nadobudnutie psapodnecuje vzostup pohybovej aktivity, jepravdepodobne spôsobený pozitívnymúčinkom psa na majiteľove poznatky ochôdzi, jej sociálnom význame, ako aj najeho motiváciu chodiť na prechádzky.Významné zmeny v oblasti psychikyukazuje tabuľka 1 (Cutt, 2008).

Pri hodnotení pohybovej aktivity 5902osôb v USA sa ukázalo, že majitelia psovmali podstatne väčšiu pravdepodobnosťdosiahnuť 150 minút chôdze týždenne akoosoby bez psov, ale navyše boli oveľaaktívnejší aj v iných pohybovýchčinnostiach vo voľnom čase (Reeves,

Graf. 1 Čas strávený chôdzou so psom za deň (majitelia psov sozáhradkou a bez nej).


87


2011). V Japonsku z 5283 osôb do veku 79rokov mali majitelia psov 1,54-krát vyššiupravdepodobnosť dosiahnuťodporúčanú pohybovú aktivitu ako osobybez psov (Oka, 2009). Doteraz najväčšísúbor bol analyzovaný v Kalifornii, kdeu viac ako 55 000 obyvateľov boli majiteliapsov vo voľnom čase výrazne pohybovoaktívnejší ako osoby, ktoré psov nevlastnili(Yabroff, 2008).

Pohybovo aktívny životný štýl má veľkývýznam pre seniorov. Z analýzy kohortovejštúdie, ktorej sa zúčastnilo 545 obyvateľovŠkótska vo veku 65 rokov a viac,vyplynulo, že majitelia psov malivýznamne vyššiu pohybovú aktivitu akoosoby bez psov (Feng, 2014). Podobnev štúdii s účasťou 3075 starších osôb (vek70 – 82) v Memphise a v Pittsburghu malimajitelia psov dvojnásobne vyššiupravdepodobnosť dosiahnuťodporúčanú pohybovú aktivitu ako osobybez psov (Thorpe, 2006).

Wohlfahrt et al. (2013) porovnávalimotiváciu k pohybovej aktivite detív spoločnosti psa, s motiváciouv spoločnosti dospelých. Do štúdie bolozahrnutých 12 obéznych detí vo veku 8 –

12 rokov, ktoré boli randomizovanerozdelené do dvoch skupín. Pred začatímštúdie mali deti niekoľko príležitostíspriateliť sa s dvojročným psom, ktorý bolcertifikovaný ako terapeutický, a s dvomaempatickými ženami (23 r. a 40 r.). Každáskupina absolvovala 20-minútovúšportovú hru (agility) spolu so psom, resp.so ženami, a hneď potom 70-minútovúšportovú hru, ktorej sa pes, resp. ženynezúčastnili. Situácia sa opakovala poniekoľkých dňoch, kde sa skupinyvymenili. Na základe akcelerometrai dotazníkov sa zistilo, že motivácia detík pohybu pri hre so psom bola podstatnevyššia, pričom zvýšená motiváciapretrvávala aj ďalších 70 minút, počasktorých cvičili len deti. Radostné emócie,ktoré pes vyjadruje celým telom, saprenášajú na deti, pretože deti podstatneviac vnímajú neverbálnu komunikáciu akodospelí ľudia. Spolu so psom prežívajúradosť z pohybu, čo je významnýmotivačný faktor. Výsledky štúdie možnovyužiť v prevencii a liečbe detskej obezity,pretože obézne deti uprednostňujúpasívne aktivity, ako sú počítačové hrya pozeranie televízie (Kreuser, 2013).Zvýšený výskyt obezity už v detskomveku je alarmujúci. Zo záverov rozsiahlych

Tab. 1 Zmeny v psychickej oblasti, ku ktorým došlo rok po nadobudnutí psa.

88

štúdií zameraných na dvojčatá vyplýva,že primeraná pohybová aktivita môže byťúspešnou prevenciou obezity aj prirešpektovaní genetickej predispozície(Kutlík, 2014).

Zdravý životný štýl vystupuje akoprimárna prevencia, ale súčasne aj akospôsob podpornej liečby mnohýchochorení (Kotyra, 2013). Pri diabete 2. typuje pohybová aktivita nevyhnutnousúčasťou prevencie i liečby, jej zvýšeniesa odrazí v zlepšení metabolickej funkcie.Ľudia s vysokým rizikom diabetu typu 2,ktorí sa venovali chôdzi týždenne 2,5hodiny, mali o 63 až 69 % menšiupravdepodobnosť, že sa u nich rozviniediabetes mellitus, ako tí, ktorí chodili menejako jednu hodinu týždenne (Čelko, 2014).Prax ukazuje, že ľudia s diabetom 2. typusa naučia dodržiavať diétu a pokompetentnej edukácii na začiatkuochorenia dokážu zvýšiť pohybovúaktivitu. Dlhodobo udržať zvýšenúpohybovú aktivitu však väčšina z nichnedokáže. Do longitudinálnej štúdie bolozaradených štyridsať pacientov postanovení diagnózy diabetes 2. typu.V priebehu prvého roka boli trikrátpodrobne informovaní o svojej chorobea význame pohybu pri jej liečení, zároveňsa hodnotila ich pohybová aktivita. Pojednom roku dvadsať z nich súhlasilos individuálnym podrobným vyhodnote-ním ich životosprávy, ktoré sa máuskutočniť po štyroch rokoch. Štúdiaukázala, že v začiatočnom entuziazme sipacienti väčšinou dokázali zvýšiťpohybovú aktivitu, avšak dlhodoboudržať ju dokázali len tí, ktorí pravidelnechodili so psom. Cyklistický trenažérkúpený na začiatku štúdie sa po krátkomčase stáva ozdobou, ktorej sa niktov domácnosti nedotýka. Autori štúdie sadomnievajú, že pri edukácii pacientas diabetom 2. typu je vhodné v prípade,ak nie sú kultúrne, náboženské a inéprekážky, odporúčať chôdzu so psom čiuž vlastným, priateľovým, alebo z útulku(Peel, 2010).

Dlhodobo udržateľná primeranápohybová aktivita je veľmi dôležitáadjuvantná terapia u pacientovs kardiovaskulárnym ochorením. Pacienti,ktorí v poslednom roku prekonali infarktmyokardu a chodili so svojimi psami 15minút 3x denne, si zlepšili výkon nastacionárnom bicykli (0,05) (Ruzic, 2011,Kolář, 2015). 69 pacientov s kongestívnymzlyhaním srdca sa zúčastniloambulantného tréningového programuchôdze so psom a s trénerom. Na začiatkuprogramu dosiahli priemerne 102,2 krokovza deň, na konci 230,07 krokov za deň(p0,001) (Abate, 2011).

Ďalšia štúdia hodnotila vplyv vlastníctvapsa počas gravidity na pohybovú aktivitua telesnú hmotnosť. Štúdie sa zúčastnilo11 466 gravidných žien, z nich 25 %vlastnilo aspoň jedného psa. U všetkýchžien sa v 18. a v 32. mesiaci gravidityhodnotilo, či majú pravidelne minimálne1x týždenne akúkoľvek pohybovú aktivitutakej intenzity, aby sa pri nej spotili (rôznedruhy športu, rezká chôdza, ale i práca vzáhrade či v domácnosti). Majiteľky psovmali o 50 % väčšiu pravdepodobnosť, žedosiahnu odporúčanú pohybovú aktivitutri hodiny týždenne, ako ženy bez psov(1,53, 1,35 – 1,72, p0,001). Majiteľky psovtiež chodili rýchlejšie ako ženy bez psov.Majiteľky viac ako jedného psadosahovali nižšiu úroveň pohybovejaktivity ako majiteľky jedného psa, avšakvyššiu úroveň ako gravidné ženy bez psa.Vplyv chôdze so psom na telesnúhmotnosť gravidných žien sa nezistil.(Westgarth, 2012).

Diskusia a záver

Spolunažívanie ľudí a psov trvá asi 10 000rokov, ich interakcia je obojstranneprospešná. Epidemiologické štúdiehodnotiace pozitívny efekt tejto interakciena zdravotný stav človeka sa objavili ažv druhej polovici 20. storočia. Väčšinaštúdií objektivizovala zvýšenú pohybovúaktivitu majiteľov psov v porovnaní


89


s tými, ktorí psov nevlastnia (Bauman,2011, Bělka 2016).

Zásluhou chodenia so psom sa zdá, že ichmajitelia sú zdravší (Sirard, 2011),rýchlejšie sa zotavujú po ťažkej chorobealebo operácii (Wisdom, 2009, Abate,2011) a zriedkavejšie navštevujú lekára(Siegel, 1990, Heady, 2007). Viaceré štúdieukazujú, že pozitívny efekt na človeka majúnajmä vycvičené psy s priateľskoua pokojnou povahou (Julius, 2012,Kawková, 2015). Interakcia so psomspôsobí zvýšenie hladiny oxytocínu,ktorý znižuje neuroendokrinnú odpoveďna sociálny stres, má pozitívny vplyv nariešenie konfliktov, sociálne vzťahya mieru dôvery (Betz, 2012, Machová,2015). Štúdie preukázali aj zlepšenie nálady(Nimer, 2007 Králová, 2015), lepšiemotorické zručností a výkonnosť (Gee,2012, Rottermund, 2015), ako aj lepšiukoncentráciu na úlohu. Chôdza so psomje prevenciou pohybovej chudobya chorôb, ktoré s ňou súvisia. Za poslednédve desaťročia je doložený poklesrealizovaných pohybových aktivít, bezohľadu na vek a pohlavie cca o 30 %(Bunc, 2013, Frištáková et all. 2014).Pravidelná pohybová aktivita je súčasťouprevencie i liečby mnohých chronickýchchorôb. Viaceré štúdie potvrdzujú, žezvýšená pohybová aktivita ľudíchodiacich so psom je dlhodobá.Priemerná životnosť psa je 10 rokov(menšie plemená žijú dlhšie), čo pri chôdzis ním predstavuje dlhé obdobieinvestovania do zdravia. Nezodpovedanávšak zostáva otázka, či pohybovoaktívnejší ľudia nemajú väčšiu tendenciuosvojiť si psa.

Chôdza so psom je špecifickým správaním,ktoré sa odlišuje od bežnej pohybovejaktivity, dokonca aj od chôdze bez psa,a preto si vyžaduje špecifický prístup.Ovplyvňujú ju faktory fyzickéhoprostredia, sociálneho prostredia, faktoryosobné, ako aj faktory týkajúce sa psa.Vytváranie environmentálnych podmienokpre chôdzu so psom a dostatočná

informácia populácie o jej prínose prezdravie by mali byť súčasťoupreventívnych programov. Ak sa mározvíjať efektívna stratégia zameraná nazvýšenie motivácie veľkej skupinyneaktívnych majiteľov psov, sú potrebnéďalšie štúdie.

LiteratúraABATE, S. V. – Zucconi, M. – Boxer, B. J.A. 2011. Impact of canin-assistedambulation on hospitalized chronic heartfailure patients´ ambulation outcomes andsastisfaction: a pilot study. J CardiovascNurs. 26, 224 – 230. doi: 10.1097/JCN.obol3e3182010bd6.ANDRÁŠKO I. 2013. Quality of life: Anintroduction to the concept. Masarykovauniverzita, 2013; s. 1 – 87.Bauman, A. E. – Christian, H. – Thorpe,R. et al. 2011. „International perspectiveson the epidemiology of dog walking,“ inThe Health Benefits of Dog Walking forpeople and Pets: Evidence and CaseStudies, eds R. Johnson, A.M. Beck andS. McCune (West Lafayette, In PurdueUniversity Press), 25 – 50.BETZ, A. – UVNÁS-MOBERG, K. –JULIUS, H. 2012. Psychosocial andpsychophysiological effects of human-animal interactions: the posssible role odoxytocin. Front. Psychol 2012, 3:352. doi:10.3389/fpyg.2012.00352BĚLKA, J., HŮLKA, K., ŠAFÁŘ, M.,WEISSER, R. 2016: External and internalload of playing positions of elite femalehandball players (U19) during competitive

Obr. 1 Autor so svojím chorým psom počas dodržiavania povinnéhokľudového režimu

90

matches, Acta Gymnica 2016, 46(1):12-20 | 10.5507/ag.2015.025BUNC, V. 2013. Pohybová intervence –benefity a možná rizika. Zdravotnícke Listy,2013, l (2):12 – 19.CHRISTIAN, H. – TRAPP, G. –LAURITSEN, C. et al. 2012. Understandingthe relationship between dog ownershipand children´s physical activity andsedentary behaviour. Pediatr Obes 13, 25– 49. doi: 10.1111/j.2047-6310.2012.00113.xCHRISTIAN, H. E. – WESTGARTH, C. –BAUMAN, A. et al. 2013. Dog ownershipand physical activity. A review of thevidence. J Phys Act Health 2013. 10:750– 759.COLEMAN, K. J. – ROSENBERG, D. E. –CONWAY, T. L. et al. 2008. Physicalactivity, weight status, and neighborhoodcharacteristics of dog walkers. Prev Med2008, 47:309 – 312.CUTT, H. L. – KNUIMAN, M. V. – GILES-CORTI B. 2008. Does getting a dogincrease recreational walking? Int J BehavNutr Phys Act. 2008, 5:17ČELKO, J. 2014. Využitie krokomeruv prevencii a v liečbe. Rehabilitácia, 2014,51, č. 2, 67 – 78.GÚTH, A. 2015: Pes a rehabilitácia In:Rehabilitácia ISSN 0375-0922, Vol. 52,2015, No 3, p. 130FENG, Z. – DIBBEN, C. – WITHAM, M.D. et al. 2014. „Dog ownership andphysical acitivity in later life : a cross-sectional observational study,“Preventive Medicine, vol. 66C, pp 101 –106, 2014FRIŠTÁKOVÁ, M., KOKAVEC, M.,DUBRAVAY, V. 2014: Ponsetiho metódaterapie equinovaróznej deformity nôh, in:Lekársky obzor, Vol. 63, N. 7-8, 2014, ISSN0457-4214, s. 274-278HEADEY, B. – GRABKA, M. M. 2007. Petsand human health in Germany andAustralia: national longitudinal results.Soc. Indic. Res. 80, 297 – 311. doi:10.1007/s11205-005-5072.z.IOJA, C. I. – ROZYLOVICZ, I. –PATROESCU, M. et al. 2011. Dogwalkers´vs. other parkvisitors´perceptions: The importance of

planning sustainable urban parks inBucharest, Romania. Landsc Urban Plan2011., 103:74 – 82.JULIUS, H. – BEETZ, A. – KOTRSCHAL,K. et al. 2012. Attachment to Pets. NewYork, NY: Hogrefe.KAWKOVÁ, S., BUŽGOVÁ, R. 2015:Aktivizace seniorů s demencí v pobytovémzařízení sociálních služeb a její vliv nakvalitu života. In: Rehabilitácia ISSN 0375-0922, Vol. 52, 2015, No 4, p. 249-256KOLÁŘ, P. 2015: Spasticita u dětskémozkové obrny (DMO), Rehabilitace afyzikální lékařství. 2015, roč. 22, č. 3, s.148-153. ISSN 1211-2658KOTYRA, J. 2013. Súčasné chápaniesynergie vplyvu kľúčových faktorov primodulácii životného štýlu. Zdravotníckelisty 2013. 1 (2):38 – 42.KRÁLOVÁ, D. M., LABOUNKOVÁ, R.,ŘEZANINOVÁ, J. 2015: Významrehabilitace ve sportu ukázka pro konecpřípravného období v disciplíne Enduro.In: Rehabilitácia ISSN 0375-0922, Vol. 52,2015, No 4, p. 236-248KREUSER, F. – KROMEYER-HAUSCHILD, K. – GOLLHOFER, A. et al.2013. Obese equals lazy? Analysis of theassociation between weight status andphysical activity in children. J Obes 2013:437017. doi:10.1155/2013//437017KUTLÍK, D. 2014. Pohybová aktivitaa obezita. Zdravotnícke listy 2014. 2 (2):38– 42.LAIL, P. – MCCORMACK, G. R. – ROCK,M. 2011. Does dog-ownership influenceseasonal patterns of neighbourhood-based walking among adults?A longitudinal study. BMC Public Health,2011, 11:148LEE, H. S. – SHEPLEY, M. – HUANG, C. S.et al. 2009. Evaluation of of-leash dogparks in Texas and Florida: A study of usepatterns, user satisfaction, and perception.Landsc Urban Plan 2009, 92:314 – 324.MACHOVÁ, K. – VAŘEKOVÁ, J. –KEJDANOVÁ, P. 2015. Použití psav rehabilitaci pacientů po cévní mozgovépříhodě. Rehabilitácia, 2015, 52, (3): 167– 174.


91


MCCOMACK, G. R. – ROCK, M. –SANDALACK, B. et al. 2011. Access toof-leash parks, street patterns and dogwalking among adults. Public Health 2011,125:540 – 546.MOTOOKA. M. – KOIKE, H. –YOKOYAMA, T. et al. 2006. Effect of dogwalking of autonomic nervous activity insenior citizens. Med J Aust 2006, 184:60 –63.NIMER, J. – LUNDHAL, B. 2007. Animal-assisted therapy: a meta-analysis.Anthrozoos 20,225 – 238. doi:10,2752/089279307X224773.OKA, K. – SHIBATA, A. 2009. „Dogownership and health-related physicalacitivity among japanese adults,“ Journalof Physical Activity and Health, vol. 6,no. 4, pp. 412 – 418, 2009.OKA, K. – SHIBATA, A. 2012. Prevalenceand correlates of dog walking amongJapanese dog owners. J Phys Act Health2012, 9:786 – 793.PEEL, E. – DOUGLAS, M. – PARRY, O.2010. Type 2 diabetes and dog walking:patients´ longitudinal perspectives aboutimplementing and sustaining physicalactivity. Br J Gen Pract 2010, 60:570 –577.REEVES, M. J. – RAFFERTY, A. P. –MILLER, C. E. et al. 2011. „The impact ofdog walking on leisure-time physicalactitivity: results from a population-basedsurvey of Michigan adults.“ Journal ofPhysical Activity and Health, vol. 8, no.3, pp. 436 – 444. 2011.ROHLF, V. I. – BENNET, P. C. –TOUKHSATI, S. et al. 2012. Beliefsunderlying dog owners´ health carebehaviours: results from a large, self-selected, internet sample. Anthrozoos2012, 25:171 – 185ROTTERMUND, J., KNAPÍK, A.,WITANOWSKA, J., WARMUZ-WANISIEWICZ, A.: Terapia zajęciowa wrehabilitacji osteoporozy / Occupationaltherapy in the rehabilitation ofosteoporosis. In Zdravotníctvo a sociálnapráca / Health and Social Work. ISSN13336-9326. 10, 2015, Suppl. p. 196-198

RUZIC, A. – MILETIC, B. – RUZIc, T. etal. 2011. „Regular dog walking improvesphysical capacity in eldery patients aftermyocardial infarction,“ CollegiumAnthropologicum, vol. 35, supplement 2,pp.73 – 75, 2011.SIEGEL, J. 1990. Stressful life events anduse of physician services among theelderly: the moderating role of petownership. J. Pers. Soc. Psychol. 58, 1008– 1086. doi: 10.1016/0022-3514.58.6.1081SCHEIBECK, R. – PALLAUF, M. –STELLWAG, C. – SEEBERGER, B. M. 2011.Elderly people in many respects benefitfrom interaction with dogs. Eur J Med Res.2011; 16(12): 557 – 563.TEMPLE, V. – RHODES, R. – HIGGINS,J.V. 2001. Unleashing physical activity: anobservational study of park use, dogwalking, and physical acitivity. J Phys ActHealth 2011, 8:766 – 774.THORPE, R. J. – KREISLE, R. A. –GLICKMAN, L. T. et al. 2006. „Physicalactivity and pet ownership in year 3 of theHealth ABC Study,“ Journal of Aging andPhysical Activity, vol. 14, no. 2, pp. 154 –168, 2006.WARREN, B. S. – WALKSHLAG, J. J. –MALEY, M. 2011. Use of pedometers tomeasure the relationsship od dog walkingto body condition score in obese and noobese dogs. Br J Nutr 2011, 106: 585 –589.WESTGARTH, C. – CHRISTLEY R. M. –CHRISTIAN H. E. 2014. How might weincrese physical activity through dogwalking?: A comprehensive review of dog

Obr. 2 Autor so svojím psom počas prechádzka s hrou

92

walking correlates. Int J Behav Nutr PhysAct. 2014. 11:83.WESTGARTH, C. – HAYLEY, E. –CHRISTIAN H. E. et al. 2015. Factorsassociated with daily walking of dogs.BMC Veterinary Research. 2015. 11.116.Westgarth, C. – Liu, J. – Heron, J. et al.2012. Dog Ownership during Pregnancy,Maternal Activity and Obesity: A Cross-Sectional Study. PLoS ONE 7(2): e31315.doi:10.1371/journal.pone.0031315WESTGARTH, C. – PINCHBECK, G. L.,BRADSHAW, J. W. S. et al. 2008. Dog-human and dog-interactions of 260 dog-owning housholds in community inCheshire. Vet Rec 2008, 162. 436 – 442.WISDOM, J. P. – SAEDI, G. A. – GREENC. A. 2009. Another breed of „service“

animals: STARS study findings about petownership and recovery from seriousmental ilness. Am J Orthopsychiatry 79,430 – 436. doi: 10.1037/a0016812WOHLFARTH, R. – MUTSCHLER, B. –BITZER. 2013. Wirkmechanismentiergestützer Therapie: „TheoretischeŰberlegungen und empirischeFundierung,“ in Tiergestütze Pedagogikin Theorie und Praxis, ed. I. Strunz(Hohengehren: Schneider-Verlag), 180 –214.YABROFF, K. R. – TROIANO, R. P. –BERRIGAN, D. 2008. „Walking the dog: Ispet ownership associated with physicalactivity in California?“ Journal of PhysicalActitivity and Health, vol. 5, no. 2, pp. 216– 228, 2008.Adresa: [email protected]

ARES

93


KOMPARACE SILOVÝCH CVIČENÍNA NESTABILNÍCH A STABILNÍCH PLOCHÁCHJAKO PROSTŘEDEK PRO ZLEPŠENÍ ČINNOSTIHLUBOKÉHO STABILIZAČNÍHO SYSTÉMUAutoři: R. Jebavý1, J. Baláš 2, M. Jalovcová3

Pracoviště: 1 Fakulta tělesné výchovy a sportu, katedra atletiky, UK Praha,2 Fakulta tělesné výchovy a sportu, laboratoř sportovní motoriky, UK Praha,3 Fakulta tělesné výchovy a sportu, katedra fyzioterapie, UK Praha, ČR

Souhrn

Východisko: Nestabilní oporné plochy a závěsné systémy byly dříve využíványvýhradně v rehabilitačním procesu. V posledních letech se ovšem stalo jejich využitípravidelnou součástí sportovní přípravy i u zdravých sportovců. Řada cvičenců seovšem chybně domnívá, že již využití samotné nestabilní plochy nebo závěsného systémuautomaticky zajistí efektivní aktivaci HSS.Cílem naší studie byla komparace účinnosti silových cvičení v dynamickém a statickémrežimu na nestabilních a stabilních plochách na kvalitu zapojení HSS.Soubor: Sledovaný soubor byl tvořen muži praktikující nesoutěžní a výkonnostní sportbez cíleného silového zaměření ve věku 20 – 28 let (N = 24). Muži byli náhodně rozdělenido skupiny se silovým cvičením na nestabilních plochách, (N=12) a s cvičením se stabilníoporou (N=12).Metody: Pohybový program trval u obou skupin shodně deset týdnů a obsahoval 22cvičebních jednotek. Intervenční program byl zaměřen na projev vytrvalostní sílyv dynamickém a statickém režimu. Kvalitativní rozdíly aktivity a insuficience byly pronaše potřeby hodnoceny pěti stupni na ordinární škále 1-5. Rozdíly mezi skupinami amezi pretestem a posttestem byly posuzovány Mann-Whiteneovým a Wilcoxnovýmpárovým testem.Výsledky: Obě skupiny po absolvování intervence dosáhly statisticky významnéhozlepšení HSS ve všech sledovaných testech. Před intervencí ani po intervenci nebylyshledány významné rozdíly mezi skupinami v úrovni zapojení HSS (p > 0,05). Klinickyvýznamnému posunu u mediánových hodnot došlo u skupiny na nestabilních plocháchv extenčním testu, břišním lisu a mostu. U skupiny cvičící na stabilních plochách došloke klinicky významnému posunu pouze v extenčním testu.Závěry: Na základě zjištěných údajů můžeme tvrdit, že zařazení silových cvičení nanestabilních i stabilních plochách představují efektivní formu kompenzačních silovýchprostředků ve sportovní přípravě sloužící k zlepšení aktivace HSS.Klíčová slova: silová cvičení, nestabilní a stabilní plochy, závěsné systémy, hlubokýstabilizační systém (HSS).

Jebavý1, R., Baláš2, J., Jalovcová3, M.:Comparison of strength exercises on unstableand stable platforms as a tool to improve theactivity of deep stabilisation system

Summary

Basis: Unstable platforms and suspensionsystems were formerly used exclusively inrehabilitation process. However, their use

Jebavý1, R., Baláš2, J., Jalovcová3, M.:Komparation der Kraftübungen auf deninstabilen und stabilen Flächen als Mittel umdie Tätigkeit des tiefen Stabilisationssystems zuverbessern

Zusammenfassung

Die Ausgangspunkte: die instabilen Stützflächenund Aufhänge-Systeme wurden bisherausschließlich in der Rehabilitation eingesetzt.

94

became regular part of sport preparation alsoin healthy sportsmen in recent times. Number ofsportsmen incorrectly assume that the use ofunstable platform or suspension system aloneautomatically ensures the effective activation ofdeep stabilisation system (DSS)Aim of our study was to compare the effectivenessof strength exercises in dynamic and static regimeon unstable and stable platforms on activationquality of DSS.Group: Monitored group was created by menwho practised a non competition andperformance sport without aimed strengthorientation, aged 20-28 years (N=24). Men wererandomly divides in the group with strengthexercises on unstable platforms (N=12) and thegroup with stable support exercises (N=12).Methods: Motion programme lasted in bothgroups ten weeks and contained 22 exercise units.Intervention programme was focused ondemonstration of endurance force in dynamicand static regime. Qualitative differences ofactivity and insufficiency were for our needsassessed via 5 degree ordinary scale 1-5. Thedifferences between the groups and between pre-test and post-test assessments were evaluated viaMann-Whiteney a Wilcoxon pired test. .Results: Both groups that underwent theintervention reached statistically significantimprovements of DSS in all monitored tests.Significant differences between both groupsconcerning activation of DSS (p > 0,05) werenot recorded neither before nor after theintervention. Clinically significant shift in medianvalues was found in the group on unstableplatforms in extension test, abdominal press andbridge. In the group performing exercises onstable platforms, clinically significant shift wasfound only in extension test.Conclusions: Based on the monitored data wemay say that inclusion of strength exercises onboth unstable and stable platforms is an effectiveform of compensation of strength means in sportpreparation and serves to improve DSSactivation.Key words: strength exercise, unstable and stableplatforms, suspension systems, deep stabilisationsystem (DSS)

In den letzten Jahren ist jedoch ihre Verwendungein fester Bestandteil der sportlichen Vorbereitungauch bei den gesunden Sportlern geworden. EineReihe der Turner wird aber falsch vermutet, dassschon die Verwendung der allein instabilenFläche oder des Aufhänge-Systems automatischdie effektive Aktivierung HSS sichert.Das Ziel unserer Studie war die Komparationder Wirkung der Kraftübungen in demdynamischen und dem statischen Regime aufden instabilen und stabilen Flächen auf dieQualität der Schaltung HSS.Die Datei: die verfolgte Gruppe wurde vonMännern, die nicht kompetitiver undLeistungssport ohne gezielte Kraftvermessungpraktizieren im Alter von 20 – 28 Jahren (N =24) gebildet. Die Männer wurden zufällig in dieGruppe mit der Kraftübung auf den instabilenFlächen aufgeteilt (N = 12) und mit der Übungmit der stabilen Stütze (N = 12).Die Methoden: das Bewegungsprogrammdauerte in beiden Gruppen kongruent 10 Wochenund umfasste 22 Übungseinheiten. DasInterventionsprogramm wurde auf dieErscheinung der Ausdauerkraft im dynamischenund im statischen Regime konzentriert.Qualitative Unterschiede der Aktivität und derInsuffizienz wurden für unsere Bedürfnisse mitfünf Stufen auf einer Gemeinskala 1 – 5 bewertet.Die Unterschiede zwischen den Gruppen undzwischen Vor Test und Nach Test wurden mit demMann-Whitney- und Wilcoxon paarigen Testbewertet.Die Ergebnisse: beide Gruppen nach derAbsolvierung der Intervention erreichtenstatistisch signifikante Verbesserung HSS in allenverfolgten Tests. Vor der Intervention auch nichtnach der Intervention wurden keine signifikantenUnterschiede zwischen den Gruppen auf derEbene der HSS Einschaltung (p > 0,05)gefunden. Klinisch signifikante Verschiebung beiden Mittelwerten ist in der Gruppe auf deninstabilen Flächen im Extensionstest, in derBauchpresse und in der Brücke entstanden. Inder Gruppe, die auf den stabilen Flächenturnten, kam zur klinisch signifikantenVerschiebung nur im Extensionstest.Das Fazit: Auf Grund der festgestellten Datenkönnen wir behaupten, dass die Aufnahme derKraftübungen auf den instabilen und stabilenFlächen stellen eine effektive Form derKompensation Kraftmittel in der sportlichenVorbereitung dar, um die Aktivierung HSS zuverbessern.Die Schlüsselwörter: Kraftübungen, instabile undstabile Flächen, Aufhänge-Systeme, tiefesStabilisationssystem (HSS)

ÚvodNestabilní oporné plochy a závěsnésystémy byly dříve využívány pouze vrehabilitaci. Podle Pešána et al. (2015)existují důkazy o jejich vlivu jako

prostředku ke kompenzaci poruchpohybového aparátu jak v rehabilitaci, takjsou dále i důležitou složkou v prevenci aochraně pohybového aparátuvyužívaného zejména rehabilitačními

Jebavý1, R., Baláš2, J., Jalovcová3, M.: Comparison of strength exercises on unstable...

95


lékaři, fyzioterapeuty a v případě sportu ikondičními trenéry.

Řada sportovců je zařazuje do svésportovní přípravy kvůli zvýšeníobtížnosti cviku a také zvýšení nároků natrupovou stabilitu i rovnováhu (Jebavý,Perič, Baláš, 2011). Podle Koláře a Lewita(2005) se během naší pohybové činnostiaktivuje i HSS v různé kvalitě. Tento systémpředstavuje svalovou souhru, kterázabezpečuje stabilizaci neboli zpevněnípáteře během všech našich pohybů.Spolupráce svalů HSS je koaktivní a přizhoršené funkčnosti jednoho svalu jezhoršena funkčnost celého systému. Tatokoaktivace doprovází každý cílený pohybkončetin a uplatňuje se při jakémkolivstatickém zatížení, tj. sedu, stoji, atd.(Žiaková a Tanhäuserová, 2015).

Bačová et al. (2015) uvádí, že všechny částitěla jsou navzájem propojené (přímo nebonepřímo). Jedná se o jakýsi „řetěz“, kterýzačíná na chodidlech, probíhá přes kotník,lýtko, koleno, stehno, bedra k pánvi apáteři. Znamená to, že pohyb jedné částitěla může ovlivnit jinou část těla. Náš trupje místo, kde se tyto kinetické řetězcesbíhají. Problém v jedné části řetězce semůže objevit jako bolest a zranění v jinéčásti řetězce. Posílení trupu vede k většístabilitě a posílení celého pohybovéhořetězce našich pohybů.

Podle Buchtelové s Vaníkovou (2010) aSuchomela (2006) mezi základní svaly HSSpatří mimo svalstva pánevního dna (m.levator ani a m. coccygeus) předevšímhlubší svaly břišní stěny (m. tranversusabdominis, částečně šikmé břišní svaly),m. quadratus lumborum, krátké hluboképaraaxiální svaly přemosťující jenjednotlivé segmenty páteře (mm.intertransversarii, mm. interspinosi),střední svalovou vrstvu a mm. multifidi av neposlední řadě bránice. Ve studiích,které se zabývaly aktivací HSS ve spojenís využitím různých nestabilních ploch sevyskytují podobné závěry o jejichefektivitě (Bačová et al., 2015; Pešán et al.,

2015; Žiaková, Tanhäuserová, 2015;Čepíková et al., 1999; Ruiz, Richardson,2005; Richardson, 1999; atd.). PodleYaggieho, Campbella (2006) aKyungmieho et al. (2009) je však možné,že nestabilní plochy oproti stabilnímmohou urychlovat a zkvalitňovat aktivaciHSS. Na základě uvedených informacívyvstává otázka, zda-li jsou cvikyzaměřené na HSS a následně i trupovoustabilitu sportovce skutečně efektivnějšína stabilních než nestabilních podložkách?

Cílem naší studie byla komparaceúčinnosti silových cvičení v dynamickéma statickém režimu na nestabilních astabilních plochách na kvalitu zapojeníHSS.

Soubor a metodika

Výzkumný souborSoubor byl tvořen muži ve věku 20 – 28 let(N = 24). Náhodným výběrem jsme povstupním pre-testu rozdělili probandy naexperimentální skupinu s cvičením nanestabilních plochách (dále jen ES) akontrolní skupinu se cvičením nastabilních plochách (dále jen KS). ES mělaprůměrnou výšku postavy 181 ± 11 cm.Průměrná hmotnost činila 79 ± 12 kg. U KSbyla průměrná výška postavy 178 ± 9 cm.Průměrná hmotnost činila 76 ± 14 kg.

Silový programJednalo se o studii s jednímvnitroskupinovým (pretest-posttest) ajedním meziskupinovým (stabilní anestabilní plochy) experimentálnímfaktorem. Program trval deset týdnů aobsahoval 22 cvičebních jednotek (2 – 3cvičební jednotky/týden v době trvání 30– 45 min), byl zaměřen na projev silovévytrvalosti v dynamickém a statickémrežimu. Silová cvičení se prováděla s nižšíintenzitou (rychlost opakování bylaurčována metronomem v rozpětí 2 - 4 secna jedno opakování) a nižšími odpory (30– 40% z maximální síly) nebo bez zcelazátěže a počty opakování se pohybovalyv rozpětí 10 – 20. U statických cvičení se

96

jednalo o 15 – 30 s výdrže. Cviky bylyrovnoměrně zaměřené na trup, dolní ahorní končetiny. Na každý segment bylazaměřena 1/3 ze všech použitých cvičení.Cvičební jednotky obsahovaly různémodifikace silových cviků jako vzpory apodpory, lehy sedy, dřepy, výpady, tlakyna lavici, kliky a přítahy, které byly přesněstanoveny podle literatury (Potvin,Benson, 2003; Jebavý, Zumr, 2014).

Příklady některých použitých cviků najednotlivé segmenty bez i se zátěžíuvádíme na obr. 1 - 3. Instruktáž a vedeníbyly provedeny fyzioterapeutem azaškoleným trenérem. Všechna cvičeníbyla u ES prováděna na nestabilníchplochách a závěsných systémech(balanční polokoule, vzduchové podložky,závěsná lana, velké a malé míče) a u KS nastabilních podložkách (podlaha, lavice,bedýnky, nakloněná rovina, hrazdy, tyče).

Posuzování HSSKvalita aktivace HSS byla hodnocenaaspekčně a palpačně stejnýmfyzioterapeutem před i po intervenčnímprogramu. Fyzioterapeut nebyl seznámendo jaké skupiny, který proband patří.

Měřené proměnnéBrániční testVýchozí poloha: Sed s oporou dolníchkončetin. Trup vzpřímený ve středním

postavení v sagitální rovině. Hrudník vevýdechovém postavení.Hodnocení: Palpujeme napětí svalů stranytrupu pod dolními žebry nad pánevnímíkristami. Vyzveme probanda k nádechu dodolní části hrudníku. Sledujeme aktivituhrudníku a stěny břišní.Správné provedení: Hrudník se v dolníčásti rozevírá laterálně, mezižeberníprostory se rozšiřují, současně se zvyšujenapětí svalů laterální strany trupu.Insuficience: Hrudník se pohybujekraniálně, v dolní části hrudníku docházík odstávání žeber, napětí laterální stranytrupu se nezvyšuje, aktivita břišních svalůje asymetrická (Kolář et al., 2009).

Test flexe trupuVýchozí poloha: Leh na zádech, hlava vestředním postavení, horní končetiny volněpodél těla.Hodnocení: Proband provede pomalouflexi hlavy a postupně i horní části trupu.Správné provedení: Během předklonudojde ke kontrakci flexorů trupu se svalystabilizující trup, palpujeme zvýšenénapětí laterální strany trupu. Současněsledujeme udržení kaudálního postaveníhrudníku.Insuficience: Nedostatečná aktivitabřišních svalů se projeví kraniální migracíhrudníku a konvexním vyklenutím břišnístěny laterálně. Může se objevit diastázabřišní stěny (Kolář et al., 2009).

Obr. 1a, 1b Příklady cviků na dolní končetiny se zátěží a bez zátěže na nestabilní a stabilní podložce


97


Extenční testVýchozí poloha: Proband leží na břiše,hlava nejlépe ve středním postavení, horníkončetiny jsou volně podél těla.Hodnocení: Pacient provede záklon hlavys mírnou extenzí trupu.Správné provedení: Během záklonu dojdeke kokontrakci extenzorů trupu se svalystabilizující trup, palpujeme zvýšenénapětí laterální strany trupu.Insuficience: Převažuje aktivita extenzorůtrupu především v bederní oblasti nebotorakolumbálním přechodu. Nedostatečnáaktivita břišních svalů se projevíkonvexním vyklenutím břišní stěnylaterálně. Lopatky jsou taženy kraniálně,do addukce, případně lze sledovat jejichrotaci (Kolář et al., 2009).

Test břišního lisuVýchozí poloha: Leh na zádech, dolníkončetiny jsou flektované v kolenních ikyčelních kloubech v 90° postavení,abdukovány v kyčelních kloubech na šířiramen, je přítomna mírná zevní rotacekyčelních kloubů. Hrudník je uvedens dopomocí do výdechového postavení.

Terapeut drží dolní končetiny ve výchozímpostavení.Hodnocení: Vyzveme probandak aktivnímu udržení pozice a postupněsnižujeme podepření dolních končetinterapeutem. Sledujem koaktivacistabilizačních svalů trupu.

Správné provedení: Sledujemekoncetrickou aktivitu břišních svalů,hrudník se v dolní části rozevírá mírnělaterálně, zůstává kaudální postaveníhrudníku, je napřímená bederní páteř apánev.Insuficience: Převažuje aktivita horníchbřišních svalů, pupík migruje kraniálně,palpujeme nedostatečnou aktivitu svalůlaterální části trupu, sledujeme konkávníprohlubeniny mediálně od pánevníchkostí. Můžeme sledovat rozestup linea albaev. konvexní vyklenutí ve střední vertikálnílinii břicha. Hrudník migruje kraniálně.Paravertebrální svaly se výrazně zapojují.Pánev se klopí ventrálně a objevuje sebederní lordóza (Kolář et al., 2009).

Obr. 1c, 1d Příklady cviků na dolní končetiny se zátěží a bez zátěže na nestabilní a stabilní podložce

98

Test mostuVýchozí poloha: Leh na zádech, dolníkončetiny jsou flektovány v kyčelních a vkolenních kloubech. Postavenív kyčelních kloubech je s mírnou abdukcína šíři pánve a mírnou zevní rotací. Nohyjsou opřeny celými ploskami o podložku.Horní končetiny jsou volně podél těla.Hodnocení: Proband provede elevacipánve do středního postavení. Postupněprovede elevaci jedné a následně druhédolní končetiny.Správné provedení: Svaly stabilizující trupzajistí střední postavení bederní oblasti(nedojde k poklesu pánve). Trup nerotuje.Horní končetiny jsou volně položené napodložce. Hlava je položena volně.Insuficience: Nedostatečná stabilizacesvalů trupu a pletence pánevního seprojeví poklesem pánve a rotací trupu(Suchomel, Lisický, 2004).

Test bočního mostuVýchozí poloha: Leh na boku, dolníkončetiny jsou paralerně. Spodní horníkončetina je připravena do opory v 90°abdukci v ramenním kloubu, 90°, flexiv loketním kloubu a pronaci. Svrchní horníkončetina je volně podél těla.Hodnocení: Proband se zvedá a provedeopření o horní končetinu.Správné provedení: Svaly laterální stranytrupu stabilizují trup (nedojde k poklesupánve). Trup není rotován. Opora horníkončetiny je přes centrované postaveníramenního kloubu. Lopatka je postavenákaudálně a v abdukci.

Insuficience: Nedostatečná stabilizacesvalů trupu a pletenců se projeví poklesempánve, rotací trupu, decentrace ramenníhokloubu, kraniálním nebo addukčnímpostavením lopatky (Suchomel, Lisický,2004).

Vyhodnocení výsledůMetody deskriptivní statistiky (medián,průměr, směrodatné odchylky, percentily)byly použity k charakteristice souboru apopisu úrovně závisle proměnných.

Kvalitativní rozdíly aktivity a insuficiencebyly pro naše potřeby hodnoceny pětistupni na ordinární škále:1 A aktivita HSS2 A aktivita HSS přítomna s jednímnedostatkem v sledované kvalitě3 A aktivita HSS přítomna s několikanedostatky ve sledované kvalitě4 I udržení pozice s projevem insuficience5 I insuficence

Klinická významnost rozdílu mezipretestem a posttestem byla hodnocenana základě rozložení 25., 50. a 75. percentilu.Posun o jeden stupeň byl považován zavýznamný. K posouzení statistickévýznamnosti rozdílu mezi pretestem aposttestem byl použit Wilcoxnův párovytest. Meziskupinové srovnání byloposouzeno před intervencí a po intervencina základě Mann-Whitneova testu. Zavýznamné byly považovány rozdíly nahladině významnosti p < 0,05.

Obr. 2a, 2b Příklady cviků na horní končetiny se zátěží a bez zátěže na nestabilní a stabilní podložce


99


VýsledkyPřed intervencí ani po intervenci nebylyshledány významné rozdíly mezi skupinamiv úrovni zapojení HSS (p > 0,05). Po obouprogramech ovšem došlo k statistickyvýznamnému zlepšení zapojení HSS vevšech sledovaných proměnných (Obr. 4).Klinicky významnému posunu umediánových hodnot došlo u skupiny nanestabilních plochách v extenčním testu,břišním lisu a mostu. U skupiny cvičící nastabilních plochách došlo keklinicky významnému posunu pouzev extenčním testu. Zajímavé je zhodnoceníposunu 75 percentilových hodnot (horšíúroveň HSS). Při cvičení na stabilníchplochách došlo ke klinickému zlepšenípouze v bráničním testu, při cvičení nanestabilních plochách je pozorovánozlepšení pro všechny testy kroměbráničního testu. U 25 percentilovýchhodnot (lepší úroveň HSS) nedošlok žádnému významnému posunu u obouskupin.

DiskuzeTato studie ukázala pozitivní vliv obousilových intervenčních programů nakvalitu aktivace HSS u sledovanýchjedinců. V literatuře jsou uváděna cvičenís využitím nestabilních ploch na zlepšenífunkce HSS s podobnými závěry jako unaší studie (Arosoki et al., 2001; Bačováet al., 2015; Pešán et al., 2015; Žiaková,Tanhäuserová, 2015; Jebavý, Jalovcová,Baláš, 2012; Kolář, Lewit, 2005; Kolář etal.; 2009; Čepíková et al., 1999; Richardson,

1999; atd.). Podle Yaggieho, Campbella(2006) a Kyungmieho et al. (2009) je všakmožné, že nestabilní plochy mohouurychlovat a zkvalitňovat aktivaci HSSoproti stejným cvičením na stabilníchpodložkách. Naše výsledky totonepotvrzují. Výsledek našeho měření můžebýt jistě ovlivněn několika dalšími faktory,jako je např. výběr cviků, kvalita provedení,četnost cvičení, atd. Naše baterie cvikův intervenčním programu bylarovnoměrně zaměřena na všechny velkésegmenty (trup, dolní končetiny, horníkončetiny). Je velmi pravděpodobné, žepokud bychom se zaměřili pouze na cvikyv oblasti trupu, mohly by být výsledkyodlišné. Dále také je možné, že tatokomparace nestabilních a stabilních plochby mohla mít rozdílné výsledky uvrcholových sportovců a rovněž usportovců zaměřujících se ve své přípravěcíleně na silová cvičení. Zde je totižpravděpodobné, že by výsledky mohly býtdíky jiné „kvalitě“ povrchových ihlubokých svalů odlišné. Wahl a Behm(2008) totiž uvádějí, že cvičení nanestabilních pomůckách nepředstavují uvýkonnostních sportovců dostatečnýstimul pro nárůst svalové síly ve srovnáníse cvičením na stabilních plochách.Z výsledků studie Wahla a Behma (2008),kteří hodnotili EMG aktivitu několikasvalových skupin během cvičení nastabilních podložkách a nestabilníchplochách (Dyna Disc, BOSU, velký míč,nestabilní deska) u několika základníchcviků (výpady vpřed, výpady stranou,

Obr. 2c, 2d Příklady cviků na horní končetiny se zátěží a bez zátěže na nestabilní a stabilní podložce

100

extenze kyčle a další) vyplývá, že udlouhodobě silově trénovaných jedincůnepředstavují cviky na nestabilníchplochách další žádoucí aferentní stimul pronervosvalový systém. Otázkou dálezůstává nalezení optimálního dávkováníz hlediska četnosti, obtížnosti provedení idélky období pro zařazování silovýchcvičení na HSS včetně úrovnětrénovanosti.

Při obou variantách intervenčníhoprogramu bylo nutné udržovat správnédržení těla i postavení pánve, která by mělabýt vždy v neutrální pozici, aby mohl HSS

správně fungovat. Při cvičení, při kterémnení kladen dostatečný důraz na kvalituprovedení, může dojít primárně k aktivacisilných dominantních svalových partií aHSS může zůstat částečně nebo dokoncezcela bez aktivace (Kolář, 2006; Tomek etal., 2015). Ve výsledcích jsme kroměbráničního testu vypozorovali klinickyvýznamný posun u ES oproti KS uprobandů, kteří do intervence vstupovalis kvalitativně nižšími hodnotami aktivaceHSS (75 percentil), než u probandů sevstupními hodnotami na 50 až 25percentilu. To naznačuje rychlejší adaptacina aktivaci HSS, potažmo celé trupovéstability s využitím nestabilních ploch u

Obr. 4 Posouzení aktivace HSS před a po silovém programu na stabilních a nestabilních plochách


101


sportovců, kteří se z různých důvodůdlouhodobě nezabývali aktivací v oblastitrupu. Jsme si vědomi, že námi vybranýsoubor sportovců není reprezentativnímvzorkem. Výsledky studie proto nelzezobecňovat na celou populaci nesoutěžněa výkonnostně orientovaných sportovců.Námi naměřené hodnoty můžeme stáhnoutpouze k populaci mužů mezi 20 – 28 rokem,kteří se silovému tréninku systematickynevěnují. Další limitací studie je využitíjednoho examinátora pro palpační testyHSS, kdy výsledky mohou být ovlivněnyjeho subjektivním hodnocením. Examinátorovšem nebyl seznámen s cílem studie a mělzájem o nestranné posuzování výsledků.

ZávěrVýsledky našeho experimentu ukazují, žekontrolovaná cvičení na nestabilních istabilních plochách jsou stejně efektivní

k rozvoji HSS u populace aktivněsportujících bez zaměření na silový trénink.Pro populaci s nízkou úrovní HSS můževšak představovat cvičení na nestabilníchplochách vyšší tréninkový podnět a lzeočekávat rychlejší adaptační odezvu.

Doporučení pro praxiZařazení silových cvičení na nestabilníchi stabilních plochách může představovatjednu z forem kompenzačních prostředkůve sportovní přípravě rekreačních ivýkonnostních sportovců k rozvoji HSS.Rovněž jsou cviky na nestabilníchplochách vhodné zvláště proindisponované sportovce, kteří např.vlivem zranění měli určitou dobu svalstvotrupu v nečinnosti. Tato cvičenídoporučujeme zařadit ve fázi rekondicehned po ukončení nebo dokonce i ještěv průběhu jejich rehabilitace.

Obr. 3a, 3b Příklady cviků na trup na nestabilní a stabilní podložce

Obr. 3c, 3d Příklady cviků na trup na nestabilní a stabilní podložce

102

Literatura1. AROSOKI J. P., VALTA T.,AIRAKSINEM O., KANKAAPAA M.Back and Abdominal Muscle FunctionDuring Stabilization Exercises. Archives ofPhysical Medicine and Rehabilitation.2001, č. 8, s. 1089 – 1098.2. BAČOVÁ, I., CICHOLESOVÁ, T.,DZIAKOVÁ, M., ŠULLA, I., KITKA, M.,PETROVIČOVÁ, J. Význam rehabilitáciehlbokého stabilizačného systému priliečbe vertebrogénnych ochorení .Rehabilitácia, 2015, č. 2, s. 66 - 77.3. BUCHTELOVÁ, E., VANÍKOVÁ, K.Rehabilitace v oblasti chodidla u dětíškolního věku. Rehabilitácia, 2010, č. 3,s. 145 – 152.4. ČEPÍKOVÁ, M., GULÁNOVÁ, M.,HORŇÁČEK, K., PORUBCOVÁ, N.Využitie nestabilnej plošiny v rehabilitácii.Rehabilitácia, 1999, č. 4, s. 228 – 230.5. JEBAVÝ, R., JALOVCOVÁ, M., BALÁŠ,J. Silová cvičení na nestabilních plocháchjako prostředek pro zlepšení činnostihlubokého stabilizačního systému .Rehabilitácia, 2012, č. 1, s. 18 – 25.6. JEBAVÝ, R., PERIČ, T., BALÁŠ, J.Effectivenness of Stimulation of StrengthAbilities trough a Didactic Programme ofExercise on Unstable Surfaces. ActaUniversitatis CarolinaeKinanthropologica. 2011, č. 1, s. 129–138.7. JEBAVÝ, R., ZUMR., T. Posilovánís balančními pomůckami . GradaPublishing, 2014. 216 s. ISBN 978-80-247-5130-6.8. KOLÁŘ, P. Vertebrogenní obtíže astabilizační funkce svalů – diagnostika.Rehabilitace a fyzikální lékařství, 2006,č. 4, s. 155 – 177.9. KOLÁŘ, P. et al. Rehabilitace v klinicképraxi. Galén Praha, 2009. 713 s. ISBN 978–80–7262-657-1.10. KOLÁŘ, P., LEWIT, K. Významhlubokého stabilizačního systému v rámcivertebrogenních obtíží. Neurologie propraxi. 2005, č. 5, s. 270 – 275.11. KYUNGMO H., RICARD, M. D.,FELLINGHAM, G:W. Effects of a 4-weekexercise program on balance using elastictubing as a perturbation force for

individuals. Journal of orthopaedic &sports physical therapy. With a History ofAnkle Sprains, 2009, č. 4, s. 246-255.12. PEŠÁN, F., JELÍNEK., M., FIALA, M.,MATOŠKOVÁ, P., SÜSS, V. Vlivkompenzačního programu na posturálnísvaly u extraligových hráčů ledníhohokeje. Rehabilitácia, 2015, č. 1, s. 3 – 11.13. POTVIN, A., BENSON, CH. The GreatBalance + Stability Handbook. Blaine(WA, USA): Prudictive Fitness ProduktInc. 2003, ISBN 0973126205.14. RICHARDSON, C. A., GWENDOLEN,J., HODGES, P. W., HIDES, J. A.Therapeutic exercises for spinalsegmental stabilisation in low back pain.London: Churchil Livingstone, 1999.15. RUIZ, R., RICHARDSON, M. T.Functional balance training using a domeddevice. Strength and CondtitioningJournal, 2005, č. 1, s. 50-55.16. SUCHOMEL, T. LISICKÝ D.Progresivní dynamická stabilizace bedernípáteře. Rehabilitace a fyzikální lékařství,2004, č. 3, s. 128 – 136.17. SUCHOMEL, T. Stabilita v pohybovémsystému a hluboký stabilizační systém.Rehabilitace a fyzikální lékařství, 2006,č. 3, s. 112 – 124.18. TOMEK, J., KŘIVÁNKOVÁ, M.,VAŘEKOVÁ, J. Cvičení na labilníchplochách pro sportovní trénink III. část.Tělesná výchova a sport mládeže (TVSM),2015, č. 6, s. 21 – 27.19. WAHL, M. J., BEHM, D. G. Not allinstability training devices enhancemuscle activation in highly resistance-trained individuals. Journal of strenghtand conditioning research, 2008, č. 4, s.1360 - 1370.20. YAGGIE, J. A., CAMPBELL, B. M.Effects of balance training on selectedskills. Journal of Strength ConditioningResearch, 2006, č. 2, s. 422 - 428.21. ŽIAKOVÁ, E., TANHÄUSEROVÁ, M.Hodnocení posturální stability pomocíelektronické plošiny Phyaction balance upacientů s vertebrogenními poruchami.Rehabilitácia, 2015, č. 14, s. 204 – 216.

Adresa autora: radim.jebavy @ email.cz


103


104

PIRIFORMIS SYNDROM– NÁHLED KOMPLEXNÍ LÉČBYAutoři: Honová1, K., Staňa2, J.Pracoviště: 1Recens s. r. o., Brno, 2 Lázně Luhačovice a.s., ČR

Souhrn

Cíl: Cílem práce bylo přinést komplexní pohled na léčbu piriformis syndromu.Východisko: Pseudoradikulární bolesti mohou být v mnoha případech způsobenyzvýšenou tenzí musculus piriformis. Tento sval, který se svým spasmem může podíletna vytvoření kompartmentu n. ischiadicus, je dosud stále diagnosticky podceňován.Léčebná intervence v místě bolesti a ošetření vyvolávajících příčin přitom vede v mnohapřípadech v výraznému zlepšení potíží. V textu jsou popsány konzervativní(fyzioterapeutické) postupy a invazivní technika ošetření formou MD(přípravky řadyMedical Device, Guna) injekcí do svalového trigger pointu.Soubor: 50 pacientů se spasmem m. piriformis nereagující na rehabilitační léčbu.Výsledky: Úplné vymizení bolesti, které přetrvávalo i rok po terapii, udávalo celkově 93% pacientů. Bez bolesti, nebo výrazně zlepšeno již pro první aplikaci, bylo 73 %, zlepšenípo ošetření obou TrPs nastalo v 16 %, po třech aplikacích injekce nastalo zlepšení u 3 %pacientů. Zcela bez efektu byla terapie v 6 % případů.Závěr: Komplexní léčba piriformis syndromu zahrnuje konvenční ošetření na rehabilitaci,které obsahuje místní (symptomatické) i celkové (kauzální) ošetření pohybového aparátupacienta. V případě neúspěchu je možné indikovat léčbu MD injekcemi do svalovéhotrigger pointu.Klíčová slova: musculus piriformis, trigger point, MD(Medical Device, Guna) injekce

Honová K., Staňa , J.: Piriformis syndrome –insight into complex therapy

Summary

Aim: Aim of this work is to bring the complexview on piriformis syndrome treatment.Basis: Pseudo-radicular pain may be in manycases caused by increased tension of piriformismuscle. This muscle is still diagnosticallyunderestimated but may with its spasm contributeto n. ischiadicus compartment creation.Therapeutic intervention in the area of pain andtreatment of causative causes lead in many casesto significant improvements of problems.Conservative (physiotherapeutic) proceduresand invasive technique of treatment via MD(medication by Medical Device, Guna) injectionsinto muscle trigger point are described. .Group: 50 patients with piriformis muscle spasmnot responding to rehabilitation care.Results: Complete disappearance of pain thatlasted one year after therapy was stated in 93%of patients. Without pain, or significantlyimproved after the first application was 73% ofpatients, 16% of patients improved after bothtrigger point treatment and 3% of patientsimproved after three applications of injections.6% of patients stated no effect after the therapy.

Honová K., Staňa , J.: Piriformis-Syndrom -die Ansicht der umfassenden Behandlung

Zusammenfassung

Das Ziel: das Ziel dieser Arbeit war es einenumfassenden Blick auf die Behandlung desPiriformis-Syndroms zu bringen.Die Ausgangspunkte: pseudoradikuläreSchmerzen können in viel Fällen durch dieerhöhte Tension Musculus piriformis verursachtwerden. Dieser Muskel, der mit seinem Spasmusauf der Entstehung des Kompartments n.ischiadicus Anteil haben kann, ist nach wie vornoch immer diagnostisch unterschätzt.Behandlungsintervention an der Stelle derSchmerzen und die Behandlung der erregendenAnlässe führt dabei in vielen Fällen zu dererheblichen Verbesserung der Schwierigkeiten.Im Text sind die konservativen(physiotherapeutische) Prozesse und die invasiveBehandlungstechnik mit der Form MD (diePräparate der Reihe Medical Device, Guna) mitder Injektion in den Muskel Trigger Punktbeschrieben.Die Datei: 50 Patienten mit dem Spasmus m.piriformis, die nicht auf dieRehabilitationsbehandlung reagiert haben.

Honová K., Staňa , J.: Piriformis syndrome – insight into complex therapy

105


Conclusion: Complex treatment of piriformissyndrome includes conventional rehabilitationcare that contains both local (symptomatic) andoverall (causal) treatment of motion apparatusof patient. If this treatment is not successful, it ispossible to indicate the treatment with MDinjections into muscle trigger point.Key words: piriformis muscle, trigger point, MD(Medical Device, Guna) injection

Die Ergebnisse: das ganze Verschwinden vonSchmerzen, die auch ein Jahr nach derBehandlung dauerten, gaben insgesamt 93 %von Patienten an. Keine Schmerzen, oderwesentliche Verbesserung schon nach der erstenApplikation waren 73 %, Verbesserung nach derBehandlung beiden TrPs enstand in 16 %, nachden drei Applikation der Injektion wurde dieVerbesserung bei 3 % der Patienten. Ganz ohneEffekt wurde die Therapie in 6 % der Fälle.Das Fazit: komplexe Behandlung von Piriformis-Syndrom umfasst konventionelleRehabilitationsbehandlung, die die lokale(symptomatische) und komplexe (kausale)Behandlung des Bewegungsapparates desPatienten umfasst. Im Falle des Misserfolges istes möglich die Behandlung mit den MDInjektionen in den Muskel Trigger Punktindizieren.Die Schlüsselwörter: Musculus piriformis,Trigger Point, MD (Medical Device, Guna)Injektion

ÚvodBolesti radikulárního a pseudoradikulár -ního typu jsou jedny z nejčastějšíchdůvodů k návštěvě lékaře. Obecně sebolesti v dolní části zad vyskytují poměrněčasto v roční incidenci 5 % a celoživotníprevalencí 60 – 90 % (Nadler 2014).Musculus pirifomis, jakožto možný zdrojpseudoradikulárních potíží, je poprvév textu zmiňován již v roce 1928Yeomanem. V roce 1937 popisuje Freibergtzv. Freibergův příznak a v roce 1947Robinson definuje název „piriformissyndrom“ (Vacek 2011, Weberová [s. a.]).Přestože se tedy nejedná o záležitostnikterak mladou, narážíme v této spojitostičasto na termín „diagnostické rozpaky“.Diagnostika a léčba by měla být v rámciinterdisciplinární spolupráce a to zejménamezi neurologem a ortopedem (Čierny akol. 2011).

AnatomieM. piriformis patří mezi pelvitrochanterickésvaly. Jeho průběh je od ventrální plochykřížové kosti na velký trochanter. Funkčněje sval abduktorem, pokud je končetina veflexi v kyčelním kloubu a zevním rotátorempři její extenzi. Inervace svalu je z plexussacralis, kořenová inervace z L4 až S1 – 2(Čihák 2011).

Dle vzájemné pozice svalu a ischiackéhonervu je popisováno 6 možnýchtopografických variací (obr. 1):

Vyskytuje-li se u pacienta variantaprůchodu nervu skrz sval, je předpokladvyšší iritability a tedy i vyšší riziko vznikupiriformis syndromu. Je udáváno, že u 6-10 % lidí prochází nerv nebo jeho část skrzm. piriformis (Kolář 2009, Lewit 2003).Podrobné anatomické korelace se dajízjistit pouze vyšetřením magnetickourezonancí.

Příčiny vzniku spasmu ve svaluSval může být drážděn z vnějších příčinnapř. při blokádě v segmentu L4/5 (Lewit2003), nebo z přímého přetěžování svalu.Možná je i vazba na syndrom kostrče apánevního dna (Marek 2000). Nejčastějšípříčiny jsou uvedeny v tabulce 1.

Vzácnějšími příčinami mohou být spasmusu ankylozující spondylitidy, artritidy,aneurysmatu a. glutae superior neboinferior, endometriózy, myosititisossificans, lumbosakrálního facetovéhosyndromu a nádoru v blízkosti dané oblasti(Vacek 2011, Weberová [s. a.]).

106

SymptomyPacient nezřídka přichází pro bolestipseudoradikulárního typu, které se mohoupřenášet až do oblasti chodidla. Bolest ječasto akcentována sezením (zejména natvrdém podkladu – židle, toaleta), nebopředklonem trupu či flexí v kyčelnímkloubu. Může být pociťována při vstáváníz postele. Vytrvalé ischialgie po provedeníaloplastiky kyčelního kloubu mohou býttaké obrazem piriformis syndromu.Popisován je i výskyt dyspareunie abolesti stydkých pysků u žen a bolestiskrota u mužů (Shishir 2014).

Klinické vyšetřenía. AspekceNacházíme omezenou hybnost – v pozicivleže na zádech je na postižené straně většízevní rotace – tzv. Retzlaffův příznak. Vležena břiše nacházíme při spuštění bérců dostrany omezení rotace vnitřní.

b. PalpaceNacházíme typické trigger pointy (dále jenTrPs) ve svalu v lokalizaci dle Travellovéa Simonse (obr. 2). Palpujeme kolmo nasvalová vlákna (Travell and Simons 1993).

c. TestFreibergův příznak – akcentace bolestí připrovedení flexe, addukce a vnitřní rotacev kyčelním kloubu na postižené straně.Pacient při provádění testu leží na zádech(Obr. 3).Dalšími používanými testy jsou Laseuguetest, Pace sign, Robinson sign, Beatty test(Miller 2012, Vacek 2011).

TerapieTerapie je vedená ve dvou krocích:· Přímé ošetření svalu· Řešení vyvolávajících příčin

Obr. 1 Topografické variaceTyp 1: celistvý nerv prochází pod svalemTyp 2: nerv se štěpí do dvou částí – jedna jde nad svalem, druhá skrzsvalovou hmotuTyp 3: nerv prochází nad svalemTyp 4: nerv se štěpí, jedna část jde skrz sval, druhá pod svalemTyp 5: nerv prochází skrz svalovou hmotuTyp 6: nerv se štěpí, jedna část jde nad svalem, druhá část pod svalem(Vacek 2011)


107


Příme ošetření svalu

A) Manuální ošetření terapeutemPacient vleže na břiše, dolní končetiny(dále jen DKK) jsou ve vnitřní rotaci(špičky k sobě, paty od sebe), palpovánoje předpokládané místo TrP. Ošetřujemebuď loktem, nebo terapeutickým kolíčkemdo pocitu tupění bolesti až vnímání teplav místě ošetření. Pacient má po dobuošetření povolené hýždě. Tlak jepodprahově algický.

B) Strečink (postisometrická relaxace -PIR)Strečinková cvičení (postisometrickourelaxaci) provádíme v akutní fázi každýden, udržovací fáze je provádění jednouza 36 – 48 hodin. V literatuře se uvádíprovádění strečinku i 3 krát denně (Revord2012). Strečink provádíme vleže na břiševyvěšením bérců do stran, nebo vleže naboku spuštěním ošetřované DK přes okrajlehátka (Obr. 4) nebo v náročnější verzi prosportovce v maximální zevní rotaciošetřované DK a současné flexe trupu(Obr. 5). Variant PIR je samozřejmě více.

Druhou možností, jak sval protáhnout, jeošetření konceptem blackroll. Svaluvedeme do protažení (ve stoje pacientprovede maximální vnitřní rotaciv kyčelním kloubu), na místo TrP je vloženmezi hýždě a zeď blackroll míček (nebotenisový míček) a mírným zatlačením je

vyvolán pocit nepříjemného vjemu (nikolivbolesti!). Působení tlakem je po dobu 30 s.Při periferizaci bolestí nebo vznikuparestezií se změní pozice míčku. Dalšímožností je ošetření blackroll válcem.

Terapie svalových dysbalancí je nutnousoučástí celkové terapie, neboťdlouhodobý hypertonus určité svalovéskupiny vede k inhibici antagonisty. Stavmůže být popisován jako artrogennísvalová inhibice a jedná se o situaci, kterámění mechaniku kloubu (Orenčák 2014).

C) UltrazvukUltrazvukem ošetřujeme sval v tzv. FAIRpozici (flexe, addukce, vnitřní rotace) – tétopozice docílíme vleže na neošetřovanémboku a podložením ošetřované končetinyv oblasti kotníku (Obr. 6). Na přístrojinastavíme myorelaxační program.

Tab. 1 Příčiny vzniku spasmu ve svalu

Obr. 2 Lokalizace TrPs

108

Řešení vyvolávajícich příčinA) Terapie SIK

Zablokovaný kloub ošetříme(auto)mobilizací dle Sachseho neboMojžíšové. Je třeba rozlišit, zda se naopaknejedná o kloub, který vykazujenestabilitu – za této situace můžemevyzkoušet terapeutické tejpování. Výraznéposílení hýžďových svalů a protaženípsoatů zlepšuje mechaniku kloubu.

B) Posilování rotátorů kyčelníhokloubu

K vyšetření provedeme Trendelenburgo-vu zkoušku – pozitivita testu není pouzenález deprese pánve na straně stojné dolníkončetiny, ale i nadměrná elevacepánevního hřebenu na straně opačné.Pokud zaznamenáme pozitivitu, je pacientinstruován k posilování pelvitrochanteric-kých svalů a to pohybem do vnitřní avnější rotace a komplexními pohyby –např. „ležatá osmička“ nebo konceptemproprioceptivní neuromuskulární facilitace(Kabat).

Kauzální terapie

V rámci komplexní terapie volíme úpravudolního zkříženého syndromu – pacientanaučíme protahování hamstringů,adduktorů a bedrokyčlostehenního svalu(protahování volíme formou strečinku,který je zároveň autoterapií) a posilováníhamstringů a hýžďových svalů (bridging,squat aj.).

Cíleně ošetřujeme i vzdálená místa, kterámohou stav ovlivňovat – nestejná délkakončetin, Mortonova neuralgie, vyloučímenestabilitu kotníků. Ve vyšetření řešímemožné spouštěče, kterými může být haluxvalgus, stejně tak jako vytrvalé nošeníkabelky na jednom rameni. Není-li našeterapie úspěšná, je další možností ošetřeníTrPs ve svalu metodou MD injekcí.

Terapie vedená lékařem – aplikace MDinjekcí

Kolagen a bolestivé poruchypohybového aparátuBolestivé poruchy v lidském těle jsou vevelké míře způsobeny změnou kvalityzákladní složky vaziva, kterým je kolagen.Ať už se jedná o změny zánětlivé nebodegenerativní, výsledkem bývá praktickyvždy bolest, která spolu s poruchou funkcesužuje pacienty nejvíce. Změna kvalitykolagenu je způsobena úbytkem obsahuvody, zánětlivou přestavbou neboúbytkem elastické složky. Výsledkem jevznik bolesti, která vede k circulus vitiosusbolesti, snížené mobility, vzniku nadváhya tím k opětovnému nárůstu bolestí a takse kruh cyklicky uzavírá.

Přípravky řady Medical Device (MD,Guna) fungují na bázi fyziologickéinformační medicíny. Ovlivňují tzv.komunikační molekuly, kterými jsouhormony, neuropeptidy, interleukiny arůstové faktory, a působí na mechanismuobnovení mezibuněčné hmoty, která

Obr. 3 Freibergův příznak Obr. 4 Strečink(PIR) přes okraj lehátka


109


zprostředkuje komunikaci mezijednotlivými tělesnými systémy. Tatovzájemná fyziologická provázanost senazývá „psycho-neuro-endokrino-imunutní systém - PNEI (Staňa 2015).

Základní účinnou složkou MD injekcí jekolagen (v dávce 300 ěg) v kombinacis adjuvantními fytofarmaky, (jedná se oextrakt arnikový, z pěničšníku zlatého,třezalky tečkované a dalších)v koncentracích 10-8 až 10 -12 g/ml. Běhemkrátké doby klinického používání těchtopřípravků zatím nebyla zaznamenánažádná alergická reakce ani závažnénežádoucí účinky. K hlavnímterapeutickým funkcím MD injekcí je řazentzv. bariérový efekt, analgetický efekt alubrikační aktivita. Často se v literatuřeuvádí, že MD injekce slouží k prevenci aterapii stárnutí tělesných vazivovýchstruktur (Milani 2010).

Alternativou k použití MD je napříkladaplikace botulotoxinu do m. piriformis,která se s oblibou provádí zvláště veSpojených státech (Fishman 2014, Milani2010, Ratini 2015, Revord 2012).

Aplikace MD injekcíV případě ošetření m. piriformis je nutnélátku vpravit minimálně 7 cm hluboko,aplikace tak vyžaduje až 9 cm dlouhoujehlu. Zejména u obézních pacientů jeaplikace značně obtížná a vyžaduje takznačnou klinickou zkušenost a zručnost.V terapii ošetřujeme ve většině případů

mediální, méně často laterální TrP (viz obr.2).V Lázních Luhačovice bylo v letech 2014– 2015 bylo ošetřeno více než 50 pacientůs chronickými potížemi, u nichž bylpředpokládán výskyt piriformis syndromu.

Úplné vymizení bolesti, které přetrvávaloi rok po terapii, udávalo celkově 93 %pacientů. Bez bolesti, nebo výraznězlepšeno již pro první aplikaci, bylo 73 %,zlepšení po ošetření obou TrPs nastalo v16 %, po třech aplikacích injekce nastalozlepšení u 3 % pacientů. Zcela bez efektubyla terapie v 6 % případů.

Nereaguje-li pacient na léčbu a stav jeneměnný, je na místě indikovat vyšetřenímagnetickou rezonancí - magneticresonance neurography, což je speciálnívarianta MR, která byla vyvinuta prozobrazování nervů (Miller 2012).

Potvrdí-li se anatomické variace, jeindikována operativní dekomprese nervu.Chirurgická intervence je poslednímožností po vyčerpání konzervativníchpostupů (Ratini 2015, Vacek 2013).

Rádi bychom na tomto místě připomněli,že ne vždy se nachází shoda s vyšetřenímtechnikou a klinickým nálezem u pacienta.Omylem je přikládat nekriticky většídůležitost výsledkům technickémuvyšetření oproti anamnéze a klinickémuvyšetření (Calta 2014).

Obr. 5 Náročnější verze PIR Obr. 6 FAIR pozice

110

Diskuse

Piriformis syndrom je charakterizovánpseudoradikulární symptomatologií, kteráse může promítat až do oblasti chodidla.Stav je způsoben kompartmentem n.ischiadicus spasmem m. piriformis.

Metody léčby jsou konzervativní(fyzioterapie, MD injekce) nebo operativní.Konzervativní terapie je přes lokálníošetření staženého svalu a na ní navazujícíkomplexní léčba – řešení vyvolávajícíchpříčin. Léčba by měla být vždy lokální ikomplexní se zaměřením nejen na místobolesti. Není-li rehabilitační léčba úspěšná,volíme intervenci formou MD injekcí.Základní složkou MD injekcí je kolagenv kombinaci s adjuvantními fytofarmaky.

Ovlivnění tkání je na bázi fyziologickéinformační medicíny – přes tzv.komunikační molekuly, kterými jsouhormony, neuropeptidy, interleukiny arůstové faktory působí na obnovumezibuněčné hmoty. Ve zkoumanémvzorku 50 pacientů, kterým byly bolestivéTrPs ve svalu ošetřeny technikou MDinjekcí, byla léčba bez efektu pouze unecelých 7 % ošetřovaných. Naproti tomu93 % udávalo výrazné zlepšení stavu ažnaprosté vymizení bolesti, které přetrvaloi rok po aplikaci. Pokud u pacienta potížepřetrvávají, je vhodná indikace vyšetřenímagnetickou rezonancí. K chirurgickéintervenci přistupujeme po vyčerpáníostatních léčebných možností.

Závěr

Piriformis syndrom je v tuzemsku neustáleopomíjenou klinickou jednotkou, přestožeje jeho výskyt poměrně častý a jehodiagnostika není složitá: palpačníbolestivost v místě TrPs ve svalu apozitivní některý z testů (Freibergůvpříznak, Beatty test, Robinson sing atd.).Léčba piriformis syndromu však bývásvízelná a často vyžaduje kombinacirehabilitačních a invazivních technik.

Literatura

1. CALTA, J. 2014. Anamnéza u postiženíhybného systému se zvláštním zaměřenímna myoskeletární, zejména vertebrogenníproblematiku. Rehabilitace a fyzikálnílékařství 21, 2014, č. 3, s. 124 – 129 ISSN1211-26582. ČIERNY, D. a kol. 2011. Bolesť chrbtav lumboskarálnej oblasti z pohľadureumatológa a rehabilitácia .Rehabilitácia, Vol. 48, No. 1, 2011 s. 12 –22. ISSN 0375-09223. ČIHÁK, R. 2011. Anatomie 1. Praha,Grada, 2011. s. 534 ISBN 978-80-247-3817-84. FISHMAN, M. D.; Schmidhofer, S. B.2014. Use of Botulinum Neurotoxin in theTreatment of Piriformis Syndrome. In:Manual of Botulinum Toxin Therapy.Cambridge University Press, 2014, pp. 259– 268. ISBN 97811391780685. KLIMEŠOVÁ, E. 2010. Zkušenostis kolagenovými injekcemi jsou vynikající.Edukafarmfarminews 3 / 2010 [online] [cit.2015-04-22]Dostupné na http://www.edukafarm.cz/data/soubory/casopisy/12/kolagen.pdf6. KOLÁŘ, P. 2009 Rehabilitacev klinické praxi. Praha, Galén, 2009. s. 713ISBN 978-80-7262-657-17. LEWIT, K. 2003. Manipulační léčba.Praha, Sdělovací technika 2003. s. 411ISBN 80-86645-04-58. MAREK, J. a kol. 2000. Syndrom kostrčea pánevního dna. Praha, Triton 2000. s.117 ISBN 80-7254-638-49. MILANI, L. 2013. Un nouvo e raffinatotrattamento iniettivo delle patologiealgiche dellApparato locomtore Leproprieta bio-scaffold del collagene esuo utilizzo clinico. La Med.Biol., 2010/3;pp 3 – 1510. MILLER, T. A.; WHITE, K. P.; Ross, D.C. 2012. The Diagnosis and Managementof Piriformis Syndrome: Myths and Facts.In: The Canadian Journal od NeurologicalSciences 2012; vol. 39, No. 5. pp 577 – 583ISSN 0317-1671


112

11. NADLER, S. F. et al. 2014. Nepřetržitánízkotepelná zábalová terapie má v léčběakutní bolesti dolní části zad vyššíúčinnost než ibuprofen a acetaminofen.Rehabilitace a fyzikální lékařství, 21, 2014,č. 4, ě. 227 – 235. ISSN 1211-2658.12. ORENČÁK, R. 2014. Artrogénnasvalová inhibícia. Rehabilitácia, Vol. 51,No. 1, 2014 s. 3 – 7. ISSN 0375-092213. RATINI, M. 2015. Piriformis syndrome.[online] Publikováno 28. 4. 2015. [cit. 2015-05-16]Dostupné na: http://www.webmd.com/pain-management/guide/pir iformis-s y n d r o m e - c a u s e s - s y m p t o m s -treatments?page=214. REVORD, P. J. Piriformis MuscleStretch and Physical Therapy. [online][cit. 2015-04-22] Zdroj: http://www.spine-health.com/conditions/sciatica/piriformis-muscle-stretch-and-physical-therapy15. SHISHIR, S. Piriformis SyndromeClinical Presentation. [online] [cit. 2015-04-22] Dostupné na: http://emedicine.medscape.com/article/87545-clinical

16. STAŇA, J. 2015. Lázeňská léčba, jakji neznáte. Meduňka č. 2 / 2015 s. 13 – 14ISSN 1214-493217. TRAVELL J. G.; SIMONS, D. G. 1993.Myofascial Pain and Dysfunction. TheTrigger Point Manual. The LowerExtremities. Philadeplhia, LippincottWilliams & Wilkins 1993 s. 626 ISBN 0683-08367-818. VACEK, J. a kol. 2013 Manuálrehabilitační a fyzikální terapie. Praha,Raabe. 2011 – 2013. Blok A1.3 ISBN 1805-041719. VACEK, J. 2011. Bolestivé stavy hybnésoustavy, patofyziologie, diagnostika,terapie a prevence. Disertační práce.Masarykova univerzita, Brno, 2011.20. WÉBEROVÁ, M. Syndrom musculuspirifomis. Diplomová práce. [s. a.]. [online][cit. 2015-03-22] Dostupné na: http://www.hc-vsetin.cz/ftk/

Kontakty:[email protected]@lazneluhacovice.cz

OPTIMÁLNY PARTNER PRE VAŠU REHABILITÁCIU


113


ÚLOHA KVALITNĚ ODEBRANÉ ANAMNÉZYV PŘÍSTUPU K PACIENTŮMS FUNKČNÍMI PORUCHAMI POHYBOVÉHO APARÁTU– KAZUISTICKÁ STUDIE

Králová, D.M., Pučelíková, A., Řezaninová, J.:Role of punctually taken history in the approachto patients with functional disorders of motionapparatus – case report

Summary

Basis: Negative impacts of modern time withhigh occurrence of stress and sedentary lifestyleare manifested by more frequent incidence offunctional disorders of motion apparatus andnoticeable psychosomatic symptoms.Group and methods: In this case report weobserve the changes of our proband, S.B. (age:27 year old, height: 163 cm, weight: 67 kg,dominant hand: right). The study ran from thebeginning of March till the half of April.Results: Range of motion of cervical spine inlateral flexion was assessed in entranceexamination, while it increased by 5° (F: 35 – 0

Králová , D. M., Pučelíková , A., Řezaninová,J.: Rolle der gut abgenommenen Anamnese beidem Zugriff zu den Patienten mit denFunktionsstörungen des Bewegungsapparates –kasuistische Studie

Zusammenfassung

Die Ausgangspunkte: die negativenAuswirkungen des modernen Zeitalters mit einerhohen Präsenz von Stress und einer sesshaftenLebensweise werden immer öfter mit der Inzidenzvon Funktionsstörungen des Bewegungsappa-rates und mit der wesentlichen psychosomati-schen Symptomatik hervortreten.Die Datei und die Methoden: in der kasuistischenStudie verfolgen wir die Änderungen bei derProbandin S. B. (Alter: 27 Jahre, Größe: 163cm, Gewicht: 67 kg, die dominante obereExtremität: rechte). Eigene Studie wurde im

Autoři: D. M. Králová1, A. Pučelíková2, J. Řezaninová3

Pracoviště: 1Katedra podpory zdraví, Fakulta sportovních studií, Masarykova UniverzitaBrno, 2Katedra podpory zdraví, Fakulta sportovních studií, Masarykova UniverzitaBrno, 3Katedra podpory zdraví, Fakulta sportovních studií, Masarykova UniverzitaBrno, Česká republika

Souhrn

Východisko: Negativní dopady moderní doby s vysokým výskytem stresu a sedavéhoživotního stylu se projevují častější incidencí funkčních poruch pohybového systémua výraznou psychosomatickou symptomatikou.Soubor a metody: V kazuistické studii sledujeme změny u probandky S. B. (věk: 27 let,výška: 163 cm, váha: 67 kg, dominantní horní končetina: pravá). Vlastní studie probíhalav období od začátku března do poloviny dubna.Výsledky: V rámci výstupního vyšetření byl zhodnocen rozsah pohybu krční páteře dolateroflexe, který vlevo vzrostl o 5° (F: 35 – 0 – 40). Pohyb je i nadále omezen tahem svalůve zvýšeném napětí. Frekvence bolesti se snížila. V rámci terapií bylo dosaženo dílčíchúspěchů, avšak v terapii je potřeba dále pokračovat.Závěry: Podle našeho názoru se pacientčin stav zcela neupraví, dokud nevyřeší stresovéfaktory ve svém životě. Nezbytné je sebepoznání, díky kterému bude moci pacientka sestresem adekvátně a účinně pracovat. Akutnost a nezbytnost psychoterapie se námpotvrzuje na faktu, že u syna pacientky se začínají objevovat tytéž znaky chování,prožívání a vyjadřování emocí.Klíčová slova: psychosomatika - somatická psychoterapie - rigidní schémata – obrannécharakterové struktury - masochistická obranná struktura - kineziologický rozbor -osobnostní charakteristiky - kinezioterapie

114

– 40). Motion is still restricted by hypertonicmuscle pull. However, the frequency of paindecreased. Some partial successes were reachedin the therapy but it is necessary to continue withit.Conclusions: In our opinion, the patient’s statewill not improve unless she solves the stress factorsin her life. Self-knowledge is necessary so thatthe patient can adequately and effectively copewith stress. Acuteness and necessity ofpsychotherapy is proved by the fact that the samesigns of behaviour, experience and emotionexpression start to emerge in the son of the patient.Key words: psychosomatics, somaticpsychotherapy, rigid schemes, defence characterstructures, masochistic defence structure,kinesiologic analysis, personality characteristics,kinesiotherapy

Zeitraum von Anfang März bis Mitte Aprildurchgeführt.Die Ergebnisse: im Rahmen derAusgangsuntersuchung wurde das Ausmaß derBeweglichkeit der Halswirbelsäule in dieLateroflexion, das link um 5° (F: 35 – 0 – 40)wuchs. Die Bewegung ist weiterhin mit demMuskelziehen in der erhöhten Spannungbeschränkt. Die Häufigkeit des Schmerzesverringerte. Im Rahmen der Therapie warenTeilerfolge geschafft, aber es ist wichtig in derTherapie weiter fortsetzen.Das Fazit: unserer Meinung nach wird sich derZustand der Patientin nicht ganz verbessern bissie nicht die Stressfaktoren in ihrem Leben löst.Es ist wichtig die Selbsterkenntnis, dank der wirddie Patientin mit dem Stress adäquat und effektivarbeiten können. Die Heftigkeit und dieNotwendigkeit der Psychotherapie werden unsauf der Tatsache bestätigt, dass bei dem Sohnder Patientin fangen die gleichen Zeichen desVerhaltens, des Überlebens und des EmotionAusdruckes zu erscheinen an.Die Schlüsselwörter: Psychosomatik –somatische Psychotherapie – rigide Schemen –defensive Charakter Strukturen – masochistischedefensive Struktur – kinesiologische Analyse –Persönlichkeitsmerkmale – Kinesiotherapie

ÚvodNegativní dopady moderní dobys vysokým výskytem stresu a sedavéhoživotního stylu se projevují častějšíincidencí funkčních poruch pohybovéhosystému a výraznou psychosomatickousymptomatikou. Proto bychom sev následujícím textu chtěli zabývatcelostním pohledem na člověka v rámcikomprehenzivní rehabilitace.Domníváme se, že psychosomatika hrajev dnešní době hlavní roli obzvláště ufunkčních poruch pohybového aparátu.Pokud by se fyzioterapeut zaměřil pouzena tělesnou stránku člověka, s největšípravdě-podobností by jeho intervenceneměla dlouhého trvání a pacient by sepo určité době vrátil. Člověk je bio-psycho-sociální jednotka, a proto je proúplnou terapii nezbytné věnovatpozornost i psychice jedince.Fyzioterapeut může dokázat i v této oblastivelké divy a jeho terapie pak bude vysoceúčinná (Černický, Poliaková &Slobodníková, 2014). Jak už řekl Jung, dušeje závislá na těle a tělo je závislé na duši(Smith, 2007).

„Psychosomatická (behaviorální)medicína je mezioborovým odvětvímmedicíny, které se věnuje rozvoji,integraci a aplikaci poznatkůz biologických, behaviorálních,psychologických a sociálních věd,významných pro člověka ve zdraví anemoci. Nabízí širší pohled než medicínazaložená na důkazech, protože se zajímánejen o koncept nemoci, ale také oproblematiku pacienta (Honzák, 2011,str. 903).“

Obecně rozlišujeme 4 hlavní skupinypsychosomatických chorob různézávažnosti:1) poruchy celkového tělesného schématu(neorganické tělesné symptomy,nepovažuje se za nemoc), např. bolestihlavy, žaludku;2) funkční (somatoformní a disociativní)poruchy (poškození tělesných funkcíneorganického původu, již se považuje zanemoc), příčinou je často poruchaautonomního nebo volního nervovéhosystému, např. bušení srdce, potížes dýcháním, nadměrné pocení, žaludeční

Králová, D.M., Pučelíková, A., Řezaninová, J.: Role of punctually taken history in the approach...

115


či střevní potíže, poruchy pohybové,řečové, zrakové nebo sluchové;3) psychosomatické poruchy v užšímsmyslu (organické choroby vyvolávanénebo posilované psychosociálnímifaktory), mezi sedm klasickýchpsychosomatických onemocnění patříbronchiální astma, revmatoidní artritida,ulcerózní kolitida, esenciální hypertenze,neurodermatitida, tyreotoxikóza aduodenální peptidický vřed (Baštecký,Šavlík & Šimek, 1993);4) somatopsychické choroby (organickáonemocnění s psychosociálníminásledky), především chronický charakternemoci, např. rakovina, AIDS, koronárnísrdeční choroby, diabetes mellitus apod.(Morschitzky & Sator, 2007).

Člověk trpí psychosomatickou nemocí,pokud jsou psychické i sociální faktorydůležité nebo až nezbytné pro optimálnídiagnostiku a léčbu (Baštecký, Šavlík &Šimek, 1993). Mimo péči o tělesné zdraví,jako např. dodržování správnéživotosprávy, pravidelná pohybováaktivita a dostatek spánku, by člověk nemělzapomínat starat se i o svou duši, o svojipohodu (Húšková et al., 2014). K péči oduši může využít, vedle věnování sekoníčkům, různých druhů relaxace,dechová cvičení, imaginaci, meditaci(Křivohlavý, 2002). Aby člověk předešelstresovým situacím, měl by zamezit vznikurizikových faktorů, které tyto situacenásledně vyvolávají, základním kamenemje tedy sebepoznání. Měl by udržovatrovnováhu pracovního a osobního života,zdokonalit své copingové a kognitivnístrategie i autoregulaci myšlenek, chovánía představ, odstranit zlozvyky, podpořitsmysluplnost, poskytovat a přijímatsociální oporu (Míček, 1986). Téžpsychoterapie má své nezastupitelnémísto v ovlivňování nemoci (Chvála,2011). Pro osoby, které dávají přednostaktivnímu odpočinku, je metodou volbypráce s tělem či pohybová terapie.Z léčebných metod ovlivňujících psychikujedince je možné využít relaxaci (autogennítrénink (AT), Jacobsonova progresivnírelaxace), imaginaci, psychoterapii na

podkladě psychoanalýzy, kognitivně-behaviorální terapii, na osobu zaměřenoupsychoterapii, párovou a rodinnou terapii,skupinovou psychoterapii, muzikoterapii,ergoterapii, somatickou psychoterapii aj.(Tress, Krusse & Ott, 2008).

Somatická psychoterapie je založená namožnosti přímé práce s tělem. Na rozdíl odtzv. body-terapie, kam patří fyzioterapie,Alexandrova technika, Feldenkreisovametoda aj., zahrnuje body-psychoterapiei obvyklé aspekty psychoterapie(Abramčuk, 2014). Existuje mnoho body-psychoterapeutických přístupů, z nichžmezi nejrozšířenější patř í např.Biosyntetická psychoterapie (autorem jeBoadella), Biodynamická psychoterapie(Boysen), Bioenergetická analýza (Lowen,Pierrakos), Reichiánská charakteroanaly-tická vegetoterapie (Reich), Neo-Reichiánská psychoterapie (Totton,West), sanoterapie atd. Somatickoupsychoterapii zaštiťuje Evropská asociacepro body-psychoterapii (EABP)(Abramčuk, 2014).

Somatické psychoterapie mají 4 základníterapeutické techniky – centering,grounding, facing a sounding. Sanoterapievyužívá navíc jinými směry opomíjenoutechniku adulting (tzn. posilovánídospělého „já“), která se zaměřuje na cestuzpět k dospělosti klienta (Vašina, 1999).Terapeutickým cílem všech technik jeobnovení spojení prožitku s pohybem as obsahy myšlenkových operacív celistvou osobnost, tzv. vnitřněintegrovanou a stabilní navenek (Vašina,1999).

Počátky somatické psychoterapie jsouspojovány se jménem Wilhelma Reicha,který zavedl do psychoterapie možnostpřímé práce s tělem klienta. Zabýval sevznikem a následným vývojemcharakterové struktury jedince, zajímal seo somatizaci obranných mechanismů protiohrožení primárních potřeb člověka. Jehoteorie vychází z psychoanalýzy(Abramčuk, 2014; Vašina, 1999).

116

Wilhelm Reich mluví o tzv. charakterových(svalových) pancířích – okruh horní částihlavy (včetně očí a čela), okruh dolní částihlavy (ústa, jazyk), okruh krku a šíje, okruhhrudi, okruh pasu, bránice, okruh břicha,žaludku a okruh pánve, jež jsousomatickým projevem neurotického řešenídětských konfliktů a jsou popřením nebozablokováním určitých impulzů k akci.Vašina popisuje jednotlivé segmenty,důsledky jejich bloků a možnosti terapie.Naznačíme podobu svalových pancířův segmentech, které se u pacientůs funkčními poruchami krční páteřeobjevují nejčastěji. Při bloku okulárníhosegmentu se popisuje prázdný výrazobličeje, malá pohyblivost mimickýchsvalů, bolesti hlavy spíše difuzníhocharakteru, potlačovaný panický strachv pohledu. V Reichově vegetoterapii jenutné uvolnit blok v prvním segmentu propráci v dalších segmentech a odstraněníjejich bloků (Vašina, 2002). V horníchpartiích hlavy zjistil Reich u neurotikůmimořádnou napjatost kůže na hlavě a načele, což je velmi často spojenos chronickými bolestmi hlavy. Pocházejíod napětí na přední straně hlavy nebo odstrnulosti sevření šíjového svalstva.Emoce spojené s uvolňováním této oblastijsou panický úděs, nedůvěra, úzkost,zuřivost, vztek. Pramení to z očekáváníjedince, že dostane „ránu do hlavy“(Boadella, 2013).

Blok v krčním segmentu se projevujeztuhlostí krku, dušností, pocitem cizíhotělesa v krku a s tím související neustáléodkašlávání, červeným prstencemv oblasti hrtanu, zuřivostí a pláčem. Patřísem též nemoci štítné žlázy (Vašina, 2002).V krční partii jsou blokovány hlavněemocionální impulzy spojené s hlukem,jako je křik, pláč apod. Ve vyjadřování, resp.potlačování těchto emocí hraje významnouroli sociokulturní kontext. Impulzy vzteku,které poutá šíjová muskulatura, můžemelokalizovat i v přilehlých oblastechramenních partií a zad. Tento potlačovanývztek se projeví ztuhlostí ramen,necitlivostí paží a rukou a často špatnou

cirkulací krve. Pohyblivost lze obnovitpříležitostí k vybití zlosti v bezpečném adůvěrném terapeutickém prostředí(Boadella, 2013).

U svalového pancíře v hrudním segmentuvidíme zvednutá ramena, rigidní hrudníkoš, vnímáme nepoddajnost, silnésebeovládání, kontrolu pocitů až citovýchlad, často smutek či zuřivost, strach,tvrdost, nedůtklivost a nepohyblivost. Přichronickém bloku v bráničním segmentuse často vyskytují psychosomatickéobtíže, nauzea, onemocnění jater ažlučníku, může se rozvinout ibradypsychismus. Hlavním výrazem blokuje odpor a pocit vlastního selhání (Vašina,2002). Jsou různé podoby dechovýchporuch podle Reicha. Například přivypnutých prsou a zataženém břichu nenímožné volně a dokonale vydechnout. Tímsi člověk udržuje kontrolu nad vlastnímiemocemi, podobně jako dítě bojujes nebezpečnými pocity úzkosti a tímto jepotlačuje (Boadella, 2013).

Reich rozvinul metodu charakterověanalytické vegetoterapie, tj. mobilizaceemocí pomocí dechu a jiných tělesnýchfunkcí, které aktivují vegetativní centra auvolňují vegetativní energii (Lowen, 2009).Zavedl do terapie práci s dechem a tělesnýkontakt s pacientem, který má jakdiagnostickou, tak i terapeutickou funkci.Diagnostická funkce spočívala v nalezenísvalového pancíře a místa, kde je vázánaenergie; terapeutická funkce byla spojenas uvolňováním energie v jednotlivýchsegmentech, uvolňováním afektu(Kadlecová, 2010).

Lowen navázal na Reichovy tělesnépancíře, které rozpracoval v rámcibioenergetiky. Popsal charakterové typy,které vychází z genetického determinismu,jde spíše o klinický a diagnostický nástroj,nežli přesnou metodologii (Smith, 2007).Lowen (1975) popsal schizoidní, orální,psychopatický, masochistický a rigidnícharakterový typ a jejich vztahy (Smith,2007). Nepsychoanalyticky orientovaní


117


somatičtí psycho-terapeuti popsali ještěobsedantně-kompulzivní strukturu.Johnson hovoří o symbiotickém anarcistickém obranném charakteru (Vašina,2002).

K obranným charakterovým strukturámnelze přistupovat jako k rigidnímschématům. Je třeba mít na pamětijedinečnost člověka a to, že pouzeminimálně se objeví čistě jedna obrannástruktura v celé své podobě. Tatoschematizace slouží k diagnostickýmúčelům a jako vodítko k práci s klientem.Každá obranná struktura má svá negativa,ale i pozitiva, které jsou důležité v terapii.Je nutné rozlišovat adaptivní, tj. pomáhajícíudržet integritu osobnosti a vedoucík potenciálnímu zvládání problému, amaladaptivní obrannou charakterovoustrukturu, která vede k patologii (Vašina,2002).

Není cílem tohoto článku seznámit ses jednotlivými obrannými charakterovýmistrukturami, a proto jsme se rozhodli zdekonkrétně popsat charakterovoustrukturu, na kterou na základě pozorovánía rozhovoru usuzujeme u pacientkyv praktické části práce. Jde omasochistickou obrannou strukturu (obr.1), jejíž vznik sahá na rozhraní anální afalické fáze1. Vyvíjí se u dítěte, jehož matkabyla dominující a takzvaně se obětovala,byla nadměrně starostlivá, malicherněkritická a velmi ctižádostivá. Láska matkyk dítěti závisela na poslušnosti dítěte,nebylo tedy přijímáno bezpodmínečně.Otec se matce spíše podřizoval. Dítě v tétoatmosféře zažívá zvýšený tlak na svouosobu; projeví-li svou spontánnost, jetrestáno a je v něm navozen pocit viny.Z obavy ze ztráty blízkých a s cílem získánípotřebné podpory své potřeby potlačí avyvíjí se v navenek poddajnou osobu,případně s pasivně-agresivními rysy(Vašina, 2002).

Obranu si tedy člověk s masochistickouobrannou strukturou vytvořil protipocitům ponížení, viny a studu. Nechcetrpět, nicméně trpí, protože je přesvědčen,

že situaci, která vede k jeho utrpení, nelzezměnit. Tuto situaci snáší, avšak v jehonitru se mohou objevit pocity nepřátelství,nenávisti, negativismu. Tato obrannástruktura je silně energeticky nabita, aleenergii nemůže navenek projevit. Expreseje proto zadržována charakterovýmipancíři (Vašina, 2002).

Jedinec s masochistickou obrannoucharakterovou strukturou má kratšísvalnaté až zavalité tělo, krátký široký krka nedůvěřivé oči. Má sklon k nadváze. Tělomá tendenci směřovat dolů a dozadu. Pasje silný, pánev předsunutá, hýždě ploché.Tento postoj připomíná „psa se staženýmohonem“. Pohyby jsou pomalé, rozvážnéa těžké. Oči jsou smutné, převládá měkkýpohled. Hlas bývá utrápený, žalostný airitující. Často vzdychá a naříká místosnahy o sebeprosazení. Vyskytuje se ústnía krční blok (Vašina, 2002).

V kontaktu s okolím se snaží zaujmoutskrze službu nebo stěžování si. Bojí sevystoupit ze sebe, protože se bojí zranění.Na úrovni vědomé se snaží lidem zalíbit,na nevědomé se projevuje krycí manévrv podobě odporu, negativismu a agrese.Mezi jeho obranné mechanismy patříprojekce, popření, intelektualizace,spiritualizace, stažení se, izolace afektu a

Obr. 1 Masochistická obranná charakterová struktura (Vašina, 2002)

118

disociace. Může mít horší paměť, zejménana zážitky z dětství. Pokud je masochistavystaven stresu, otálí, vyčkává,připravuje se (Vašina, 2002).

Jeho kognitivní styl působí dojmemtěžkopádnosti, namáhavosti, kognitivnífunkce mohou být oslaboványchronickými depresemi. Od života očekáváto horší, nevěří v pozitivní stránky života.Charakteristická je depresivní nálada.V terapii je nezbytná změna postoje k soběa převzetí odpovědnosti za své problémy.Další oblastí je kontakt s vlastním hněvem,agresivitou a jinými emocemi bez pocituviny (Vašina, 2002). Vhodná je práces pohybem, který působí jako katalyzátordůležitých procesů v terapii.

V terapii jsme použili mimo technikfyzioterapie i techniky sanoterapie.„Sanoterapie je nonverbálnípsychoterapeutický směr, který vycházíz elementárního faktu, že tělo je vždypřítomné, ať se jedná o jakoukoli formukomunikace. Propojuje postupyneverbální s verbálními, vyžaduje-li si tozájem klienta, řešení jeho terapeutickéhoproblému (Vašina, 1999, s. 48).“Sanoterapie obecně napomáhá k obnovenírovnováhy mezi anabolickými akatabolickými pochody. Je velmi účinnáv případě somaticky vyjádřenýchchronických patologických emocionálníchstavů, kombinovaných s akutnímipsychosomatickými a neuropsychickýmisymptomy. Uvolňuje bloky a spasmyv různých svalových skupinách, kterépředstavují během vývoje naučené obranyčlověka proti důsledkům zátěže.Napomáhá i vegetativními nervovémusystému s návratem k funkčnímu stavu adává šanci k přirozenému toku původněblokovaných emočních reakcí (Vašina,1999).

Cíl a úlohyNaše práce si klade za cíl integrovatpoznatky 2 disciplín zaměřených načlověka – fyzioterapie a psychologie –do holistického pohledu na člověka

žijícího v jeho prostředí. Tyto poznatkyvyužijeme při terapii propojující psýché asoma jedince, skrze techniky body-psychoterapie při léčbě funkčních poruchpohybové soustavy.

V úvodu článku se zabývámepsychosomatikou. Zmiňujeme zde teorievzniku psychosomatických onemocnění amožnosti terapie těchto nemocí. V části osomatické psychoterapii představujemebody-psychoterapii a rozšiřujemekomplexní diagnostiku onemocněníjedince o psychologický pohled. Nabízímekonkrétní terapeutické techniky somaticképsychoterapie, které lze využít při prácis pacientem.

V metodické části práce představujemekazuistiku pacientky s funkční poruchoukrční páteře. Je zde podrobný popispostupu naší práce od vstupníhovyšetření, přes samotnou terapii, až povýstupní vyšetření.

Soubor a metodyVzhledem k cíli jsme postupovali dlepožadavků kladených na kazuistickoustudii. Pro ni jsme záměrným výběremzvolili probandku S. B. (věk: 27 let, výška:163 cm, váha: 67 kg, dominantní horníkončetina: pravá). Vlastní studie probíhalav období od konce března do druhépoloviny dubna. Vzhledem k velkémučasovému vytížení probandky bylafrekvence terapií jednou týdněv hodinových blocích. Terapie probíhalyv ambulanci fyzioterapie na FSpS MU Brnonebo v domácím prostředí.Návrh léčebného postupu je výsledkemdiferenciálně diagnostických úvahz anamnézy, kineziologického rozborupacientky a doplňujících vyšetření, jejichžcílem je nalezení klíčové oblasti, tj. primárníporuchy, která vyvolala generalizacifunkčních poruch a sama je buď stáleklinicky aktivní, nebo je klinicky němá(Poděbradský & Poděbradská, 2009). Nazákladě stanovených rehabilitačníchdiagnóz je indikována terapie. Vzhledemk psychosomatickému charakteru


119


onemocnění klademe důraz též na vyšetřenípsychických komponent.

Vstupní vyšetřeníAnamnézaPacientka za námi přichází s bolestív oblasti šíje, pocitem ztuhlého krku,bolestí hlavy a migrénou s aurou. Dlerodinné anamnézy matka pacientky trpíroztroušenou sklerózou a migrénami,babička z matčiny strany též měla migrény,otec prodělal anginu pectoris, léčí se sdiabetes mellitus a obezitou. U šestiletéhosyna byla zjištěna hypercholesterolémie.Z pracovní anamnézy pacientka před 3týdny nastoupila na nové pracovní místo,kam si ji vybrali na základě životopisu,který vyvěsila na internetu. Náplň práceje administrativa, kdy připravuje podkladypro další práci a vyřizuje veřejné zakázky.Součástí je práce na počítači. Pracovnípoloha je povětšinou sed. Má vyšší stůl,než vyžaduje ergonomický sed. Pomateřské dovolené si vydělávala narůzných nepravidelných brigádách, kdedostávala výplatu brzy po oddělané práci.Je tedy zvyklá na rychlý přísun peněz, kdyžje potřeba.Sociální anamnéza udává, že pacientkabydlí v pronajatém bytě sama se svýmsynem. V současné době to budou 2 roky.S otcem syna nemá dobré vztahy, vídajíse jen v rámci návštěvy syna. Otec řádněpřispívá na syna vyměřeným poplatkem,avšak na financování výdajů to zdalekanestačí. Vztahy v rodině nejsou ideální,dřívější vřelý vztah s bratrem o 9 let staršímochladl před několika lety. Příčinnou bylaneshoda s manželkou bratra. Matka občasvypomůže pacientce s hlídáním syna. Otecs nimi od rozvodu v jejích 8 letech nežilv jedné domácnosti, nyní spolunekomunikují.Sport pacientka nyní nepěstuje, pouzeobčas chodí na procházky se synem. Jakodítě se věnovala moderní gymnastice,street dance, florbalu, aerobiku a plavání.Tyto sporty obměňovala cca po 2 letech,věnovala se pohybové aktivitě 2 – 3kráttýdně. Dle gynekologické anamnézy jemenstruace pravidelná, s bolestí zad a

břicha v prvním dni. Před 6 lety rodilacísařským řetězem (kvůli vysokýmdioptriím), jizva zhojena bez problémů.Těhotenství bylo chtěné a plánované,ovšem před porodem se rozešli s otcemdítěte kvůli jeho dlouhodobé nevěře.V šestinedělí se k sobě vrátili, nicméně pokrátké době se již definitivně rozešli.V šestinedělí prodělala pacientka laktačnípsychózu. Před těhotenstvím brala 4 rokyhormonální antikoncepci, kterou odporodu již neužívá, protože jí z ní bylonevolno a bolela ji hlava. Nyní ji trápígynekologické záněty.Alergie má pylové, tedy hlavně na jaře.Má velmi silnou reakci, užívá léky. Užv dětství nesměla na sluníčko. Zfarmakologické anamnézy pacientkaužívá nízkou dávku antidepresiv.Dohromady je užívá 8 let. Před porodem atěsně po porodu byla nutná vyšší dávka.Užívala hormonální antikoncepci předtěhotenstvím po dobu 4 let (Mijatovic etal., 2014). Bere léky na alergii, na migrénu,Nizoral na svrbění pokožky hlavy aVasokardin kvůli vyšší srdeční frekvenci.Při bolesti hlavy užije analgetikum, které jízabere.Pacientka vidí špatně na dálku už odzákladní školy. Má silné dioptrie na oběoči. Nosí 7,5 D na čočkách a 8 D na brýlích.Také ji trápí asi 3 roky hemeroidy, nicménětento stav zatím nijak neřeší. Problémys vylučováním neguje. Snaží se dodržovatpitný režim. Stěžuje si na vysokou kazivostzubů. V poslední době špatně spí, ráno senecítí odpočatá.Z osobní anamnézy pacientka udávádistorzi pravého hlezenního kloubu ve 12letech. V 15 letech podstoupila trhánínosních mandlí a od té doby má pocit stáleucpaného nosu. Na střední škole bývalavelmi často nemocná (streptokok,stafylokok). Předpokládá, že šlo opsychosomatickou problematiku, jelikožpo návratu zpět do výuky brzy znovuonemocněla a při přerušení školy (ve 3.ročníku) se stav ihned upravil. Ve 4.ročníku však nezvládla přípravu namaturitu, školu nedokončila a maturitu sidodělala až po porodu.

120

Z psychiatrické anamnézy trpí depresemi,prodělala laktační psychózu av těhotenství se objevovaly obsese. Poporodu se často ozývají bolesti zad, mápocit ztuhnutí. Před 2 lety jí extrahovali 7.zub levé dolní čelisti a od té doby bolestze šíjové oblasti střílí do hlavy i skrze tvář.Před necelým rokem jí byla zjištěna vyššísrdeční frekvence, na kterou užívá nyníléky.Při popisu nynějšího onemocnění se upacientky objevují bolesti v oblasti šíje asi1 rok. Bolest je ostrá, střílí do hlavy vícevlevo. K tomu se přidává tupá bolesthlavy. Dokáže ukázat místo největšíbolesti. Pacientka vidí jistou příčinnousouvislost se zvýšenou konzumacísladkostí. Úlevovou polohu nenalezla, nabolest jí pomáhá užití analgetika. Před 2lety absolvovala rehabilitaci v souvislostis bolestí krční páteře, která jí krátkodoběpomohla. Náplní bylo cvičení, kterému senyní už nevěnuje. Udává také, že jí nyníobtěžuje svrbění hlavy.

Pacientka trpí migrénami s aurous frekvencí zhruba jednou za měsícv posledním roce (dříve méně a hlavně vlétě). Objevuje se bolest levé polovinyhlavy, která střílí až za levé oko. Bolestputuje někdy i přes zub v levé dolní čelisti.Součástí je nauzea, zvracení, fotofobie.Migrény se objevují hlavně ráno čiodpoledne. Vyvolává je zřejmě stres,nedodržování pitného režimu čistravování, v létě dusno a světlo. Pokudsi včas nevezme lék, je pacientka přimigréně v takovém stavu, že zhruba 4hodiny nemůže vůbec fungovat.

Pacientka působí na první dojem unaveně,mající pomalejší psychomotorické tempo.Pohyby jsou pomalé, rozvážné, těžké, jakoby namáhavé. Vnímá tlak na svou osobuze všech stran, ale zatím nezná způsob, jakse s tím vyrovnat. Na stres podle výpovědíreaguje výrazně psychosomaticky. Jepozitivní, že je schopna vysvětlit si příčinyněkterých somatizací. Ovšem je otázkou,zda je o tom sama i vnitřně přesvědčena,nebo pouze připouští, že autorita (lékař)má pravdu. Je na místě edukační rozhovoro psychosomatice. Navzdory okolnostemvypadá klidně, dokáže se otevřít a o svýchproblémech mluvit.

Našeho prvního setkání se účastnil rovněžjejí 6letý syn, jelikož neměla jinoualternativu, kde by v danou dobu mohlbýt. Mezi nimi je vřelý vztah, jsou vevzájemné symbióze, což může na druhoustranu znemožňovat synovi procesosamostatňování se. Chybí zde mužskásložka vztahu jako vzor pro syna a jakoopora pro klientku. S otcem svého dítětekontakt neudržují, vídají se pouze připředávání syna do péče druhé osoby.Na základě informací z rozhovoru je zdejistý předpoklad, že pacientka opakujeneúspěšný vztahový vzorec po svýchrodičích. Velkou oporu a pomoc cítila odsvého o 9 let staršího bratra, který podlevšeho naplňoval i otcovskou roli v rodině.Klientka velmi negativně vnímá jejichvzájemné odcizení a změnu jeho chování.Myslí si, že má na její osobu nyní špatnýnázor. Před 3 měsíci jí velmi ovlivnila knihapodněcující pozitivní náhled na život a nasvět, dodržování zásad v ní uvedených jídodávalo odvahu.

Obr. 2 Pacientka S. B.: Vizuální analogová škála - vstupní vyšetření (Neznámý autor, 2010)


121


Aspekce a palpaceVyšetření pohledem jsme provedli vkorigovaném stoji. Zjistili jsme postavenípánve v anteverzi vůči femuru,v horizontále vůči chodidlu. Postaveníkyčelních kloubů je vnitřně rotační,vpravo více, subgluteální rýha vlevo níže,hyperextenze kolenních kloubůoboustranně, varózní postaveníhlezenního kloubu vpravo, výraznějšíkontura m. triceps surae vlevo, halluxvalgus oboustranně vpravo více,hyperlordóza bederní páteře, skoliotickédržení páteře, rozdílné teile, lateroflexetrupu vpravo v hrudních segmentech,rotace trupu vlevo, oploštění hrudnípáteře, decentrace ramenních pletencůoboustranně, vlevo s kranializacíramenního kloubu, prominence klavikulyvlevo, vnitřní rotace ramenních kloubůvíce vlevo, oploštění střední porce m.deltoideus oboustranně (obraz vývojovéporuchy 4. měsíce), flekční postaveníloketních kloubů, kyfotický zvrat CThpřechodu, z povolení břišní stěnyuvažujeme o poruše hlubokéhostabilizačního systému.Palpace ozřejmila trigger points v m.levator scapulae l. dx., m. trapezius horní astřední vlákna, m. pectoralis minor l. dx.,tender points v m. subscapularis l. sin., m.supraspinatus l. sin., m. trapezius horní astřední vlákna l. sin.; blokádu 5. a 6. žebravpravo ve výdechu.

Další vyšetřeníVyšetřovali jsme pohyblivost krční páteře.Rozvíjení krční páteře do flexe je mírněomezeno. Vyšetření Čepojevovyvzdálenosti ukazuje prodloužení o 2 cm.

Výsledky měření Lenochovy vzdálenosti,Forestierovy fleche i nespecifickéThomayerovy zkoušky jsou v normě. Přiměření rozsahů aktivních pohybů bylaomezena lateroflexe vlevo (F: 30 – 0 – 40) arotace oboustranně vlevo více (R: 50 – 0 –60). Pohyb limitovala bolest a reflexnízměny v horních fixátorech lopatek.Při testování stereotypu abdukce a flexeramenního kloubu nebyl patrný plynulýtiming svalů. Vlevo byly pohyby vícesakadované, funkci přebíraly horní fixátorylopatek. Dolní fixátory lopatek a mm.rhomboidei se téměř nezapojovaly. Na levéstraně byla situace horší.Pro vyšetření hlubokého stabilizačníhosystému jsme použili 4 testy. V bráničnímtestu nedošlo k laterálnímu rozšířeníhrudníku, žebra migrovala kraniálně a sílazapojení svalů byla malá. Při testu břišníholisu zaujal hrudník nádechové postavení.Koaktivace svalů byla minimální.Převažoval m. rectus abdominis, a došlotedy k vyklenutí břišní stěny nadtříselnými vazy. Pupík migroval kraniálně.V extenčním testu převažovala aktivitaparavertebrálního svalstva, laterální břišnísvaly byly vtaženy a nepřiměřeně sezapojily rovněž horní fixátory lopatek.Horní úhly lopatek se posunuly kraniálněa do addukce, dolní úhly do abdukce. Testflexe trupu ozřejmil nedostatečnoukoaktivaci břišních svalů s vyklenutímdiastázy, došlo k přetížení flexorů krku.Hrudník se dostal do nádechovéhopostavení, žebra se laterálně rozestoupila.Stereotyp dýchání pacientky lze popsatjako povrchní hrudní typ dýchání, které jeomezené blokádou 5 a 6. žebra vpravo vevýdechu.

Obr. 3 Pacientka S. B.: Obličejová škála - vstupní vyšetření (Neznámý autor, 2010)

122

Při testování stereotypu chůze se projevilarigidita hrudníku, snížená rotabilita celépáteře kompenzovaná lateroflexí při kroku,prohloubením bederní lordózy aoploštěním hrudní kyfózy s kranializacífixačního bodu pro chůzi.

Intenzitu bolesti v oblasti šíje předzahájením terapie na Vizuální analogovéškále (obr. 2) i na Obličejové škále (obr. 3)situuje doprostřed. Bolest je velminepříjemná, ale dá se vydržet a zvládnout.Migrénu zakresluje jako nejvyšší možnoubolest. Na obrázku je červenou šipkouznázorněna udávaná intenzita bolestiv oblasti krční páteře před zahájenímterapie, žlutou šipkou je označena intenzitabolesti při migréně.

Na základě dotazníku NEO-FFI orientačněusuzujeme na osobnostní charakteristikypacientky. Pacientka tento dotazníkvyplňovala formou tužka - papír doma meziprvní a druhou terapií. S. B. vysoceskórovala na škále Neuroticismusv porovnání s výzkumným souborem. Toznačí určitou emocionální labilitu, jejípsychická vyrovnanost je snadnonarušitelná. Snadno ji lze přivést dorozpaků, cítí se nervózní, nejistá, úzkostná.Intenzivně prožívá strach, obavy nebosmutek. Má omezené možnostisebekontroly a zvládání stresovýchsituací. Může to vypovídat i ohypochondrickém ladění. Dosahujenižších skórů v dimenzi Extraverze, cožnaznačuje zdrženlivost, uzavřenost, ale ijistou míru nezávislosti a samostatnosti.Na škále Otevřenost vůči zkušenostiskóruje v průměru, na škále Přívětivostmírně podprůměrně vzhledemk výzkumnému souboru. Na základěvýsledku předpokládáme odstup od lidí,nedůvěřivost, soutěživost, skepsi vůčinázorům druhých, což ale není vždynegativní. Velmi malého skóre dosahuje naškále Svědomitost, což se vysvětluje jakonedbalost, lhostejnost, nestálost a malézaujetí svými cíli (Hřebíčková & Urbánek,2001).

O charakteru copingových strategiívypovídá výsledek dotazníku SVF 78.Pacientka tento dotazník vyplňovala připoslední terapii v domácím prostředíformou tužka - papír. Obecně lzekonstatovat, že převažují negativnístrategie vyrovnávání se se stresem. Tytozpůsoby zpracování jsou nepříznivé, spíšezesilující stres.

Z pozitivních strategií je nejslabšívýsledek na škále Pozitivní sebeinstrukce.To znamená, že pacientka si nepřisuzujekompetence k vyřešení stresoru. Kladnépostoje a myšlenky zvyšující sebedůvěrujsou u ní spíše ojedinělé. Stav situacenepodceňuje. S. B. vnímá potřebu sociálníopory. V tomto případě to připisujemespíše pasivním postojům než aktivnímuvyhledávání pomoci v konkrétnímpřípadu. Z negativních strategií dominujeperseverace, tedy neustálé přemítání oproblému, neschopnost opustit negativnímyšlenky o zátěžové situaci apod.Myšlenkovým ulpíváním se uměleprodlužuje doba prožívání stresuspojeným se zátěžovou situací. Častorezignuje, její self-efficacy je nízké, tj. svévlastní možnosti ovlivnění a zvládnutísituace vnímá S. B. jako nedostatečné(Janke, Erdmannová & Švancara, 2003).

Dotazník Stress profile slouží k odhaduzdravotního rizika vyvolávaného stresem.Pacientka jej vyplňovala formou tužka –papír na třetí terapii. Dotazník vypovídá ostavu v posledních 3 měsících. S. B.extrémně vysoce skóruje na škále Stres,který měří stresory v oblasti zdraví, práce,finanční situace, rodiny, společenskýchpovinností a životního prostředí.Z výsledku vyplývá obecně velmi vysokávnímaná úroveň stresu za poslední 3měsíce.

Zdravotní návyky jsou lehcepodprůměrné, nejméně se S. B. věnujecvičení a nejvíce dbá na odpočinek, nikolivšak nadprůměrně. Cvičení má tedypodobu nízké úrovně a frekvence, což jsmesi ověřili i v rozhovoru. S. B. vnímá v určité


123


míře sociální podporu od okolí. Existují lidé,na které se může spolehnout, o které semůže opřít. Vnímaná míra podpory by všakmohla být vyšší. Má tendenci k chovánítypu A častěji v porovnání s ostatními.Na škále Kognitivní nezdolnost skórujevýrazně podprůměrně. To naznačuje, žezměny a rizika ve svém životě vnímá jakohrozby, může zde být i pocit odcizeníz rodinného a pracovního života. Je vícenáchylná k nemocem, především v obdobístresu. Jako strategii zvládání zátěžeupřednostňuje negativní pohled, který jecharakterizován sebeobviňováním,sebekritikou či katastrofickým myšlením.Zaměřuje se na negativní aspekty situacea přemítá, co měla nebo neměla v danéchvíli udělat. Hrozby spíše zveličuje. Vposledních 3 měsících zakouší ve svémživotě nepohodu. Tyto pocity hrají roliv její odolnosti vůči chorobám (Nowack,Klose & Král 2006).

Rehabilitační diagnózyNa základě anamnézy, kineziologickéhorozboru a doplňujících vyšetření jsmestanovili tyto rehabilitační diagnózy:1.Porucha relaxace na kortiko-subkortikální etáži.2. Cervikokraniální syndrom při vývojovéporuše 4. měsíce se spoušťovými bodyv šíjových svalech podporovanýneergonomickým pohybem.3. Porucha stabilizace lopatek při vývojovéporuše 4. měsíce v pohybovýchstereotypech se zvýšenou aktivitouhorních fixátorů lopatek, více vlevo.4. Porucha stereotypu dýchání vyjádřenáhorním hrudním typem dýchání přikranializaci hrudního koše při dýchání nazákladě insuficience hlubokéhostabilizačního systému s nejslabšímčlánkem v m. transversus abdominis avývojové poruše 4. měsíce.

TerapieNa základě získaných informací o pacientcejsme se rozhodli zařadit do terapie prvkysanoterapie. K uvolnění obrannýchstrategií v rámci psychoterapie, hlubšímunahlédnutí na problém a navození

léčebných procesů je nezbytné získánídůvěry a vytvoření bezpečného prostředí.Na těchto dvou aspektech je nutné určitoudobu pracovat. Zahrnuli jsme protorelaxaci od třetí terapie a prvky sanoterapieaž při čtvrté a páté terapii.

K průběžnému hodnocení efektu terapiejsme zvolili postavení lopatek v uzavřenémkinematickém řetězci - v opoře o mediálníkondyly humeru v poloze 3. měsíce vležena břiše.

První terapie proběhla 31. 3. 2015 naambulanci fyzioterapie FSpS. Součástívstupního vyšetření bylo odebráníanamnézy, kineziologický rozbor a dalšívyšetření nutné ke stanovení pracovníhopostupu. Především odebrání anamnézyzabralo poměrně hodně času. Provedlijsme měkké techniky k uvolnění kůže,podkoží, svalů a fascií v oblasti šíje aramenních pletenců. Presurou jsme ošetřilitrigger pointy v m. levator scapulae l. dx. ahorních vláknech m. trapezius. Na závěrjsme pacientku naučili ergonomický sed aprotažení svalů šíje v bariéřehypertonických svalových vláken zafyziologického postavení klíčovýchsegmentů, které má provádět 3krát denně.Pacientka udává, že se cítí po uvolněníoblasti šíje lépe.

Druhá terapie proběhla 2. 4. 2015 taktéž naambulanci fyzioterapie FSpS. Pacientka secítí trochu lépe, protažení svalů jí pomáhá.V ontogenetické poloze 3. měsíce vleže nabřiše jsou přetíženy horní fixátory lopatek,dolní fixátory se naopak nezapojujív dostatečné míře. Dolní úhly lopatek serotují zevně, horní úhly vnitřně. Lopatkanení přilehnutá na hrudník ve frontálnírovině, její mediální okraje se zvedají.Hrudní páteř oploštěná, bez známeknapřímení.

Značnou část terapie jsme věnovaliměkkým technikám k uvolnění horníchfixátorů lopatek. Ošetřili jsme presuroutrigger pointy v m. levator scapulae l. dx. atender pointy v horních a středních

124

vláknech m. trapezius, m. supraspinatus.Použili jsme mobilizaci k obnovení jointplay 5. a 6. žebra vpravo, která senerozvíjela při nádechu a na pohmat bylavýrazně bolestivá. Centrovali jsmeramenní pletence a lopatky.V ontogenetické poloze 3. měsíce vleže nazádech jsme prohloubili břišní dýchání aaktivovali brániční dýchání. V této polozejsme aktivovali hluboký stabilizačnísystém, tentokrát bez zapojení končetin čijakéhokoli ztěžování pozice. Na závěr jsmepacientku edukovali o muscle energytechnique (MET) šíjových svalů, kteroumá provádět 3krát denně.

Třetí terapie proběhla až 16. 4. 2015. Bylatedy značná pauza mezi druhou a třetíterapií. Pacientka udávala, že se nemohladostavit, protože neměla, kdo by jí pohlídalsyna v době terapie. Subjektivně pacientkaudává, že zažívá v této době hodněstresové období kvůli psychologickémuvyšetření syna (kvůli odkladu nástupu doprvní třídy), náročné pracovní náplni a takéz finančních důvodů. Sdělila nám, žez finančních důvodů si našla víkendovoubrigádu na 12hodinové směny jakopomocná síla v kuchyni. Na brigádu budedocházet vždy jeden víkendový den.Období mezi druhou a třetí terapií bylovelmi náročné, den před terapií už bylavelmi unavená. Usnula u televize v křeslea po probuzení cítila, jak ji bolí šíjováoblast. Na protahování neměla čas,maximálně jednou denně. Je jí nepříjemnécvičit v práci, kde by jí mohli vidět ostatní.Shrnuje, že je toho nyní na ni moc a už siani nepředříkává své pozitivně laděnéformulky. Bolest hlavy se však zatímneobjevila, což připisuje většímu dbání nadodržování pitného režimu a protaženímšíjových svalů, když cítí jejich zvýšenénapětí. MET jí velmi pomáhá.

Objektivně přišla pacientka ve výraznězhoršeném stavu. Zjistili jsme přítomnosttrigger pointů v m. levator scapulaeoboustranně a horních vláknech m.trapezius. Horní a střední vlákna m.trapezius byla oboustranně v hypertonu.

Bolest při palpaci trigger pointů vyzařujevpravo do hlavy a vlevo do zubu. Na dotekreagovala kůže časným a dlouhotrvajícímzčervenáním. Stav může být podmíněnnedostatečně kvalitním spánkem isoučasným menses. Při terapii bylasnížená schopnost plně vnímat a ovládatsvé tělo. Postavení lopatekv ontogenetické poloze 3. měsíce vleže nazádech je identické s minulou terapií.

V terapii jsme se značnou dobu věnovaliměkkým technikám k uvolnění celé oblasti.Aplikovali jsme postizometrickou relaxaci(PIR) na horní část m. trapezius, presuruk ošetření trigger pointů. Následovalacentrace ramenních pletenců a lopatekvleže na zádech. V ontogenetické poloze3. měsíce vleže na zádech jsme prohloubilibřišní a brániční dýchání a aktivovali jsmehluboký stabilizační systém. Po zvládnutítohoto jsme provedení ztížili zapojenímdolních končetin v izometrické kontrakcipři střídavém tlačení pat do podložky.Pacientka zvládá zapojení m. transversusabdominis v této poloze. Při jejím ztíženíse objevuje zvětšení protrakce pravéhoramenního kloubu jako únikovýmechanismus. Pacientka jen s velkýmiobtížemi je schopna vrátit pravou lopatkuplně na podložku. Zdá se, že nedostatečněvnímá a ovládá své tělo. V ontogeneticképoloze 3. měsíce vleže na břiše je zvýšenáaktivita erektorů páteře a horních fixátorůlopatek, a to především vlevo, při výpadkuaktivity dolních fixátorů lopatek. Pacientkanení schopna svaly relaxovat. Paradoxněudává, že zvýšené napětí jdoucí až do křečecítí vpravo.

Na závěr terapie jsme provedli ve 20minutách relaxaci, autogenní trénink, nakterý pacientka subjektivně reagovalaspíše negativně. Nepodařilo se jí uvolnit,myšlenky jí během relaxace utíkalyk plánování splnění povinností čik událostem posledních dní. Je pro ni téžobtížná představa chladného čela. V rámciautoterapie jsme pacientku znovuinstruovali o přínosu protažení šíjovýchsvalů a edukovali o MET. Tu měla provádět


125


3krát denně a k tomu jednou denněaktivovat hluboký stabilizační systémv ontogenetické poloze 3. měsíce vleže nazádech.

Čtvrtá terapie proběhla 18. 4. 2015.Pacientka sděluje, že si konečně trochuodpočala po náročném týdnu. Dodrželapředpis autoterapie a cítí, že jí to pomáhá.Roli hraje i lepší spánek. V ontogeneticképoloze 3. měsíce vleže na břiše jsou stálepřetíženy horní fixátory lopatek. Dolnífixátory se více zapojují, nicméně ještě vnedostatečné míře. Dolní úhly lopatek sicerotují zevně a horní úhly vnitřně, ale méněnež při minulé terapii. Mediální okrajelopatek se mírně zvedají.

Po uvolnění oblasti šíje pomocí měkkýchtechnik jsme se věnovali centraciramenních pletenců a lopatek vleže nazádech. V ontogenetické poloze 3. měsícevleže na zádech jsme prohloubili břišnídýchání a aktivovali jsme hlubokýstabilizační systém. Izometrickou kontrakcípři střídavém tlaku pat do podložky jsmezapojili i dolní končetiny. Horní končetinyjsme zapojili nastavením dlaní dohorizontální polohy při opoře o loket spředstavou podpírání stropu.Součástí terapie byly též prvkysanoterapie, konkrétně technikyk uvolnění svalových bloků. Pracovalijsme především s nespecifickýmodblokováním okulárního, krčního,hrudního a bráničního bloku. Pacientkaudává, že nejprve cítila při některýchtechnikách zábrany, ale postupem času sestále více uvolňovala a „užívala si to“. Ptalase na význam jednotlivých postupů.Opakovali jsme autogenní trénink, na kterýjiž pacientka reagovala více pozitivně.Cítila se mírně odpočatější v porovnání sestavem před terapií. Negativně všakvnímala svou omezenou schopnostsoustředit se na relaxaci, aniž by jí zabíhalymyšlenky. Autoterapie zůstává stejná jakopo minulé terapii.

Pátá terapie proběhla 20. 4. 2015v pacientčině domácím prostředí. Jsme si

vědomi toho, že domácí prostředí neník terapii optimální. Vzhledem k omezenýmmožnostem hlídání syna pacientky jinouosobou jsme museli přistoupit na tutomožnost. Pacientka sděluje, že její stav jemomentálně zlepšen, bolesti se neobjevují.Pomáhá jí v rámci autoterapie METšíjových svalů. Objektivně nepozorujemevýrazný posun k lepšímu. Šíjové svalstvoje stále ve vysokém napětí, nalézámereflexní změny, taktéž v m. subscapularis.V oblasti m. supraspinatus a m.infraspinatus je výrazné lepení fascií, kteréje bolestivé. V ontogenetické poloze 3.měsíce vleže na břiše převyšuje aktivitahorních fixátorů lopatek, dolní fixátory senaopak nezapojují v dostatečné míře. Dolníúhly lopatek se rotují zevně, horní úhlyvnitřně. Lopatka je již více přilehnutá nahrudník ve frontální rovině. Hrudní páteřje oploštěná, bez známek napřímení. CThpřechod je v reklinaci, je patrný kyfotickýzvrat.

V rámci terapie jsme se věnovali měkkýmtechnikám pro uvolnění měkkých tkáníoblasti šíje, a to m. supraspinatus, m.infraspinatus, m. trapezius, m. levatorscapulae, mm. scalennii. Centrovali jsmeramenní pletence spolu s lopatkami.Nalehnutí lopatek pacientka dokáže pouzeza velkého soustředění, jelikož jejímkompenzačním mechanismem je zvětšeníprotrakce pravého ramenního kloubu.Aktivovali jsme hluboký stabilizačnísystém v ontogenetické poloze 3. měsícevleže na zádech se zapojením dolníchkončetin střídavě. Jiné pozice jsouv současné době pro pacientku přílišobtížné. Zkontrolovali jsme provedenícviků v rámci autoterapie a instruovali jsmepacientku o výhodách a nevýhodáchjejího dodržování.

Součástí sanoterapie byly nespecifickétechniky k uvolnění svalových bloků,taktéž postupy k uvolnění napětí vybitímnavenek. Při těchto technikách byly patrnéobavy ze strany pacientky. Vysvětlovalato tím, že se cítila omezena denní dobou.Využila proto tyto techniky v menší míře,

126

než mohla. Na závěr jsme aplikovaliautogenní trénink. Trvalo delší dobu, nežbyla pacientka schopná se uvolnit.

VýsledkyZhodnocení průběhu terapie: PacientkaS. B. absolvovala celkem 5 individuálníchterapií, které obsahovaly prvkyfyzioterapie a sanoterapie. S pacientkou seobtížněji spolupracovalo vzhledem k jejímčasovým možnostem. Nebylo jednoduchéstanovit termín, který by jí vyhovoval, aťuž z různých důvodů. Během terapie seovšem velmi snažila, byla pečlivá. Nebylavšak až tak důsledná v autoterapii.Zhodnocení změn v rámcikineziologického rozboru: Pacientkazaujímá oproti vstupnímu vyšetřeníaktivnější postoj s kolenními klouby bezhyperextenze. Postavení pánve v sagitálnírovině je bez výrazné anteverze. Křivkabederní páteře zaujímá více fyziologicképostavení. Pozorujeme lepší zapojení m.transversus abdominis.Zhodnocení změn v dalších vyšetřeních:Rozsah pohybu krční páteře do lateroflexevlevo vzrostl o 5° (F: 35 – 0 – 40). Pohyb jei nadále omezen tahem svalů ve zvýšenémnapětí. Při testování stereotypu abdukceramenních kloubů vidíme mírné zlepšenív timingu svalů. Zapojují se více dolnífixátory lopatek. Jde ovšem pouze o jemnýrozdíl. Vlevo je obraz horší. V bráničnímtestu byla síla zapojení svalů vyšší, ne všakoptimální. Při testu flexe trupu senevyklenula břišní diastáza.Zhodnocení změny v bolesti: Vývojvnímání bolesti můžeme pozorovat navýpovědích ve Vizuální analogové škálebolesti (obr. 4) a Obličejové škále (obr. 5)

zaznamenaných v rámci výstupníhovyšetření. Bolest v oblasti šíje jeznázorněná pomocí červené šipky. Migrénase v období terapie neobjevila, proto jipacientka na škálách nehodnotila.Můžeme si všimnout, že intenzita bolestipo absolvování terapie klesla, ovšem nikolivýrazně. Nicméně frekvence bolesti sesnížila.

Závěrečné zhodnocení : Běhemvýstupního vyšetření se potvrdil nášpředpoklad, že pacientce nejsme schopniz hlediska fyzioterapie pomoci zlepšit jejífyzický stav v takové míře, jakou bychommy i pacientka očekávali. Podle našehonázoru se pacientčin stav zcela neupraví,dokud nevyřeší stresové faktory ve svémživotě. Nezbytné je sebepoznání, díkykterému bude moci pacientka se stresemadekvátně a účinně pracovat. Je potřebazapracovat na strategiích zvládání stresu,navození jejich účinnějších variant.Pacientce bychom doporučili pomocpsychoterapeuta. Terapie by sezaměřovala na práci s emocemi, schopnostjejich vyjadřování. Dále by se terapievěnovala jejímu subjektivnímu vnímánívlastní nemoci; je na místě edukačnírozhovor o psychosomatice. Důležitostspatřujeme i ve vyřešení vztahu s vlastnímotcem. Akutnost a nezbytnostpsychoterapie se nám potvrzuje na faktu,že u syna pacientky se začínají objevovattytéž znaky chování, prožívání avyjadřování emocí.

DiskuzeDosud se žádná studie nezabývalaporovnáním efektu fyzioterapie a body-

Obr. 4 Pacientka S. B.: Vizuální analogová škála - výstupní vyšetření (Neznámý autor, 2010)


127


psychoterapie na bolest u pacientů sfunkčními poruchami krční páteře. StudieOnac et al. (2012) porovnávala výsledkytří podob terapie pacientů s chronickoubolestí zad. První skupina osob bylaléčena pouze farmakoterapií, druháskupina k farmakoterapii podstoupilafyzioterapii, třetí skupina absolvovalak předchozím dvěma navíc kognitivně-behaviorální terapii. Hodnotila se intenzitabolesti, vnímaná disabilita spojenás bolestí zad a emoční stres. Výsledkyukazují, že větší zlepšení v oblasti bolestiproběhlo u skupin pacientůpodstupujících farmakoterapii ifyzioterapii či i kognitivně-behaviorálníterapii. U vnímání disability spojenés bolestí nebyl nalezen rozdíl.

Brazilská studie Machado et al. (2007)porovnávala efekt psychoterapie (naklienta orientované terapie) akinezioterapie zaměřené na chronickénespecifické bolesti dolní části zad. Autořise zaměřili na měření bolesti, disability adepresivity u těchto pacientů. Výsledkyukazují, že na klienta orientovaná terapiebyla v měřených proměnných méněefektivní než kinezioterapie v krátkodobéléčbě. Statisticky signifikantní rozdíl byl uvnímané disability.Další studie zjišťovala vliv kognitivníhotréninku u pacientů s chronickou bolestízad, kteří nebyli doporučeni k operaci.Intervence zahrnující kinezioterapii aedukaci pacientů neměla po 5 dnechsignifikantní vliv na bolest. Po 3 měsícíchbylo zjištěno, že pacienti, kteří absolvovalikognitivní trénink, častěji používali aktivnícopingové strategie ke zvládnutí bolesti

než pacienti v kontrolní skupině. Tentoefekt se ještě více zvýraznil při opakováníměření po 1 roce (Magnussen et al., 2005).

Limity studie z hlediska fyzioterapie:Pacientka absolvovala 5 individuálníchterapií, což je podle našeho názorudůvodem, proč jsme nezjistili významnýrozdíl před a po terapii. K dosaženívýraznějšího efektu terapie by bylo třebapracovat s pacientkou minimálně desetkrátči v nejlepším případě dlouhodobě.Limitoval nás časový tlak a u S. B.především omezené časové možnosti.Limity z hlediska body-psychoterapie:V terapii jsme využili prvky ze sanoterapie,které jsme se naučili na semestrovém kurzu.Jsme si vědomi, že v rámci tak krátké dobynemůžeme získat dostatečný přehled ovšech technikách. Limituje nás skutečnost,že jsme neabsolvovali žádný terapeutickývýcvik, a nemůžeme tedy ošetřit všechnypřípadné hlubší procesy a stavy vznikajícípři body-psychoterapii. V případě takovépotřeby jsme měli možnost okamžitékonzultace s docentem LubomíremVašinou. Pacientku jsme o tomto omezeníinformovali ještě před započetím terapie anetlačili jsme ji do hlubších poznávacíchprocesů a interpretací, pokud by to samanechtěla.

Během autogenního tréninku nebyla vždynavozena optimální atmosféra absolutněklidného prostředí, které za denníhofungování Fakulty sportovních studiínebylo reálně možné. V domácím prostředíse objevovaly některé distraktory (např.přítomnost jiných osob, zvukové rušivéelementy), které průběh tréninku ovlivnily.

Obr. 5 Pacientka S. B.: Obličejová škála - výstupní vyšetření (Neznámý autor, 2010)

128

Somaticky orientované terapie sice jedincis masochistickou obrannoucharakterovou strukturou osobnostipřináší úlevu, ale po několika sezeních sistěžuje, že se mu nedaří dobře a že za tomůže terapeut. Proto je u něj vhodnévyvolat změnu v postoji k sobě samému avést ho k odpovědnosti za vlastníproblémy a obtíže. Důležité je umožnittomuto člověku kontakt s vlastnímhněvem, zlostí a dalšími emocemi bezpocitu viny (Vašina, 1999).

Limity z hlediska kvantifikace bolesti:Bolest je vždy subjektivní (Rokyta, 2009).Musíme pacientovi věřit, že tak, jak bolestpopisuje, ji opravdu cítí. Znázorněním naškále se snažíme bolest alespoň do určitémíry kvantifikovat. Možné zkreslení bymohlo být vlivem toho, že při prvnívýpovědi ohledně bolesti pacientka tutobolest aktuálně pociťovala. Při výstupnímvyšetření bolest necítila.

Problematika dotazníků: Na výsledkydotazníků musíme pohlížet s povědomím,že tyto metody jsou založené nasubjektivní výpovědi jedince.Předpokladem je schopnost introspekce,na jejíž úrovni závisí diagnostická hodnota.Jde o metodu nepřímého posouzení. Roliv míře zkreslení hrají další intervenujícíproměnné, jako například snaha projevitse v lepším světle, tendence zavděčit seexaminátorovi, schopnost sdělit informacipísemnou formou a další (Svoboda,Humpolíček & Šnorek, 2013).

Další případné intervenující proměnnéovlivňující výsledek terapie mohou být:denní doba, kdy terapie probíhala(odpoledne/večer). Dále hraje roli únava,a s tím spojená snížená pozornost,schopnost vnímat a ovládat své tělo.Výsledek mohlo ovlivnit i očekávání zestrany fyzioterapeuta. Při vyplňovánídotazníků či zaznamenávání intenzitybolesti na škálách se mohla projevitreaktivita zkoumaných osob, tj. snahazavděčit se výzkumníkovi (Ferjenčík,2000).

Do budoucna by bylo vhodné na tutopilotní studii navázat, dále ji rozvést arozšířit počet pacientů. Zajímavé by byloporovnat reakce osob s různými funkčnímiči strukturálními poruchami, případněnemocemi. Je však třeba zajistit spoluprácis psychoterapeutem, který by vedl body-psychoterapii a ošetřil procesy při ní a nazákladě ní probíhající.

ZávěrDnešní moderní doba, kdy na nás působíz různých stran a v různé míře tlak a stres,je obtížná a mnozí jedinci se s nárokynejsou schopni vyrovnat. Tytocharakteristiky se poté podepisujípsychosomatickou symptomatikou.Pacientů s funkčními poruchami stálepřibývá, jsou každodenní náplní prácefyzioterapeuta. Rostoucí výskyt funkčníchporuch v porovnání se strukturálnímiporuchami chápeme jako varující. Je protonutné proniknout do problematikyhlouběji, abychom porozuměli nemoci,odhalili její příčiny a následky.

Cílem tohoto článku bylo propojitpoznatky rehabilitace a psychologie aprokázat význam technik body-psychoterapie, konkrétně sanoterapie, přiléčbě funkčních poruch krční páteře, kteréjsou psycho-somatického původu.Psychosomatika dnes už není neznámýmpojmem. Odborná i laická veřejnost ji berena vědomí, ať už v nižší či vyšší míře. Avšakmálo informací a studií je zaměřenoprakticky. Body-psychoterapeutická praxev České republice není častá, je spíšeojedinělá. Předpokládáme, že výzkumy natoto téma teprve probíhají a jejich početbude mít rostoucí tendenci. Za etické dilemapovažujeme rozdělení pacientů dovýzkumné a kontrolní skupiny.

Čerpali jsme ze studia odborné literatury zdostupných zdrojů. Teoretické poznatkyshrnuté v první části jsme využiliv praktické části, kde je popsána kazuistikapacientky s touto funkční poruchou.Pacientka absolvovala individuálnífyzioterapii a navíc i prvky body-


129


psychoterapie, konkrétně sanoterapie.Zaměřili jsme se hlavně na subjektivníporovnání vnímání bolesti před a po terapiia objektivní porovnání změn v rámcikineziologického rozboru. Intenzitapercipované bolesti i její frekvence se upacientky snížila. Tento efekt přičítámepředevším časovému omezení studie.K dosažení výraznějšího efektu terapie bybylo třeba pracovat s pacientkoudlouhodobě. Především upsychosomatických onemocnění je prozměnu v přístupu ke stresorům nezbytnésebepoznání, na něhož nasedá možnosthlubší a komplexnější terapie.

Předchozí text slouží hlavně ke zdůrazněnívýznamu psychiky na léčbu poruchpohybové soustavy, na což mnozífyzioterapeuti zapomínají. Je třeba se připráci s pacientem, chceme-li mu pomoci,neustále zamýšlet, jaký postup bude proněj ten nejlepší. Mnohdy je těžké zpracovatinformace, které nejsou v souladus jedincovou představou o vlastní nemoci.Fyzioterapeut by v rámci komplexnírehabilitace měl pacientovi pomoci si tytoinformace uvědomit, vstřebat, na základětoho změnit pohled na nemoc a udělatprvní krok k účinné léčbě a nápravěs dlouhodobým efektem.

Literatura1. ABRAMČUK, F. 2014. Integrativníbody-psychoterapie I.: teoretickávýchodiska. Česká asociace propsychoterapii zaměřenou na tělo .Dostupné z: http://capzt.cz/odborne-clanky/integrativni-body-psychoterapie-i-teoreticka-vychodiska2. BAŠTECKÝ, J., ŠAVLÍK, J., & ŠIMEK,J. 1993. Psychosomatická medicína.Praha: Grada, Avicenum. ISBN 80-7169-031-7.3. BOADELLA, D. 2013. Wilhelm Reich:průkopník nového myšlení . Praha:Malvern. ISBN 978-80-87580-51-6.4. ČERNICKÝ, M., POLIAKOVÁ, N.,SLOBODNÍKOVÁ, J.: Vplyv fyzioterapiepri vertebrogénnom algickom syndróme(Effect of physiotherapy in vertebrogenic

algic syndromme). In Zdravotníctvo asociálna práca/Zdravotnictví a sociálnípráce, roč. 9, 2014, č. 2, str. 5-15. ISSN 1336-9326.5. FERJENČÍK, J. 2000. Úvod dometodologie psychologického výzkumu:jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál.ISBN 80-7178-367-6.6. HONZÁK, M. 2011. Jak se dívat napsychosomatickou medicínu. Vnitřnílékařství, 57 (11), 903 - 907. ISSN 1801–7592. Dostupné z: http://vselek.lf1.cuni.cz/f i l e / 3 0 /JAK%20SE%20D%C3%8DVAT%20NA%20PSYCHOSOMATIKA.pdf7. HÚŠKOVÁ, D., ČMELOVÁ, E.,MORICOVÁ, Š., ČMELO, J., HRADEČNÁ,Z.: História a základné pojmypsychosomatiky (History and Basis Termsof Psychosomatics). In Zdravotníctvo asociálna práca/Zdravotnictví a sociálnípráce (ISSN 1336-9326), roč. 9, 2014, č. 4,str. 43-49.8. CHVÁLA, M. 2011. Některé možnostipsychoterapie v somatických oborech.Psychosomatická klinika. Dostupné z:http://psychosomatika.cz/clanek/nektere-moznosti-psychoterapie-v-somatickych-oborech/9. JANKE, W., ERDMANNOVÁ, G., &ŠVANCARA, J. 2003. Strategie zvládánístresu - SVF 78 . Praha: Hogrefe -Testcentrum s. r. o. ISBN 978-80-246-1874-6.10. KADLECOVÁ, I. 2010. Práce s tělem vpsychoterapii (Bakalářská práce).Univerzita Palackého v Olomouci,Olomouc. Dostupné z: http://theses.cz/id/s1t0wd/99040-344467215.pdf11. KŘIVOHLAVÝ, J. 2002. Psychologienemoci. Praha: Grada. ISBN 80-247-0179-0.12. LOWEN, A. (1975). Bioenergetics. NewYork: Penguin.13. LOWEN, A. (2009). Bioenergetika.Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0864-8.14. MAGNUSSEN, L., ROGNSVĹG, T.,TVEITO, T. H., & ERIKSEN, H. R. 2005.Effect of a brief cognitive trainingprogramme in patients with long-lastingback pain evaluated as unfit for surgery.

130

Journal of health psychology, 10(2), 233-243. Dostupné z: http://web.b.ebscohost.com15. MACHADO, L. A., AZEVEDO D. C.,CAPANEMA, M. B., NETO, T. N., &CERCEAU, D. M. 2007. ClientCenteredTherapy vs Exercise Therapy for ChronicLow Back Pain: A Pilot RandomizedControlled Trial in Brazil. Pain Medicine,8(3), 251-258. Dostupné z: http://web.b.ebscohost. com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=2ed303a5-b31e-43ed-adb2-74b2356244fb%40sessionmgr113&vid=0&hid=10916. MÍČEK, L. (1984). Duševní hygiena.Praha: Státní pedagogické nakladatelství.17. MIJATOVIC, V., SAMOJLIK, I.,TOMIC, I., TOMIC, N.: Hormonálnaantikoncepcia – zvyky a informovanosťštudentiek Univerzity v Novom Sade,Vojvodina, Srbsko. In Zdravotníctvo asociálna práca/Zdravotnictví a sociálnípráce (ISSN 1336-9326), roč. 9, 2014, č. 1,str. 28-36.18. MORSCHITZKY, H., & SATOR, S.2007. Když duše mluví řečí těla: stručnýpřehled psychosomatiky. Praha: Portál.ISBN 978-80-7367-218-8.19. NOWACK, K. M., KLOSE, J., & KRÁL,P. 2006. Stress profile. Praha: Hogrefe -Testcentrum s. r. o.20. ONAC, I. A., MOLDOVAN, A. R.,ONAC, I., IGNA, R., & POP, L. 2012.Medication, Physiotherapy and CognitiveBehavior Therapy for the Treatment ofChronic Back Pain: A Clinical Trial.

Journal of Evidence-BasedPsychotherapies, 12 (1), 23 – 37.21.PODĚBRADSKÝ, J., &PODĚBRADSKÁ, R. 2009. Fyzikálníterapie: manuál a algoritmy. Praha: Grada.ISBN 978-80-247-2899-5.22. SMITH, E. (2007). Tělo v psychoterapii.Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-144-0.23. SVOBODA, M., HUMPOLÍČEK, P., &ŠNOREK, V. 2013. Psychodiagnostikadospělých. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0363-6.24. TRESS, W., KRUSSE, J. & OTT, J. 2008.Základní psychosomatická péče. Praha:Portál. ISBN 978-80-7367-309-3.25. VAŠINA, L. 2002. Klinickápsychologie a somatická psychoterapie.Brno: Neptun. ISBN 80-902896-4-9.26. VAŠINA, L. 1999. Sanoterapie: (jedenze směrů somatické psychoterapie). Brno:Filozofická fakulta Masarykovy univerzity.ISBN 80-210-2017-2.27. VAŠINA, L. & VYCHODILOVÁ, Z.2000. Efekt sanoterapeutických metod jakospouštěčů mechanismů adaptace přizvládání informačního stresu.Psychologica (4), 125 – 137. Dostupné z: http://digilib.phil.muni.cz/bitstream/h a n d l e / 1 1 2 2 2 . d i g i l i b / 1 1 4 3 9 9 /P_Psychologica_04-2000-1_12.pdf

Adresa: [email protected]

VOĽNÉ LEKÁRSKE MIESTOINZERÁTŠpecializovaný liečebný ústav Marína, š. p. v Kováčovej ponúka pracovnémiesto perspektívnemu lekárovi so záujmom o rehabilitáciu. Atestácia z odboruFBLR je výhodou, ale nie podmienkou.Prihlásiť sa môžete na adrese: [email protected]

VOĽNÁ REHABILITAČNÁ AMBULANCIANZERÁTOdstupim rehabilitáciu (ŠAS + SVaLZ) vo Velkom Mederi,Zn: Dovrsenie dôchodkoveho vekuKontakt: tel: 0903 747 147


131


KURZY FYZIOTERAPIEKontaktní osoba: Ing. Věra Navrátilovátel: 272 941 280, 736 750 924e – mail: [email protected]

Všechny odborné víkendové kurzy v rozsahu 20 hodin jsou ohodnoceny 8 kredity na základěžádosti o udělení souhlasného stanoviska profesní organizace UNIFY ČR dle zákona 96/2004 Sbve znění vyhlášky č. 4/2010Sb. Víkendové kurzy jsou vypsány zejména pro fyzioterapeuty (SŠ,VOŠ a VŠ).SLEVA 10% z ceny kurzu pro držitele ISIC kartyčíslo kurzu: 319název kurzu: KOMPLEXNÍ TERAPIE RAMENEtermín kurzu: 24.-25.9.2016cena kurzu: 2.900,- Kčzajišťuje: MONADA

číslo kurzu: 320název kurzu: FYZIOTERAPIE U DĚTÍ 2-15 LETtermín kurzu: 8.-9.10.2016cena kurzu: 3.050,- Kčzajišťuje: MONADA, Mgr. I. Vlková

číslo kurzu: 321název kurzu: PSYCHOLOGIE VE ZDRAVOTNICTVÍtermín kurzu: 15.10.2016cena kurzu: 1.200,- Kčzajišťuje: MONADA, PhDr. M. Jančok

číslo kurzu: 322název kurzu: AKUPRESURA V SYSTÉMU CELOTĚLOVÉ AKUPUNKTURY I.termín kurzu: 22.-23.10.2016cena kurzu: 3.000,- Kčzajišťuje: MONADA

číslo kurzu: 323název kurzu: KOMPLEXNÍ TERAPIE BEDERNÍ PÁTEŘE A PÁNEVNÍHO PLETENCEtermín kurzu: 5.-6.11.2016cena kurzu: 3.080,- Kčzajišťuje: MONADA

číslo kurzu: 324název kurzu: TERAPIE FUNKČNÍCH PORUCH PÁNEVNÍHO DNA, INKONTINENCE,KOSTRČOVÝ SYNDROM, BOLESTIVÉ STAVY V TĚHOTENSTVÍ A PO PORODUtermín kurzu: 12.-13.11.2016cena kurzu: 2.980,- Kčzajišťuje: MONADA, MUDr. L. Hořčička

číslo kurzu: 325název kurzu: KOMPLEXNÍ TERAPIE KRČNÍ PÁTEŘEtermín kurzu: 26.-27.11.2016cena kurzu: 2.970,- Kčzajišťuje: MONADA, Doc. MUDr. I. Štětkářová, CSc.

132

PRÍNOS POHYBOVEJ AKTIVITYPRE ZDRAVIE OSÔB VO VYŠŠOM VEKU

Autori: E. Labunová , W. Mikuľáková, L. Kendrová, P. Demetrová

Autori: Prešovská univerzita v Prešove, Fakulta zdravotníckych odborov, Katedrafyzioterapie, Partizánska 1, 080 01 Prešov

Súhrn

Východisko: Cieľom výskumu bolo hodnotenie vplyvu pohybovej aktivity – nordicwalking – na zmenu hmotnostných parametrov a úroveň pohybovej zdatnosti žienvyššieho veku. Výskum sa uskutočnil v rámci projektu „Program pohybovej aktivity ustarších ľudí z poľsko-slovenského pohraničia”.Súbor: Výskumnú vzorku tvorilo 31 žien s priemerným vekom 65,32 roka.Metódy: Na zhodnotenie pohybovej zdatnosti bola použitá batéria motorických testov(Senior Fitness test – SFT). Zloženie tela sa vyšetrovalo metódou bioelektrickejimpendancie (BIA) pomocou analyzátora zloženia tela (Tanita BC-601), Japonsko.Cieľ: Výsledky poukazujú na zlepšenie telesnej zdatnosti v motorických testoch –v sile dolných končatín, sile horných končatín, flexibilite dolnej časti trupu a dolnýchkončatín, flexibilite horných končatín a hornej časti trupu, ako aj v teste Foot Up andGo, ktorým sa hodnotí obratnosť a dynamická rovnováha. Boli zaznamenanépodpriemerné hodnoty pri šesťminútovom teste chôdze pri vstupnom aj výstupnomhodnotení, ktoré nie sú dostačujúce vzhľadom na aeróbnu vytrvalosť v tejto vekovejkategórii.Kľúčové slová: Senior fitness test, pohybová aktivita, nordic walking.

Labunová , E., Mikuľáková, W., Kendrová, L.,Demetrová, P.: Health benefits of motion activityof elderly

Summary

Basis: The aim of the research was to determinethe degree of physical activity – Nordic walking,on level of physical fitness of elderly women andto compare their weight parameters. Theresearch was performed within the project “Thephysical activity among older people from thePolish-Slovak border”.Group: The research sample consisted of 31women with average age of 65,32 years.Methods: To assess physical fitness, we used a setof motor tests (Senior Fitness Test - SFT).Examination of body composition was performedby the Bioelectrical Impedance (BIA) methodusing body composition analyzer (Tanita BC -601), Japan.Conclusions: Results show improvements inphysical fitness in motor tests: strength of thelower limbs, the upper limbs strength, flexibilityof the lower trunk and legs, flexibility of armsand upper trunk, as well as in the test Foot Upand Go, which measures the prowess anddynamic balance. We recorded below-averagevalues for the 6-minute walk test both in first and

Labunová , E., Mikuľáková, W., Kendrová, L.,Demetrová, P.: Gesundheitsvorteile derBewegungsaktivität bei den älteren Menschen

Zusammenfassung

Die Ausgangspunkte: das Ziel dieser Forschungwar es die Auswirkungen von körperlicherAktivität – Nordic Walking auf die Änderung derMassenparameter und das Niveau derBewegungstüchtigkeit bei den Frauen im höherenAlter zu bewerten. Die Forschung war imRahmen des Projektes „Programm derBewegungsaktivität bei den älteren Menschen indem polnisch-slowakischen Grenzgebiet“realisiert.Die Datei: das Forschungsmuster bildeten 31Frauen mit dem Durchschnittsalter 65,32 Jahre.Die Methoden: um die Bewertung derBewegungstüchtigkeit war die Batterie dermotorischen Teste (Senior Fitness Test – SFT)eingesetzt. Die Untersuchung derKörperzusammensetzung war mit der Methodeder bioelektrischen Impedanz (BIA) mittels desAnalysators der Körperzusammensetzung (TanitaBC-601), Japan durchgeführt.Die Ergebnisse: die Ergebnisse zeigen auf dieVerbesserung der Körpertüchtigkeit inmotorischem Test – in der Kraft der unteren

Labunová , E., Mikuľáková, W., Kendrová, L., Demetrová, P.: Health benefits of motion activity...

133


second examination, which are not satisfactoryconcerning the aerobic endurance of this agegroup.Key words: Senior Fitness Test, motion activity,Nordic walking.

Extremitäten, in der Kraft der oberenExtremitäten, in der Flexibilität des unteren Teilsdes Rumpfes und der unteren Extremitäten, inder Flexibilität der oberen Extremitäten und desoberen Teils des Rumpfes, wie auch im Test FootUp and Go, mit dem die Geschicklichkeit unddynamisches Gleichgewicht bewertet werden.Wurden die unterdurchschnittlichen Werte in 6-Minuten-Gehtest bei der Eingangs- undAustrittsauswertung registriert, die nicht in Bezugauf die aerobe Ausdauer in dieser Altersgruppeausreichend sind.Die Schlüsselwörter: Senior Fitness Test –Bewegungsaktivität – Nordic Walking

ÚvodStarnutie je prirodzený proces života poobdobí dospievania. Ide o zmeny vštruktúre a funkcii. Tieto zmeny súuniverzálne, postupné, spontánne,nezvratné a nežiaduce. Týka sa tovšetkých troch oblastí života, t. j.biologickej, psychologickej a sociálnej(Kasperczyk, 2014). V procese starnutiadochádza k viacerým zmenám v organizme(Jančová a kol., 2008). Prejavuje sa tonapríklad zvýšenou unaviteľnosťou pozáťaži, poklesom svalovej sily, obratnosti,ako aj znížením kyslíkovej spotreby priaeróbnych činnostiach. Pohyb je hlavnýmstabilizátorom adaptácie jednotlivýchsystémov. Pri nedostatku pohybudochádza aj k utlmeniu motorickýchschopností.

A naopak, pri pravidelnej pohybovejaktivite dochádza v svalovom systémek zvýšeniu svalovej sily a vytrvalosti,zvýšeniu počtu kapilár vo svale a počtumotorických jednotiek, zlepšeniu funkcienervovosvalových platničiek, ako ajfunkcie agonistických a antagonistickýchsvalov a k zvýšeniu energetických zásobv svalstve. Pravidelná pohybová aktivitamá vplyv na remodeláciu kostí a zvýšenieich pevnosti, ako aj na zvýšenie pevnostiväzov a zlepšenie pohyblivosti kĺbov,dochádza k optimálnej mineralizácii kostí(Gurský a kol., 2008). Dôležitý je účinokpravidelného pohybu na nervový systém,kardiovaskulárny systém, dýchací systém,tráviaci systém, uropoetický a endokrinnýsystém. Dochádza k zdokonaleniučinnosti nervového systému, k zvýšeniu

vitálnej kapacity pľúc a funkcie bránice,zlepšeniu ekonomiky dýchaniaa maximálnej spotreby kyslíka, ako aj kzlepšeniu utilizácie kyslíka. Pri pravidelnejopakovanej záťaži sa zväčšuje pulzovýobjem (Kociová a kol., 2011). Nedostatokpohybovej aktivity má aj napriek tomuv dnešných časoch stúpajúcu tendenciu.Spojením vysokého príjmu energie,nedostatku pohybu a nadmernej statickejzáťaže vzrastá výskyt obezity. S výskytomobezity úzko súvisí vznik ochoreníkardiovaskulárneho systému. Ako uvádzaLenková (2009), nedostatok pohybovejaktivity znižuje zdatnosť, odolnosťorganizmu a psychickú výkonnosť.Od pravidelnej pohybovej aktivity vovyššom veku sa očakáva spomalenie čizastavenie niektorých negatívnych zmienvzťahujúcich sa k veku. Ide o flexibilitu,silu a kardiorespiračnú zdatnosť či zníženietukovej hmoty tela. U žien po klimaktériumá pohybová aktivita vplyv na prevenciuvzniku osteoporózy (Máček, Radvanský,2011).

Výber vhodných pohybových aktivítv staršom vekuNajväčší prínos majú aeróbne aktivitys nižšou intenzitou a dlhším tréningom. Preosoby vyššieho veku je chôdza najmenejzaťažujúca a najmenej r iziková ajv súvislosti so vznikom úrazov, intenzitujej záťaže môže ovplyvňovať tak rýchlosť,tak aj predlžovanie prejdeného úseku, resp.trvanie. K ďalším vhodným aeróbnymaktivitám patrí plávanie, bicyklovanie,bežecké lyžovanie, keďže tieto športyzvyšujú dychovú a srdcovú činnosť.

134

Beh na lyžiach je odporúčaná aktivitaoptimálne zaťažujúca pohybovú sústavučloveka (Chrástková a kol., 2011). Vybranépohybové aktivity by mali tvoriť bežnúsúčasť života dospelých. Jednouz aeróbnych aktivít je nordic walking. Akouvádza Jurczak (2014) odvolávajúc sa naWilka a kol. (2005), chôdza s použitímpodobných palíc, aké sa používajú pribehu na lyžiach, sa stala veľmi populárnouformou fyzického tréningu osôb nad 50rokov. Výskum poukázal, že pomocou tejtopohybovej aktivity sa môžu energetickévýdaje zvýšiť o viac ako 20 % v porovnanís tradičnou chôdzou pri zachovanírovnakej rýchlosti, pričom sa preukázaliblahodarné účinky, pokiaľ ide o zlepšeniezáťažovej tolerancie u mužov i žien, sdôrazom na pozitívne duševné účinky tejtoformy aktivity.

Ďurišová (2008) odporúča pri osteoporózepohybové aktivity, ktoré nezaťažujúpohybový aparát – patrí k nim aj nordicwalking. Pozitívne zmeny Nordic walkingna pohybový systém potvrdzuje štúdiaJandovej a Morávka (2011).

Pri plánovaní pohybovej aktivityu seniorov je potrebné brať do úvahynielen zdravotný, ale aj psychický stavseniora, jeho potreby, ale aj jeho osobnosťa životnú históriu. Každý senior by mal privykonávaní akejkoľvek pohybovejaktivity zažívať pocit radosti, šťastiaa úspechu (Maťhová, Formánková, 2014).

Materiál a metodikyCieľom výskumu bolo zistiť zmenuhmotnostných komponentov a úrovnepohybovej zdatnosti žien vyššieho vekupri využití pohybovej aktivity – nordicwalking v 12-týždňovom pohybovomprograme, ktorý zahŕňal raz týždennetréning v trvaní 90 minút a dva 6-hodinovévýlety. Okrem nordic walking ženyabsolvovali raz týždenne gymnastickéalebo tanečné cvičenia. Merania smerealizovali na Katedre fyzioterapie, Fakultezdravotníckych odborov Prešovskejuniverzity v Prešove v rámcimedzinárodného projektu „Programpohybovej aktivity u starších ľudí zpoľsko-slovenského pohraničia”. Všetkyaktivity v projekte sa zrkadlovo realizovaliaj v Podhalańskej Państwowej WyższejSzkołe Zawodowej v Novom Targu –zahraničným partnerom projektu.

Výskumnú vzorku tvorilo 31 žien vo vekunad 60 rokov s priemerným vekom 65,32rokov (min. 60, max. 79 rokov).

Hmotnosť a hmotnostné komponenty samerali pomocou analyzátora zloženia tela(Tanita BC-601), Japonsko, pracujúcehona základe bioelektrickej impendancie. Prenaše potreby výskumu sme použilinamerané hodnoty: telesná hmotnosť (kg),telesná výška (cm), BMI (kg/m2)a jednotlivé hmotnostné komponenty.


Tabuľka 1 Základná charakteristika súboru

Tabuľka 2 Základné somatické ukazovatele

135


Na zhodnotenie pohybovej zdatnostiseniorov sme použili batériu motorickýchtestov (Senior Fitness test – SFT)vytvorených autorkami R. E. Rikli a C. J.Jones. Test je rozdelený na jednotlivévekové kategórie a pozostávaz nasledujúcich subtestov:(ten má skoro totožnú chôdzu s chôdzoupacienta - požadovaná je vojenská chôdza128 krokov za minútu)- Chair Stand test – hodnotí silu dolnýchkončatín- Arm Curl test – hodnotí silu hornýchkončatín- 6 Minute Walk test – hodnotí aeróbnuvytrvalosť- Chair Sit-Reach test – hodnotí flexibilitudolnej časti trupu a dolných končatín- Back Scratch test – hodnotí flexibilituhornej časti trupu a horných končatín

- Foot Up and Go test – hodnotí obratnosťa dynamickú rovnováhuZistené výsledky sme spracovali vo formetabuliek a grafov.

VýsledkyV tabuľke 1 uvádzame základnúcharakteristiku súboru. Testovania sazúčastnilo 31 žien vo veku nad 60 rokov spriemerným vekom 65,32 rokov, minimálnyvek – 60 rokov, maximálny vek – 79 rokov.

V tabuľke 2 sú dané základné somatickéukazovatele. Vo vzorke 31 žien bola zistenápriemerná výška 160,11 cm (min. 147,5,max. 171), hmotnosť 73,87 kg (min. 50,5,max. 118,7). Výsledné BMI 28,75 (min. 18,4,max 46,4) poukazuje na nadváhu vsledovanej skupine, keďže podľa WHO saza nadváhu považujú hodnoty v rozpätí

Tabuľka 3 Základné hmotnostné komponenty

136

25 – 29,9 kg/m2 u dospelej populácie.. Priurčovaní hmotnosti tela je použitie BMIna hodnotenie hmotnostného stavuorganizmu nepresné, keďže nezohľadňuje,a teda ani nehodnotí podiel tukovej hmotya podiel vody. Z tohto dôvodu je potrebnézhodnotiť aj podiely jednotlivýchhmotnostných komponentov (uvedenév tabuľke 3).

Priemerná hodnota percentuálnehoobsahu tuku dosahovala 38,38 % privstupnom vyšetrení, po 12-týždňovomprograme 36,12 %. Zaznamenali smezníženie percentuálneho zastúpenia tukuv tele. Po porovnaní so štandardamipercentuálneho podielu tuku pre ženypodľa Heywarda a Wagnera (2004) smedospeli k záverom, že aj napriek tomupriemerné hodnoty pred, ale aj po

Tabuľka 4 Výsledky hodnotenia SFT (Senior fitness test)


137


pohybovej aktivite svedčia o obezite.Priemerné hodnoty viscerálneho tuku boli10,53 % pri vstupnom vyšetrení, 9,45 %pri výstupnom vyšetrení, aj v tomtoprípade došlo k zníženiu percentuálnehopodielu tuku. Priemerná hodnotapercentuálneho podielu vody bola 44,81% pred 12-týždňovým programompohybovej aktivity, vo výstupnom meranísa zvýšil podiel vody na 45,93 %. Podľamedzinárodnej klasifikácie percentuálnehopodielu vody pre ženy danou WHO(Škrečková, 2014) mali ženy nízkupercentuálnu hodnotu vody v tele pred,ale aj po pohybovom programe. Ichpriemer sa pohyboval v rozmedzí 48,1 –43,9 %. Podobne výsledky štúdie Muchu(2013) u mužov nad 65 rokov, ktoríabsolvovali 12-týždňový 60-minútovýtréning chôdzou trikrát týždenne,naznačujú, že mierne vytrvalostné cvičeniemôže viesť k zlepšeniu fyzického výkonua zároveň pozitívne účinkuje nametabolizmus tukov.

V tabuľke 4 sú znázornené jednotlivéhodnoty subtestov SFT, ktorý sme použilina hodnotenie úrovne fyzického stavu. Pritestovaní Chair Stand testom (sed stoj zostoličky za 30 sekúnd) seniori dosiahlipriemerné hodnoty pri vstupnom vyšetrení15,13 opakovaní, čo je vzhľadomna vekové rozpätie našej vzorky žienv norme. Po 12-týždňovom pohybovomprograme došlo k zlepšeniu sily dolnýchkončatín, priemerné hodnoty stúpli na16,45 opakovaní. Testovanie sily hornýchkončatín (Arm Curl test) poukazuje, žepriemerné hodnoty vzhľadom na vekovérozpätie vzorky boli v norme, a to 14,13opakovaní. Pri výstupnom vyšetrení smezaznamenali zlepšenie na hodnotu 15,26opakovaní. Pri 6-minútovom teste chôdzesme namerali priemerné hodnoty 399,61metrov, čo je vzhľadom na našu vzorku žiens priemerným vekom 65,41 rokov podpriemernými hodnotami. Pri výstupnomvyšetrení priemerné hodnoty naznačujúzvýšenie aeróbnej vytrvalosti na hodnotu415,42 metrov. Pri hodnotení flexibility(Chair Sit and Reach test) sa priemerné

hodnoty pohybujú od -2,5 / + 12,5 cm vovekovej kategórii, ktorú sme zvolili.Priemerné hodnoty sme zaznamenali nahodnote + 1,45 cm pred vykonávaním 12-týždňovej pohybovej aktivity. Privýstupnom vyšetrení sa flexibilita dolnejčasti trupu a dolných končatín zlepšila nahodnotu 1,35 cm. Flexibilitu hornýchkončatín a hornej časti trupu sme hodnotiliBack Scratch testom obojstranne.Zaznamenali sme priemerné hodnotyvpravo 4,26 cm, vľavo 9,06 cm, ktoré súvzhľadom na vek vo fyziologickomrozhraní. Po 12-týždňovom programepohybovej aktivity nordic walking saflexibilita horných končatín a hornej častitrupu zlepšila na hodnoty 3,68 cm vpravo,8,29 cm vľavo. Obratnosť a dynamickúrovnováhu sme vyhodnocovalisubtestom Foot up and Go test, kdepriemerne zaznamenané hodnoty 5,56sekúnd svedčia o zachovaní týchtomotorických schopností v našejvýskumnej vzorke. Zároveň smezaznamenali vo výstupnom vyšetrenípriemernú hodnotu 5,36 sekúnd, čo svedčío zlepšení obratnosti a dynamickejrovnováhy v skupine žien. Podobnévýsledky získali aj zahraniční partneriprojektu z Podhalańskej PaństwowejWyższej Szkołe Zawodowej v NovomTargu (Gasior, Wegrzyn, Mucha, 2014).

DiskusiaCieľom výskumu bolo hodnotiť vplyvpohybovej aktivity – nordic walking – na zmenu hmotnostných parametrova úroveň pohybovej zdatnosti u žien

Obr. 1

138

vyššieho veku. Výskum bol realizovaný vrámci projektu „Program pohybovejaktivity u starších ľudí z poľsko-slovenského pohraničia”. Výsledkypoukazujú na zlepšenie telesnej zdatnostiv jednotlivých motorických testoch –v sile dolných končatín, sile hornýchkončatín, flexibilite dolnej časti trupua dolných končatín, flexibilite hornýchkončatín a hornej časti trupu, ako aj v testeFoot Up and Go, ktorým sa hodnotíobratnosť a dynamická rovnováha.Zaznamenali sme podpriemerné hodnotypri 6-minútovom teste chôdze privstupnom aj výstupnom hodnotení, ktorénie sú dostačujúce vzhľadom na aeróbnuvytrvalosť v tejto vekovej kategórii. Aj niektoré výskumy poukazujú nazníženie fyzickej zdatnosti s pribúdajúcimvekom u seniorov (Kociová, 2011, Uhera kol., 2007, Macháčová, 2014). Tlučáková(2012) poukazuje na pozitívne výsledkypravidelnej pohybovej aktivity na funkčnúzdatnosť senioriek. Štúdie americkýchvedcov poukazujú na znížené riziko vznikukardiovaskulárnych ochorení u žien, ktorépreferujú každodenné prechádzky.Výsledky Nurses Health study ukázali, žeregulárna fyzická aktivita významneznižuje prevalenciu náhlej cievnejmozgovej príhody žien. Pravidelná fyzickáaktivita, adekvátna diéta a redukciafajčenia znížili frekvenciu atakov angínypectoris o 91 %, o 42 % čas ich trvaniaa o 28 % stupeň ich ťažkosti (Skalska,Grodzki, 2001). Účinok silovéhoa aeróbneho tréningu sa hodnotil u 719osôb. Silový tréning na úrovni 80 % 1RM(ang. one-repetition maximum – 1RM – ma.

Váha zdvihnutá bližšie uvedenýmspôsobom) aplikovaný u seniorov po 12týždňoch spôsobil zväčšenie silyextenzorov kolenného kĺbu o 100 %a flexorov o 200 %. Obe tieto formycvičenia vykázali pozitívny vplyv naspomalenie nepriaznivých zmien kostnéhotkaniva (Taaffe, Marcus, 2001). Strejcováa kol. (2014) poukazuje na zlepšeniekardiorespiračných parametrov, hlavnev spotrebe kyslíka a v srdcovej frekvencii,u štyroch pacientov z piatichs nefrologickým ochorením, ktorí zároveňdosiahli vyšší sklon na bežeckomergometri pri maximálnom záťažovom teste.Pacienti absolvovali 20 lekcií nordicwalking v dĺžke trvania 60 minút. Zlepšeniepo 12-týždňovej pohybovej aktivitenordic walking sme zaznamenali vovšetkých parametroch. Znížil sapercentuálny obsah tuku, priemernéhodnoty viscerálneho tuku, zlepšil sapercentuálny podiel vody, čo považujemeza pozitívne zistenie. Na porovnaniejednotlivých komponentov zloženia telau 51 žien v Nowom Targu, ktoré vykonávali12-týždňový pohybový programrovnakého druhu a v tej istej intenzite,uvádzame nasledujúce zistenia. Bolzistený mierny pokles BMI, nepatrnézvýšenie telesnej hmotnosti,percentuálneho podielu tuku a minimálnezníženie podielu vody. Bol zaznamenanýpozitívny vplyv pohybového programu nazlepšenie hmotnostných komponentova jednotlivých motorických testov.Procesom zmien v období starnutia sazaoberá a v minulosti zaoberal celý radvýskumov: Vojtová, Vacek (2012)porovnávali rozdiely v pohyblivosti nohyv dospelosti a v období starnutiav dynamike a statike so zameraním nastrednú stojnú fázu kinematickou analýzou(systémom Qualysis a Pedar X). Výsledkypoukázali na významné zmeny v dynamikestrednej stojnej fáze u staršej populácieoproti osobám stredného veku.

ZáverŠtúdia poukazuje na dôležitosť pravidelnejpohybovej aktivity v každom vekovom

Obr. 2


139


období, s dôrazom na osoby vyššiehoveku. Negatívne zmeny prejavujúce sav zníženej aeróbnej vytrvalosti, svalovejsile či flexibilite jednotlivých častí telamožno ovplyvniť vhodne zvolenýmpohybom. Nordic walking patrí k formámaeróbnej aktivity, ktoré vplývajú nabudovanie motorických schopností, nookrem fyzickej aktivity je dôležité poukázaťaj na psychický prínos pohybu v prírode.

LiteratúraGURSKÝ, K. a kol. 2008. Šport a pohybováaktivita v prevencii a liečbe. 1. vyd. Prešov:Prešovská univerzita, Fakulta zdravotníctva,2008. 123 s. ISBN 978-80-8068-822-6.ĎURIŠOVÁ, E. 2008. Ženské bolesti chrbtice.Hlohovec: AKU-HOMEO, 2008. 275 s. ISBN9788089089741.GASIOR, P. – WEGRZYN, K. – MUCHA,D. 2014. Zmeny globálneho obrazu telesnejzdatnosti typu Health Related Fitnessu poslucháčov UTV v Nowom Targu akodôsledok pohybovej aktivity seniorov. In:MUCHA, D. – MIKUĽÁKOVÁ, W.Pohybová aktivita vo vyššom veku ako súčasťzdravotnej profilaxie. Nowy Targ: PodhalańskaPaństwowa Wyższa Szkoła Zawodowa, 2014,303 s. ISBN 978-83-60621-25-7.HEYARD, V. H. – WAGNER D. R. 2004.Applied Body Composition Assessment.Champaign, IL: Human Kinetics, s. 87– 98.CHRASTKOVÁ, M. – BAČÁKOVÁ, R. –KRAČMÁR, B. – HOJKA, V. 2011.Kineziologický obsah vybraných forem běhuna lyžích, užívaných širokou veřejností. InRehabilitace a fyzikální lék. ISSN 1211-2658 ,2011, č. 1, s. 32 – 38.JANČOVÁ, J . – NOVÁKOVÁ, P. –PLÍVOVÁ, M. 2008. Masáž jako prostředekkompenzace změn spojených se stárnutímorganismu. In Rehabilitace a fyzikální lék. ISSN1211-2658, 2008, č. 2, s. 82 – 88.JANDOVÁ, D. – MORÁVEK, O. 2011.Změny v pohybovém systému po nordicwalking. In Rehabilitace a fyzikální lék. ISSN1211-2658, 2011, č. 2, s. 47 – 49.JONES, C. J. – RIKLI, R. E. 2008. Measuringfunctional. [online]. [cit.2008-03-12].Dostupné na internete: http://www.icaa.cc/J ou rn a l% 2 0on% 2 0Ac tive% 20 Aging /J o u r n a l a r t i c l e s / J o u r n a l a r t i c l e s 2 /measuringfunctionalfitness2.pdf JURCZAK, A. 2014. Fyzická aktivitau starších osôb a úloha univerzít tretieho veku

v oblasti podpory zdravého životného štýlu.In MUCHA, D. – MIKUĽÁKOVÁ, W.Pohybová aktivita vo vyššom veku ako súčasťzdravotnej profilaxie. Nowy Targ: PodhalańskaPaństwowa Wyższa Szkoła Zawodowa, 2014,303 s. ISBN 978-83-60621-25-7.KASPERCZYK, T. 2014. Fyzická aktivitaseniorov ako podmienka pre zdravie a dobrúkvalitu života. In MUCHA, D. –MIKUĽÁKOVÁ, W. Pohybová aktivita vovyššom veku ako súčasť zdravotnej profilaxie.Nowy Targ: Podhalańska Państwowa WyższaSzkoła Zawodowa, 2014, 303 s. ISBN 978-83-60621-25-7.KOCIOVÁ, K. 2008. Kineziológia apatokineziológia. Posturálna stabilizácia ahlboký stabilizačný systém. Učebný text.Prešov. 2008. 26 s.KOCIOVÁ, K. 2011. Sledovanie poklesufyzickej kondície seniorov ako prevenciarizikových udalostí spojených s procesomstarnutia. In Příprava na stárnutí. Plzeň: Fakultazdravotníckych studií. 2011, s. 257 – 268.ISBN 978-80-263-0096-0.LENKOVÁ, R. 2009. Účinnosť programovaerobiku na organizmus vysokoškoláčok[elektronický zdroj] / Rút Lenková. Prešov:Prešovská univerzita v Prešove, 2009. ISBN978-80-555-0102-4, s. 58 -71 http://www.pulib.sk/elpub2/FS/Lenkova1/index.htmlMÁČEK, M. – RADVANSKÝ, J. 2011.Fyziologie a klinické aspekty pohybovéaktivity. 1. vyd. Praha: Galén. 2011. 245 s.ISBN 978-80-7262-695-3.MACHÁČOVÁ, K. a kol. 2014. Zkušenostis hodnocením tělesné zdatnosti seniorůmetodou „Senior Fitness test“. [online]. InČeská geriatrická revue. [cit. 2014-02-22].Dostupné na internete: http://w w w . g e r i a t r i c k a r e v u e . c z / p d f /gr_07_04_09.pdfMAŤHOVÁ, L. – FORMÁNKOVÁ, P. 2014.Pohybová aktivita ve stáří. In Rehabilitácia.

Obr. 3

140

ISSN 0375-0922, 2014, roč. 51, č. 1, s. 55 –63.MUCHA, C. 2013. Výsledky pilotnej štúdieo vplyve mierneho vytrvalostného cvičenia naposilňovacie parametre a zloženielipoproteínov u seniorov. In Rehabilitácia.ISSN 0375-0922, 2013, roč. 50, č. 1, s. 13 –19.SKALSKA, A. – GRODYKI, T. 2001. Zmianynaczyniowe zwiazane ze starzaniem siea zagrozenie niepelnosprawnoscia –mozliwosci prewencji, leczenia i rehabilitacji.In Rehabilitacja medyczna. ISSN 1427-9622,2001, t.5, nr. 3, s.9 – 16.STREJCOVÁ, B. – ROUSOVÁ, M. –MAHROVÁ, A. 2014. Chůze s holemi jakoprostředek rozvoje aerobní zdatnostiu pacientů s nefrologickým onemocnením. InRehabilitácia. ISSN 0375-0922, 2014, roč. 51,č. 1, s. 32 – 40.ŠKREČKOVÁ, G. – LABUNOVÁ, E. –MIKUĽÁKOVÁ, W. a kol. 2014. Subjektívnea objektívne hodnotenie hmotnostnýchkomponentov žien prešovského regiónu. InMUCHA, D. – MIKUĽÁKOVÁ, W.Pohybová aktivita vo vyššom veku ako súčasťzdravotnej profilaxie. Nowy Targ: PodhalańskaPaństwowa Wyższa Szkoła Zawodowa, 2014,303 s. ISBN 978-83-60621-25-7.TAAFFE, D. R. – MARCUS, R. 2001. Stanukladu miesniowo-szkieletowego u osobstarszych. In Rehabilitacja medyczna. ISSN1427-9622, 2001, t.5, nr. 3, s. 19 – 28.

TLUČÁKOVÁ, L. 2012. Longitudinálanesledovanie funkčnej zdatnosti aktívnychsenioriek. [online]. In Vedecký zborníkz celoštátnej konferencie. [cit.16.1.2012].Dostupné na internete: http://www.fsport.uniba.sk/fileadmin/user_upload/editors/Veda/svouc_2012/celostatna_2012/SVOUC_2012_stat_konf_zb_w.pdfUHER, I. – BRTKOVÁ, M. – NÉMETH, F.2007. Funkčná zdatnosť slovenských seniorovna základe SFT testu. Zborník prednášok. VI.slovenský geriatrický kongres, 35. Reimanovedni, 33. Gressnerove dni, Slovensko-britskégeriatrické sympózium. Prešov: FZ PU vPrešove, 2007. ISBN 978-80-8068-665-9.VOJTOVÁ, M. – VACEK, J. 2012. Změnyhybnosti nohy v dospělosti a ve stáří připorovnání stoje a chůze. In Rehabilitacea fyzikální lékařství. ISSN 1211-2658, 2012,č. 3, s. 103 – 111.WHO. Drinking water. classification ofpercentuage campers water in human body.http://www.who.int/topics/drinking_water/en/. Online 2014.02.24.WILK, M. — KOCUR, P. – ROZANSKA, A.– PRZYWARSKA, I. — DYLEWICZ, P.2005. Ocena niektórych fizjologicznychefektów zastosowania Nordic Walking jakouzupełniającego elementu ćwiczeń fizycznychw drugim etapie rehabilitacji po zawale serca.In Rehabilitacja Medyczna, ISSN 1427-9622,2005, 9(2).Adresa: [email protected]

Prvá informáciaPráve v týchto dňoch, keď bola urobenáuzávierka druhého čísla tohoročnejREHABILITÁCIE vyšli vo vydavateľstveKoprint, s.r.o. skriptá Autoreflexnézapojenie HSS od autorskej skupiny zoŠLÚ Marína v Kováčovej: ĽubicaKošinová, Mária Borská, MUDr. EvaKováčová a Anna Vargová. V budúcomčísla časopisu bude uverejnená recenzia suvedením nových poznatkov, ktoréprináša táto objavná publikácia prerehabilitáciu. K. Hornáček


141


ROLE SOCIÁLNÍHO PRACOVNÍKA V SYSTÉMUKOORDINOVANÉ REHABILITACE

Autoři: A. Mojžíšová, D. DvořáčkováPracoviště: Katedra sociální práce Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, ČR

Souhrn

Cíl: Cílem přehledové studie je operacionalizace pojmů, které se váží k problematicekoordinované rehabilitace a s aspektem role sociálního pracovníka/sociální pracovnicev tomto systému, respektive v systému sociální rehabilitace a koordinace.Východiska: Koordinovaná rehabilitace je významným nástrojem pro podporu osobs postižením, vedoucí ke zlepšení kvality jejich života.Role sociálního pracovníka: Sociální pracovníci/sociální pracovnice mají v tomtosystému v současné praxi v organizacích poskytujících koordinovanou rehabilitacenezastupitelnou roli. Co však doposud odborná praxe v České republice postrádá jelegislativní ukotvení koordinované rehabilitace a vymezení kompetencí sociálníchpracovníků/sociálních pracovnic v systému péče o klienty s postižením. Ve studii jepředložen i pohled na systémy a jejich legislativu ve vybraných státech Evropy.Závěr: Je nezbytné implementovat principy koordinované rehabilitace do komplexnípéče o klienty, čerpat zkušenosti ze zahraničí i s aspektem velké variability pojetíkoordinované rehabilitace ve výše uvedených zemích. V neposlední řadě podporovatdiskusi o kvalitách koordinované rehabilitace i při tvorbách koncepcí sociální politiky,ale také politik zdravotních a vzdělávacích.Klíčová slova: koordinovaná rehabilitace - sociální pracovník – kompetence - složkykoordinované rehabilitace

Mojžíšová, A., Dvořáčková, D.: Role of socialworker in the system of coordinatedrehabilitation

Summary

Aim: The goal of this review study isoperationalization of the terms related to theissue of coordinated rehabilitation whileconsidering the role of a social worker in thesystem of the social rehabilitation andcoordination.Basis: Coordinated rehabilitation is animportant tool used to support people withdisabilities, improving the quality of their life.Role of social worker: Social workers’ role in thecurrent system that provides coordinatedrehabilitation is irreplaceable. However, thecurrent practice in the Czech Republic is lackinglegal guidelines for coordinated rehabilitation,and outlined competencies of social workerspracticing in the system of care of clients withdisabilities. This study offers a look at othersystems and legal guidelines in selected Europeancountries.Conclusion: It is necessary to implement theprinciples of rehabilitation in a comprehensive,coordinated care for clients, draw experience

Mojžíšová2, A., Dvořáčková3, D.: Rolle desSozialarbeiters im System der koordiniertenRehabilitation

Zusammenfassung

Das Ziel: das Ziel dieser Übersichtsstudie ist dieOperationalisierung von Begriffen, die mit derProblematik der koordinierten Rehabilitationund mit dem Aspekt der Rolle des Sozialarbeiters/der Sozialarbeiterin in diesem System, bzw. imSystem der sozialen Rehabilitation undKoordination verbunden sind.Die Ausgangspunkte: koordinierte Rehabilitationist ein wichtiges Instrument um die Menschenmit den Behinderungen zu unterstützen, ihreLebensqualität zu verbessern.Rolle des Sozialarbeiters: die Sozialarbeiter/Sozialarbeiterinnen haben bei diesem System inder gegenwärtigen Praxis in den Organisationendie koordinierte Rehabilitation anbieten eineunersetzliche Rolle. Aber was noch in derTschechischen Republik für die Fachpraxis fehltist eine gesetzliche Grundlage für einekoordinierte Rehabilitation und die Abgrenzungder Zuständigkeiten der Sozialarbeiter/Sozialarbeiterinnen im System der Versorgungum die Kunden mit der Behinderung. In der

142

from abroad with large variability aspect of acoordinated approach to rehabilitation in theabovementioned countries. Finally, to encouragedebate about the qualities of coordinatedrehabilitation in creation the concept of socialpolicy and also health and educational policies.Key words: coordinated rehabilitation, socialworker, competency, parts of coordinatedrehabilitation

Studie wird auch eine Ansicht auf die Systemeund ihre rechtlichen Grundlagen in denausgewählten europäischen Ländern präsentiert.Das Fazit: es ist notwendig die Prinzipien derkoordinierten Rehabilitation in die komplexeBetreuung um die Kunden zu implementieren,die Erfahrungen aus dem Ausland mit demAspekt der großen Variabilität der Auffassungder koordinierten Rehabilitation in obengenannten Länder zu nutzen. Schließlich dieDiskussion über die Qualitäten der koordiniertenRehabilitation auch bei der Gestaltung derKonzeptionen der Sozialpolitik, aber auch derGesundheits- und Bildungspolitik zuunterstützen.Die Schlusselworter: KoordinierteRehabilitation, Sozialarbeiter, Kompetenz, Teilender Koordinierterehabilitation

Úvod do problematikyVlastní pojem rehabilitace je novolatinskýpojem, který byl dle Trojana (2005)zaveden v 19. století jako pojem, který seváže k léčebnému postupu pacienta.Koncept koordinované rehabilitace patřív současné době k významnýmkomplexním nástrojům podpory klienta sezdravotním postižením. Dosud všakpřetrvává i u odborné veřejnosti názor, žese jedná především o léčebnourehabilitaci, respektive fyzioterapii. Kvalitaživota klienta s postižením je objektemzájmu mnoha výzkumů, ale autorky tétostudie zdůrazňují, že je nutné teoretickéukotvení koordinované rehabilitace v tomrozsahu, který si tento přístup ke klientovirozhodně zaslouží.

CílCílem této přehledové studie je vymezenípojmů, které se váží k problematicekoordinované rehabilitace a s aspektemrole sociálního pracovníka/sociálnípracovnice v tomto systému, resp.v systému sociální rehabilitace akoordinace. Koordinovaná rehabilitace jevýznamným nástrojem pro podporu osobs postižením, vedoucí ke zlepšení kvalityjejich života. Sociální pracovníci/sociálnípracovnice mají v tomto systémuv současné praxi v organizacíchposkytujících koordinovanou rehabilitacenezastupitelnou roli.

Teoretická východiskaCílem rehabilitace je znovu začleněníjedince do jeho sociálního prostředí, znovuzapojení do pracovního procesu aminimalizace rizika sociální exkluze(Bruthansová, 2012). Konceptkoordinované rehabilitace je stěžejním prořešení obtížné životní situace klientas postižením a jeho rodiny, případněširšího okolí. Tento koncept vycházíz pojetí člověka a jeho všech vrstev, tedyz principu celistvosti člověka, kterou sicetvoří jednotlivé vrstvy, ty však tvoříintegrální jednotku (Jankovský, 2006).Problematika celistvosti člověka námumožňuje vnímat rehabilitaci klientůs postižením ucelené, se všemináležitostmi, možnostmi a konsekvencemi.V současné době je rehabilitace vnímánajako interdisciplinární obor, který zahrnujepéči o klienta nejen zdravotnickou, ale takésociálně právní, pedagogickou apsychologickou (Jankovský, 2006).Jak uvádí Pfeiffer (1999), rehabilitace byse měla dostat do popředí zájmu v našípolitice. EU všechny své členy jsoucí ibudoucí vyzývá, aby chápali rehabilitacijako nedílnou součást politiky státu. Právětento typ informací nám otevírá oči avysvětluje, že rehabilitace není tělocvik anifyzikální medicína, ale plynulé akoordinované úsilí o optimální integracido života při využití všech dostupnýchprostředků léčebných, sociálních,výchovných a v neposlední řadě ipracovních.

Mojžíšová, A., Dvořáčková, D.: Role of social worker in the system of coordinated rehabilitation

143


Komprehesivní rehabilitaceJesenský (1995) používá termínkomprehensivní rehabilitace a člení ji podlezaměření při plnění úkolů, ale také podleinstitucí a prostředků na čtyři složky-rehabilitaci léčebnou, pracovní, sociální apedagogickou. Její cíl definuje jakozačlenění lidí se zdravotním postižením doaktivního života s očekávanou kvalitou.Preferuje tedy spíše rehabilitacidlouhodobou.

V našich podmínkách se používá pojemrehabilitace jak pro klienty s postižením,které získali v průběhu života, tak u klientů,kteří se postižením narodili. Etymologickybychom však měli používat pojemhabilitace u jedinců, kteří se s postiženímnarodili, popř. s ním žijí od útlého věku.Jak uvádí Vítková (1999) s užíváním oboupojmů se můžeme setkat např. v Dánsku,resp. ve skandinávských zemích, kde serozlišuje doba vzniku postižení.

Dle Koudelkové a Koláře (2004) jekomprehensivní rehabilitace proces, přikterém se kombinují a koordinují zdravotní,sociální, výchovná a pracovní opatření,která mají lidem se zdravotním postiženímpozvednut se na nejvyšší možnou funkčníúroveň a plně se zařadit do společnosti.

Koordinovaná rehabilitaceVotava (2005) uvádí, že koordinovanárehabilitace byla dříve označována jakoucelená rehabilitace. Pojem ucelená ječeským specifikem naznačujícím, že serehabilitační proces netýká jen lékařů, ale

že na něm kooperují další pomáhajícíprofese, aby obsáhl všechny stránkyklientovy existence dotčené nemocí,úrazem či postižením. V zahraničí se rozumísamo sebou, že rehabilitace jemultioborovým a inter oborovýmprocesem, a není třeba zdůrazňovat jejíucelenost. V současnosti používaný pojemkoordinovanost je založen jak na propojenía sladění aktivit ve prospěchrehabilitujícího člověka, tak na jasnědefinované meziinstitucionálnímeziresortní spolupráci.

Novosad (2011) ve své knize vymezujekoordinovanou rehabilitaci jako aktuální,perspektivní přístup ke komplexní aadresné podpoře lidí s tělesnýmpostižením. Podle jeho slov ji lze považovatza produkt názorové geneze, dlouholetýchodborných aktivit i snad samotných osobs postižením.

Současná definice rehabilitace, kterouuvádí WHO, je formulována jako procesrehabilitace osob se zdravotnímpostižením, jehož cílem je umožnit jimdosáhnout a udržovat jejich optimálnífyzické, smyslové, intelektuální,psychologické a sociální úrovnífunkčnosti. Rehabilitace poskytujezdravotně postiženým osobám nástroje,které potřebují k dosažení nezávislosti asebeurčení (http://www.who.int/topics/rehabilitation/en/).

Dle WHO je rehabilitace obnovanezávislého a plnohodnotného tělesného,

Tabulka č. 1: Počet a suma vyplacených příspěvků na péči podle věku a stupně závislosti v roce 2012 v České republice, Zdroj: http://www.mpsv.cz/files/clanky/16366/rocenka_2012.pdf

144

duševního, intelektuálního, smyslového asociálního života osob po úrazu, nemocinebo zmírnění trvalých následků nemociči postižení pro život a práci člověka. Jejímcílem je zabezpečit lidem s postižením conejširší účast na společenském,občanském i hospodářském životě a conejvětší možnou nezávislost (http://www.who.int/disabilities/care/en/ ).

Současné pojetí koordinované rehabilitaceso opírá o princip vzájemné provázanostia souhry pěti složek - léčebné, pracovní,sociální, pedagogické a v některýchpublikacích ještě její autoři definujípsychosociální složku (Hejzlar, 2004).

Složky rehabilitaceKoordinovaná rehabilitace představujevzájemně provázaný proces léčebné,pracovní, sociální a pedagogickérehabilitace, jehož hlavním cílem jeminimalizovat důsledky postižení jedince.Léčebné prostředky rehabilitace jsouzaměřeny na odstranění postižení afunkčních poruch a dále na eliminacinásledků zdravotního postižení(Jankovský, 2006).

Léčebná rehabilitace

Druga et al. (2005) uvádějí rozděleníléčebné rehabilitace na vertikální ahorizontální. Dle těchto autorů vedevertikální rehabilitace k obnovenípůvodního stavu organismu a horizontálnírehabilitace je dlouhodobá a řešíproblematiku poškození mající závažnýchronický charakter. Nejčastěji se v rámciléčebných prostředků uvádějí dleJankovského (2006) fyzikální terapie,kinezioterapie (původně používaný pojemléčebná tělesná výchova, LTV),ergoterapie, animoterapie a další specifickéterapie jako arteterapie, muzikoterapie apsychoterapie. Nezbytností je takéfarmakoterapie a v neposlední řadě úpravavýživy u klientů s postižením (Homzová,Labudová, 2012).

Mezinárodní klasifikace funkčníchschopností, disability a zdraví - MKF(International Classification ofFunctioning, Disability and Health - ICF),schválená roku 2001 Světovýmzdravotním shromážděním, je základem khodnocení funkčních schopností apsychosenzomotorického potenciálu

Tabulka č. 2: Průměrný evidenční počet zdravotnických pracovníků v sociálních službách v roce 2012, Zdroj: http://www.mpsv.cz/files/clanky/16366/rocenka_2012.pdf


145


osob s disabilitou. Státy Evropské uniepřijaly tuto klasifikaci jako základní filosofiia politiku rehabilitace v EU a nástroj jejichinkluze. V ČR byla klasifikace publikovánav českém překladu v roce 2008, ale neníprozatím prakticky používána (Švestkováa Hoskovcová, 2010).

Sociální rehabilitace

Další složkou je sociální rehabilitace a jejímcílem je podporovat klienty ve větší mířesamostatnosti, nezávislosti asoběstačnosti v běžném životě. Úkolemsociálního pracovníka je pomáhat lidemrozvíjet jejich schopnosti a dovednosti,posilovat jejich pozitivní návyky anacvičovat výkon běžných činností, kteréjsou nezbytné pro samostatný život.Spolupráci s klientem staví vždy na tom,že v maximální možné míře využívá jehozachovaných schopností a kompetencí,které se snaží posilovat, upevňovat a dáleje rozvíjet (Čeledová a Čevela, 2011; Kuda,2008).

Prostředky sociální rehabilitace vycházejímimo jiné ze zákona o sociálních službáchč. 108/2006 Sb., o sociálních službách.Tento zákon upravuje podmínky proposkytování sociálních služeb a jsou vněm definovány základní činnostiposkytování sociálních služeb. Jedná seo tyto činnosti: pomoc při zvládáníběžných úkonů v péči o vlastní osobu,pomoc při osobní hygieně neboposkytnutí podmínek pro osobní hygienu,poskytnutí stravy či pomoc při zajištěnístravy, poskytnutí ubytování, popřípaděpřenocování, pomoc při zajištění chodudomácnosti, nácvik dovedností prozvládání péče o vlastní osobu, nácviksoběstačnosti, podpora pracovníchnávyků a dovedností. Dále zde patříčinnosti, které jsou zaměřené navýchovné, vzdělávací a aktivizačníčinnosti, sociálně terapeutické činnosti,pomoc při uplatňování práv a v neposlednířadě telefonická krizová pomoc(Štramberská, 2013).

Pracovní rehabilitace

Pracovní rehabilitace je souvislá činnostmultidisciplinárního týmu s cílem získánía udržení vhodného zaměstnání osoby sezdravotním postižením. Její realizace jeuskutečňována poradenskou činnostízaměřenou na volbu povolání, volbuzaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti,teoretickou a praktickou přípravu prozaměstnání, zprostředkování, udržení azměnu zaměstnání a vytváření vhodnýchpodmínek pro výkon zaměstnání nebojinou výdělečnou činnost (Vítková, 2004).

Pedagogická rehabilitace

Dalším z pilířů ucelené rehabilitace jsoupedagogické prostředky rehabilitace.Jejich efektivita je markantní zejménav době dětství a dospívání. Jsou zaměřenyna výchovu a vzdělávání, kdy jsouvyužívány metody speciální pedagogiky,které zahrnují ranou péči, předškolnípřípravu, školní práci a v profesní přípravěmá nezastupitelnou roli rekvalifikace.Edukace a výchova je však celoživotníproces, a tak může být tato složkarehabilitace úspěšně uplatňována iv dalších etapách života (Jankovský,2006).Jesenský (1995) upozorňuje na to, že jevelmi důležité rozlišovat, zda se jedná oosobu se získaným postižením nebo ojedince se zdravotním postižením již odnarození. U osob se získaným postiženímje důležité opětovně obnovit vývojosobnosti. Ovšem u osob se zdravotnímpostižením již od narození je největšímrizikem fakt, že mohou v mnohém zaintaktní společností zaostávat

Sociální pracovníci v systémukoordinované rehabilitaceV procesu koordinované rehabilitace sev multidisciplinárním týmu naplňují rolemnoha profesí. Jsou to např. odbornílékaři, rehabilitační lékaři, posudkoví lékaři,fyzioterapeuti a ergoteratpeuti, speciálnípedagogové, psychologové a sociálnípracovníci (Krhutová, 2013). Sociální

146

pracovníci se do procesu rehabilitacezapojují velice aktivně, a to jak uvádíJankovský (2006) v rámci tzv. kruhovépéče. V případě narození dítětes postižením se uplatňují velice brzy, a topředevším prostřednictvím sociální služby- rané péče, která může být nabídnuta aposkytována rodinám pečujícím o dítěs postižením.

Sociální pracovník v profesním týmukoordinované rehabilitace podporuje apomáhá stabilizovat přijatelné životnípodmínky lidí s postižením ve smysluzprostředkování či poskytování adresnýchsociálních služeb, finančních podpor zesystému sociálního zabezpečení, vytvářípracovní příležitosti, včetněpodporovaného zaměstnávání,zprostředkovává bydlení, poskytujesociálního poradenství, pomoc a podporupři ochraně práv a oprávněných zájmůklientů s postižením (Novosad, 2009).

Maťhová a Formánková (2014) konstatují,že v oblasti pohybové aktivity ve stáří jedůležitý týmový přístup, který zahrnujerehabilitačního lékaře, zdravotní sestry,fyzioterapeuty, ergoterapeuty, logopedy,psychology, speciální pedagogy, sociálnípracovníky, pracovníky v sociálníchslužbách a v neposlední řadě takédobrovolníky.

Jankovský (2006) zdůrazňuje, ženeopomenutelnou součásti multidiscipli-nárního týmu je rodina, kdy středem zájmuje osoba se zdravotním postižením a jejichvzájemná spolupráce a komunikace.

V posledních desetiletích se vespolečenských vědách mluví o konceptusociálních sítí. V této souvislosti mluvímeo neformálních sítích sociální opory. Připráci s klienty a v konceptu koordinovanérehabilitace je vhodné vytvářet funkčnísítě spolupracujících odborníků v rámcimultidisciplinárních týmů, ale i mimo tytotýmy. Problémové životní situace klientůvyžadují spolupráci odborníků napříčmnoha oblastí. Jestliže sociální pracovníci

chtějí podporovat své klienty ve zvládáníobtížných životních situací, musí vyvinoutvelké úsilí pro vytvoření neformálních sítíspolupracujících odborníků.

Bachorová (2012) konstatuje, žeproblematika síťování je obsáhlá a řešeníje potřeba hledat komplexní. Vytváření sítíje nutné realizovat na úrovniposkytovatelů sociálních služeb, ale takéměst, obcí a regionů. Teprve potom jemožné očekávat vznik sítí, které svýmpropojením povedou ke zvýšení kvalityživota jedinců se zdravotním či sociálnímznevýhodněním.Role sociálních pracovníků implementaciprincipů rehabilitace dle SAMHSA´sWorking Definiton of Recovery fromMental Disorders and/or Substance UseDisorders (http://www.samhsa.gov/recovery) vychází z těchto přístupů:

Sociální pracovníci by měli při realizacikoordinované rehabilitace posilovatpozitivní přístup k řešení situace klienta,zaměřit se na dovednosti a schopnostiklienta a podporovat služby klientůmzaložené na příležitosti a podpoře. Vneposlední řadě je úkolem sociálníchpracovníků budovat důvěru v principykoordinované rehabilitaci.

Charakteristický je holistický přístup keklientovi s důrazem na klientovi základnípotřeby, na sdílení podpůrných zdrojůs klientem a jeho rodinou a zapojenídalších odborníků do komunitního plánupéče. Švestková a Svěcená (2014)upozorňují na to, že každý člověk by mělmít pocit seberealizace. Pokud tomu taknení, dochází ke snížení kvality života, kpocitu nespokojenosti i k depresi. Kpocitu pozitivního naplnění člověkapomáhá i holistický přístup v rámcimultidisciplinárního týmu v kontextukoordinované rehabilitace (Obr. 1).

Posilování odpovědnosti klienta za svůjživot podporují sociální pracovníciprostřednictvím nových dovedností uklienta, jak se vyrovnávat se s obtížnými


147


životními situacemi s důrazem na silnéstránky klienta a respektu ke klientovi ajeho individualitě. Sdílení zkušeností meziklienty je také nástrojem k posíleníschopností klienta vyrovnávat ses obtížnou životní situací a přijmoutprincipy koordinované rehabilitace za svéprincipy, které povedou ke zvyšováníkvality života.

Koordinovaná rehabilitace ve vybranýchstátech Evropy

Ve Spolkové republice Německo neexistujeuniverzální právní předpis, který byupravoval ucelenou rehabilitaci. NicméněSociální zákoník zastřešuje oblastrehabilitace, kdy nositelé rehabilitace jsoupopsány pro jednotlivé subjekty. Kezlepšení kooperace a koordinace mezijednotlivými nositeli jsou nositelé

rehabilitace podle § 13 IX. knihy sociálníhozákoníku povinni přijímat k různým,zákonem předepsaným tematickým celkůmspolečná doporučení. Na jejichvypracování jsou povinny se podíletsvazy zdravotně postižených osob aposkytovatelů dávek.

Taktéž IX. kniha sociálního zákoníkuobsahuje speciální postup pro příjemžádostí a touto komplexní úpravou bylodosaženo značné zrychleníadministrativního řízení. Nositelérehabilitace provozují tzv. Společnáservisní střediska, v nichž je dotčenýmosobám poskytováno poradenství,týkající se dávek a názorů za všechnynositele. Další významnou skutečností je,že dávky rehabilitace mají v SRN zásadněpřednost před dávkami sociální pomociv souladu s principy subsidiarity(Bruthansová, Jeřábková, 2012).

Obr. 1. Multidisciplinární tým v systému koordinované rehabilitace, Zdroj: Pfeiffer a kol. (2014)

148

V Rakousku je ucelená rehabilitacetradičně rozvinutá a je spjata se zdravotnímpostižením osob. Její právní úpravavychází ze Spolkové ústavy Rakouska aod 1.1. 1990 jsou zásady úspěšnérehabilitace zákonně zakotveny arehabilitace koordinována ve Spolkovémzákoně o osobách s postižením.Bruthansová a Jeřábková (2012) uvádí, žesociální rehabilitace v Rakousku je jižkoordinována v úrazové nemocnici. Přiřešení osobních, rodinných a pracovníchproblémů je pacientovi k dispozici sociálnípracovník. Ošetřování v rehabilitačnímstředisku ideálně navazuje bezprostředněna léčbu. Tým odborníků zde pomáhádotyčné osobě v rodině, v pracovnímživotě a ve společnosti.

Francie patř í též k zemím, kde jerehabilitační péče dobře propracována, ato na úrovní zdravotní, sociální a pracovní.Rehabilitace patří do struktury akutní péčea v legislativě neexistuje žádná právnídefinice rehabilitace, nicméně obecnýmtermínem pro rehabilitaci je „soins de suiteou de réadaptation“ („znovu se přizpůsobitnebo rehabilitace“). Od okamžiku, kdy jepacient přijat do péče zařízenírehabilitačního lékařství, se začínápracovat na jeho readaptaci a návratu doběžného života. Vychází se přitom zezdravotních, zdravotně-sociálních asociálních údajů o jeho léčběvypracovaných v rámci sítě(í)poskytovatelů zdravotních služeb.Zároveň je pacientovi i jeho okolíposkytnuta dlouhodobá asistence, kteráje umožněna díky systému organizacínabízejícímu řadu specifických zdravotně-sociálních a sociálních služeb v oblastibydlení, asistence a pracovního uplatnění(Bruthansová a Jeřábková, 2012).

Bruthansová a Jeřábková (2012) ve svézprávě uvádějí, že Nizozemsko jezastáncem pojetí rehabilitace jakoparticipace (začlenění klienta do sociálníhoa pracovního prostředí). V Nizozemsku jerehabilitace upravena ve více právníchpředpisech, stěžejní je Zákon o rehabilitaci

pracovníků se zdravotním postižením aZákon o zaopatření handicapovanýchosob. Je rovněž široce rozvinuta sociálnírehabilitace osob se zdravotním postiženímjiž od jejich narození. Na včasnoudiagnostiku navazuje raná péče a např.v regionálním týmu rané péče jsou dětskýlékař, sociální pracovník, ortopedagog arehabilitační lékař.

Ucelená rehabilitace osob se zdravotnímpostižením ve Švédsku představujeobecný pojem pro léčebnou,psychologickou, sociální a pracovnírehabilitaci. Švédsko však také nemážádný obecný zákon, který by sezaměřoval na zajištění práv osob sezdravotním postižením. Rehabilitace osobse promítá do celé řady právních předpisů.Konečnou odpovědnost za zajišťovánípotřeb pro osoby se zdravotnímpostižením mají obce, které mají velkousvobodu při plánování a organizovánívlastních služeb. Cílem politiky zdravotněpostižených je plná participace těchtoosob na životě společnosti. Kombinacejednotlivých složek rehabilitace je nazákladě potřeb, kritérií a zájmů jednotlivce(Bruthansová a Jeřábková, 2012).

ZávěrRole sociálního pracovníka dle názorů azískaných poznatků je v procesukoordinované rehabilitace nezastupitelnáa to i s přesahem do cílové kvality životaklientů koordinované rehabilitace. Českárepublika v současné době samostatnélegislativní vymezení koordinovanérehabilitace nemá a dílčí snahy v minulostinebyly dotaženy do cíle i s ohledem nahistorické, politické a hospodářskékontexty. Pro samotné sociální pracovníkyje však nezbytné tento konceptkoordinované rehabilitace realizovat usvých klientů prostřednictvímposkytovaných sociálních a zdravotníchslužeb a podporovat zapojení dalšíchodborníků do celkové péče o klienty.Autorky vnímají za nosné zjištění,nezbytnost implementovat principykoordinované rehabilitace do komplexní


149


péče o klienty, čerpat zkušenosti zezahraničí i s aspektem velké variabilitypojetí koordinované rehabilitace ve výšeuvedených zemích. V neposlední řaděpodporovat diskusi o kvalitáchkoordinované rehabilitace i při tvorbáchkoncepcí sociální politiky, ale také politikzdravotních a vzdělávacích.

Literatúra

BACHOROVÁ, E. 2012. Možnostizaměstnávání lidí se zdravotním postiženímjako součást sítě pomoci a podpory. InSociální práce/sociálna práca. Brno:ASVSP, 2012. roč. 12. č. 1. s. 26-28. ISSN1213-6204.BRUTHANSOVÁ, D. A V. JEŘÁBKOVÁ.2012. Koordinovaná rehabilitace. Praha:Výzkumný ústav práce a sociálních věcí.2012. 1.vyd..73 s. ISBN 678-80-7416-102-5.ČEPIGA, B. 2013 Možnosti kompenzáciesociálnych dôsledkov ťažkéhozdravotného postihnutia. InZdravotníctvo a sociálna práca /Zdravotnictví a sociální práce. Bratislava:SAMOSATO: Plzeň: Maurea, 8/2013, č. 4,Supplementum. ISSN 1336-9326, ISSN1336-9326ČELEDOVÁ L. A R. ČEVELA. 2011.Koordinovanost ucelené rehabilitace.Prakticky Lékař. 2011, roč. 91, č. 11. s.623 – 656. ISSN 0032-6739; 1805-4544.DRUGA, R. et al. 2005. Fyziologie aléčebná rehabilitace motoriky člověka.Praha: Grada, 2005. 240 s. ISBN 80-247-1296-2.HEJZLAR, P. 2004. Komunitní péče vpsychiatrii a psychosociální rehabilitace.In Acta Psychiatrica PostgradualiaBohemica. Praha: Galén, 2/2004. ISBN 80-7262-271-4.HOMZOVÁ, P., LABUDOVÁ, E.,MIKUĽÁKOVÁ, W. Determinantyživotnej úrovne a kvality života ľudí sozdravotným postihnutím. InZdravotníctvo a sociálna práca /Zdravotnictví a sociální práce. Bratislava:SAMOSATO: Plzeň: Maurea, 7/2012, č. 4,Supplementum. ISSN 1336-9326, ISSN1336-9326

JANKOVSKÝ, J. 2006. Ucelenárehabilitace dětí s tělesným akombinovaným postižením. Praha: Triton.2. vyd. 2006. 176 s. ISBN 80-7254-730-5.JESENSKÝ, J. 1995. Uvedení dorehabilitace zdravotně postižených.Praha: Karolinum, 1995. 159 s. ISBN 80-7066-941-1.KOUDELKOVÁ, I. A P. KOLÁŘ. 2004.Geriatrická léčebná rehabilitace. In:Kalvach, Z. et al.: Geriatrie agerontologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2004.s. 413-414. ISBN 80-2477-038-5.KRHUTOVÁ, L. 2013. Sociální práce alidé se zdravotním postižením. Ostrava:Ostravská univerzita v Ostravě, 2013. 2.vyd. 149 s. ISBN 978-80-7464-290-6.KUDA, A. 2008. Sociální rehabilitace anásledná péče. In Kalina, K. et al., Základyklinické adiktologie. Praha: Grada, 2008.s. 215-224. ISBN 978-80-247-1411-0.MAŤHOVÁ, L. a P. Formánková. 2014.Pohybová aktivita ve stáří. Rehabilitácia.Vol. 51. NO 1. s 54 – 63. ISSN 0375-0922 .NOVOSAD, L. 2011. Tělesné postiženíjako fenomén i životní realita. Praha:Kosmas, 2011. 168 s. ISBN 978-80-7367NOVOSAD, L. 2009. Poradenství proosoby se zdravotním sociálnímznevýhodněním. Praha: Portál, 2009. 272s. ISBN 978-80-7367-509-7.PFEIFFER, J. et al. 2014. Koordinovanárehabilitace. České Budějovice: Jihočeskáuniverzita v Českých Budějovicích,Zdravotně sociální fakulta, 2014. 175 s.ISBN 978-80-7394-461-2.PFEIFFER, J. et al. 1999. Dítě se zdravotnímpostižením. 1. vyd. Praha: Ministerstvoškolství ve spolupráci s ARPZD. 1999. 160s. ISBN 80-210-1953-0.ŠTRAMBERSKÁ, I. 2013. Uplatňováníforem ucelené rehabilitace v domově proseniory. České Budějovice, 2013.Bakalářská práce. Zdravotně sociálnífakulta JU.ŠVESTKOVÁ, O. a S. Hoskovcová. 2010.Nové přístupy k náhledu na občana sezdravotním postižením a Mezinárodníklasifikace Funkčních schopností,disability a zdraví. Psychologie. 2010, roč.4. č. 4. s. 27 – 40. ISSN 1802-8853.

150

ŠVESTKOVÁ, O. A K. SVĚCENÁ. (2014).Ergoterapie jako součást interprofesnírehabilitace. Rehabilitácia. Vol. 51. NO 3.s 176 – 191. ISSN 0375-0922 .TROJAN, S. et al. 2005. Fyziologie aléčebná rehabilitace motoriky člověka.Praha: Grada. 2005. 240 s. ISBN 80-247-1296-2.VÍTKOVÁ, M. 1999. Možnosti reedukacezraku při kombinovaném postižení.Praha: Paido, 1999. 94 s. ISBN 80-859-3175VÍTKOVÁ, M. 2004. Otázky speciálněpedagogického poradenství. Brno: MSD,2004. ISBN 80-866-3308-X.VOTAVA, J. et al. 2005. Ucelenárehabilitace osob se zdravotnímpostižením. Praha: Karolinum, 2005. 207 s.ISBN 80-246-0708-5.

WHO. Rehabilitation. [online]. [cit.2015.09.10.] Dostupné z www: http://www.who.int/topics/rehabilitation/en/WHO. Rehabilitation and habilitation.[online]. [cit. 2015.09.10.] Dostupné z www:http://www.who.int/disabilities/care/en/SAMHSA. Substance Abuse and MentalHealth Services Administration. [online].[cit. 2015.11.06.] Dostupné z www: http://www.samhsa.gov/recoverySTATISTICKÁ ROČENKA z oblasti prácea sociálních věcí 2012. [online].[cit.2012.11.15. ] Dostupné z www: http://www.mpsv.cz/fi les/clanky/16366/rocenka_2012.pdf

Adresa: [email protected]

Fyzikálna terapia HE disciV tomto roku vyšla v Nemecku publikáciaDoris Broetz, Michal Weller: PhysicalTherapy for Intervrtebral Disk Disease.A practical Guide to diagnosis andtreatment, 2016, Thieme, Stuttgart, ISBN:978-3-13-199761-6, cena 59,99,- EUR(D),

ktorá na 218 stranách popisuje diagnostikua terapiu klinických jednotiek spojenýchs herniou medzistavcovej platničky. Knihaje rozdelená do 13 logických kapitol. Začínavstupnými informáciami, ktoré je potrebnévo všeobecnosti vedieť. V nasledujúcejkapitole sú popísané prehľadneanatomické pomery chrbtice a nervovéhosystému, patofyziológia poškodeniamedzistacovej platničky, bolesť ako taká,objektívne a subjektívne faktory aepidemiológia s rizikovými faktormi. Autoripopisujú následne klinické vyšetrenie apomocné vyšetrenia. V rámci diagnostikyvenujú celú kapitolu diagnostike vofyzikálnej terapii. Nasleduje rozobratieterapie od fazikálnej liečby, mobilizácií,manipulácií až po indikácií pre chirurgickériešenie. Je popísaný detajlný pochod vdiagnostike a terapii podľa jednotlivýchúsekov chrbtice - driekovej, hrudnej akrčnej varátane zásad školy chrbtice vrehabilitácii a prevencii. Analyzuje saprolaps disku a psychologické faktory.Samostatne sú na záver uvedené štúdie kdanej problematike od viacerých autorov,ktoré boli uverejnené vo významnýchsvetových časopisoch. Záverom možnopovedať, že túto publikáciu by malštudovať každý, kto sa rehabilitácioufunkčných a štrukturálnych porúchchrbtice zaoberá. A. Gúth


151


EFEKT TŘÍDENNÍHO KURZU FELDENKRAISOVYMETODY NA SUBJEKTIVNÍ VNÍMÁNÍ ROZSAHUPOHYBU, BOLESTI A NÁLADY

Autoři: J.Vařeková, K. Daďová, A. ŠléglPracoviště: Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sportu, ČR

Souhrn

Východisko: Feldenkraisova metoda (FM) využívá pohyb a motorické učení jako cestuk ovlivnění a rozvoji jedince jak po stránce tělesné, tak psychické. Při skupinovýchlekcích “Pohybem k sebeuvědomění” lektor verbálně vede cvičící k provádění určitýchpohybových sekvencí. Cílem této práce bylo zkoumat efekt třídenního kurzu FM navnímání rozsahu pohybu, bolesti a nálady.Soubor: Šetření bylo provedeno u 95 žen a 4 mužů (průměrný věk 50 let, rozpětí 22 - 80let).Metody: Dotazníkem vlastní konstrukce byl zjišťován vliv třídenního pohybovéhoprogramu “Pohybem k sebeuvědomění” podle M. Feldenkraise. Dotazníky zjišťovalyosobní údaje, motivaci k účasti na kurzu a předchozí zkušenosti s metodou. Dále sloužilyk hodnocení efektu intervence v různých oblastech pomocí Likertovy škály.Výsledky: Účastníky kurzu byli nejčastěji zdravotníci, trenéři a lektoři se středoškolským(58 %) nebo vysokoškolským (39 %) vzděláním. Jako hlavní motivaci kurzu uvádělinejčastěji snahu o zlepšení funkce pohybového systému (23 %), ale i obohacení zhlediska vlastní profesní činnosti v oblasti zdravotnictví a vedení pohybových aktivit.Většina účastníků po skončení kurzu uvedla, že jim metoda vyhovovala (87 %) a majízájem se ke cvičení tohoto typu v budoucnu vrátit (89 %). Účastníci zaznamenali pointervenci zvýšení rozsahu pohybu (86 %), snížení bolesti pohybového systému (60%), zlepšení tělesného sebeuvědomění (88 %) a zlepšení nálady (85 %). 68 procentúčastníků uvedlo, že se po cvičení cítili odpočatí a plní energie.Závěry: Feldenkraisova metoda je již po desetiletí využívána v oblasti prevencepohybových poruch. Závěry pražské studie potvrzují pozitivní efekt metody na vnímáníbolesti, zvýšení pohybového rozsahu, zlepšení tělesného sebeuvědomění i psychickéhostavu. Na jejich základě lze tuto metodu, jakož i využití jejích dílčích principů považovatza vhodnou k využití v léčebné rehabilitaci.Klíčová slova: Feldenkraisova metoda, Pohybem k sebeuvědomění, zdravotní cvičení

Vařeková, J., Daďová, K., Šlégl, A.: Effect of athree-day Feldenkreis method (FM) course onsubjective perception of range of motion, painand mood

Summary

Background: Feldenkrais method (FM) usesmovement and motor learning as a way toinfluence and progress of an individual bothfrom the physical and psychic point of view. Ingroup sessions “Awareness through movement”individuals are verbally led to do certainmovement sequences. The aim of this work wasto explore the effect of a three-day course of FMon perceived range of motion, pain and mood.

Vařeková, J., Daďová, K., Šlégl, A.: Effekt desdreitägigen Kurses der Feldenkrais-Methode aufdie subjektive Wahrnehmung derAusmaßbewegung, des Schmerzes und derStimmung

Zusammenfassung

Die Ausgangspunkte: die Feldenkrais-Methode(FM) verwendet die Bewegung und dasmotorische Lernen als eine Möglichkeit dieEntwicklung des Individuums zu beeinflussensowohl die physische – als auch die psychischeSeite. Bei den Gruppenlektionen „Bewusstheitdurch Bewegung“ der Lektor führt verbal dieTurner um die bestimmte Bewegungssequenzendurchzuführen. Das Ziel dieser Arbeit war es, die

152

Subjects: The research was performed on 95women and 4 men (average age 50 yrs, range22 - 80 yrs).Method: The study used questionnairedeveloped by the authors for evaluation of the3-day course of Awareness Through Movement(ATM) according to M. Feldenkrais.Questionnaire was investigating personal data,motivation for course attendance and previousexperience with the method. Furthermore, itserved for evaluation of the effect of thisintervention in different areas using Likert scale.Results: The course was attended mainly byhealthcare professionals, coaches and instructorswith high school education (58 %) or universityeducation (39 %). The main motivation forcourse attendance was to improve locomotorsystem function (23 %), but also to enrichsomeone‘s own profession in healthcare fieldand to improve training of physical activities.Results showed mostly positive response to theintervention (87 %) and expressed interest tocome back to this type of exercise in the future(89 %). Most of the subjects experienced anincrease in range of motion (86 %), decrease ofpain in locomotor system (60 %), increase ofbody perception and awareness (88 %), as wellas mood improvement (85 %). Sixty eightpercent of subjects reported they felt rested andfull of energy after the exercise Conclusions:Feldenkrais method has been used in preventionof locomotor disorders for decades. The Praguestudy results confirm positive effect of the methodon pain perception, increased of range ofmotion, improvement of body awareness andalso on psychic state.Key words: Feldenkrais method, Awarenessthrough movement, exercise for health

Wirkung des dreitägigen Kurses FM auf diesubjektive Wahrnehmung der Ausmaßbewegung,des Schmerzes und der Stimmung zuuntersuchen.Die Datei: die Untersuchung wurde bei 95Frauen und 4 Männern (Durchschnittsalter 50Jahre, Bereich 22 – 80 Jahre) durchgeführt.Die Methoden: mit dem Fragebogen eigenerKonstruktion wurde die Wirkung des dreitägigenBewegungsprogrammes „Bewusstheit durchBewegung“ von M. Feldenkrais untersucht.Die Fragebögen untersuchten die persönlichenAngaben, die Motivation auf dem Kursteilzunehmen und die bisherigen Erfahrungenmit der Methode. Weiter dienten für dieBewertung des Effektes der Intervention in denverschiedenen Bereichen mittels Likert- Skala.Die Ergebnisse: die Kursteilnehmer warenüberwiegend die Mediziner, Trainer und Lektorenmit der Mittelschule- (58 %) oder Hochschule-(39 %) Ausbildung. Als Hauptmotivation desKurses erwähnten am häufigsten die Bestrebungum die Verbesserung der Funktion desBewegungssystems (23 %), aber auch dieAnreicherung aus der Sicht der eigenenberuflichen Tätigkeit im Gesundheitswesen undder Verwaltung von physischen Aktivitäten. Diemeisten der Teilnehmer nach der Beendung desKurses führten aus, dass ihnen diese Methodepasste (87 %) und haben die Interesse auch inder Zukunft zu diesem Typ der Turnübungwiederkehren (89 %). Die Teilnehmen stelltenfest nach der Intervention die Erhöhung derAusmaß-Bewegung (86 %), die Erniedrigungder Schmerzen des Bewegungssystems (60 %),die Verbesserung des Körperselbstbewusstseins(88 %) und eine verbesserte Stimmung (85 %).68 % der Teilnehmer berichtete, dass sie sichnach dem Training ausgeruht und voller Energiefühlten.Das Fazit: die Feldenkrais-Methode ist seitJahrzehnten im Gebiet der Prävention derBewegungsstörungen benutzt. DieSchlussfolgerungen der Prager Studie bestätigenden positiven Effekt der Methode auf denSchmerzsinn, auf die Erhöhung des Bewegung-Ausmaßes, auf die Verbesserung der physischenSelbstwahrnehmung auch des psychischenZustandes. Auf der Grundlage dieses Verfahrensist es möglich diese Methode, wie auch dieVerwendung ihrer Teilprinzipien als geeignete zurAusnutzung in der Behandlungsrehabilitation zuverstehen.Die Schlüsselwörter: Feldenkrais-Methode,Bewusstheit durch Bewegung, gesundheitlicheÜbung

ÚvodKoncept pod názvem Feldenkraisovametoda (FM) sám autor nepovažovalprimárně za nástroj léčby, ale spíše zavzdělávací systém. Pohyb je Feldenkraisempovažován za ideální prostředek osobního

rozvoje, neboť podporuje našesebeuvědomění a skrze to dochází kezlepšení funkce zasahující do různýchsložek osobnosti jedince. Zkvalitnění azjemnění vnímání vycházející z pohybu takpodle Feldenkraise přináší efekt nejen pro

Vařeková, J., Daďová, K., Šlégl, A.: Effect of a three-day Feldenkreis method (FM) ...

153


pohybový systém samotný, ale také prooblast emocionální, kognitivní a pro vztahk vnějšímu světu (Feldenkrais 1996,Wildman 1999, Rywerant 2008, Hillier aWorley 2015).

Pomocí uvědomělého pohybu mámemožnost obrátit pozornost k částem sebesama, které jsou v běžnýchzautomatizovaných pohybech mimouvědomění. Můžeme obnovit našepohybové vzory tím, že je propojíme vjiném kontextu, načasování a prostoru.Metoda umožňuje lidem, aby do svéhofungování zapojili ty části těla, které jsoubuďto nevědomě zapomenuté, čivyloučené z obvyklých činností apředstav. Na oprávněné využíváníuvědomělého pohybu (ale také pohybu vpředstavě) v klinické rehabilitační praxiupozorňují např. Kolářová et al. (2015).

Cvičení je pomalé a zcela bezpečné aodpovídá doporučením pro využití vrehabilitaci při léčebné a zdravotní tělesnévýchově (LTV a ZTV) u osob se zvýšenýmzdravotním rizikem jako například přiosteoporóze či obezitě, při ortopedickýchvadách, hypermobilitě či revmatickýchonemocněních aj., a to u všech věkovýchkategorií, tedy u dětí, dospělých i seniorů(Lindtner 2014, Havlová a Šajterová 2014,Levitová et al. 2009, Strnad 2013,Reismüller a Levitová 2014). Modifikacecvičení jsou využitelné i u jedinců srůznými neurologickými diagnózami, např.po poranění míchy (Vetkasov et al. 2014).

Feldenkrais a jeho metodaM. Feldenkrais (1904 - 1984) byl bezesporuvelice zajímavou osobností. Předpokládáse, že k vývoji metody přispělo zásadnímzpůsobem hned několik faktorů(Shafarman 1997).

1. M. Feldenkrais byl velice úspěšnýmvědcem v oblasti fyziky (byl členemvědeckého týmu laureáta Nobelovy cenyFrederica Joliot-Curie). Byl zvyklý vědeckypracovat a své výsledky trpělivězaznamenávat, podrobovat kritickémuzkoumání, ale také zveřejňovat apřednášet.2. M. Feldenkrais byl ale také aktivnímsportovcem. Nejprve se věnoval fotbalu apozději judu, ve kterém dosáhl řadyúspěchů, a o kterém publikoval i několikprací. Byl to tedy člověk se značnou vlastnípohybovou zkušeností.3. Při fotbale utrpěl Feldenkrais v mládízranění kolene, které se mu v průběhuživota opakovaně vracelo a způsobovalopotíže. Dostupná léčba nenabízelauspokojivé řešení problému, a proto bylotřeba najít řešení jiné.4. Manželka M. Feldenkraise byla dětskálékařka a on tak získal možnost pozorovatmalé děti a jejich pohybový vývoj.Inspirace vývojovou kineziologií je vmetodě patrná.

M. Feldenkrais během svého životapublikoval řadu knih a článků, vedlnespočet seminářů na několikakontinentech, vychoval mnoho žáků a

Tab. 1 Profesní zaměření účastníků kurzu FM

154

položil základ metodě, která je i o několikdesetiletí později stále vysoce využívaná.Mezinárodně akreditované studium FM jerozděleno do 3 – 6 let (160 dní výuky) azahrnuje dva přístupy: skupinové lekce„Pohybem k sebeuvědomění“ (ATM –Awareness Through Movement) aindividuální terapii s názvem „Funkčníintegrace“ (FI – Functional Integration).Studium je zakončeno získánímmezinárodní akreditace Feldenkrais®Practitioner, kterou uděluje InternationalFeldenkrais Federation® (IFF).

Pokusíme se přiblížit některé typicképrvky FM:1) Cvičení respektuje motorickoufylogenezi a ontogenezi. Obvykle sevychází z polohy vleže, ať již na zádech,na břiše či na boku. Postupně jsouzařazovány pohyby zahrnující otáčení čipřípadně vertikalizaci (zvedání hlavy čikončetin, přecházení do vyšších poloh). Při cvičení se provádějí pomalé pohyby,velice často rotačního charakteru(například „kutálení“ nějaké tělesné částipo podložce). Každá lekce je zaměřená naurčité téma (například dýchání, pohyb vramenních kloubech nebo rotace vkyčlích), nicméně skrze tyto pohyby mávždy dojít k prohloubení integrace celéhopohybového systému.

2) Cílem metody ve skutečnosti není„cvičení“ (tedy samotná pohybová akce),ale rozvoj „sebeuvědomění“. Proto jecvičící lektorem neustále veden k vnímánívlastních pocitů: vnímání polohy těla napodložce i v prostoru, dechu, napětí svalů,rozsahu pohybu a sledování jednotlivýchdrobných detailů při průběhu pohybu:Nevyvíjíte nadbytečné úsilí? Je pohybsnadný? Můžete jej učinit ještěsnadnějším? Kde se při přetáčení vašeruka dotýká podložky? Které části tělana pohybu spolupracují? Cítíte současněpohyb i v rameni? V hrudníku? A co vpánvi? Má pohyb vliv na váš dech? Jakse pohyb ruky změní, když přetočíte hlavuna druhou stranu? Cvičící je veden k tomu,aby prováděl pohyby jen tehdy, jsou-li mupříjemné. Aby hledal cestu, jak pohyb

provést příjemně a zcela uvolněně. Vžádném případě není žádoucí sahat si nadno svých možností, pracovat silou,překonávat únavu a bolest.

3) Lekce trvá obvykle 45 minut a je sledempohybových sekvencí a „přestávek“zaměřených na sebeuvědomění. Přestávkyjsou důležitou součástí lekcí ATM a jsouv průběhu lekcí zařazovány poměrně častoa na delší čas, než bývá v jiných formáchcvičení obvyklé. Smyslem těchtopřestávek je předejít stereotypnímuopakování pohybů a zachování plnépozornosti a kvality pohybu. Běhemodpočinku nejde jen o fyzickou relaxaci,ale také o zhodnocení subtilních změn vtělesném vnímání. Cvičící se soustředí sprohlubujícím se sebeuvědoměním nadrobné změny, které se odehrávají v jehotěle. Centrální nervový systém má možnostpřehodnotit využívané pohybové vzorcea případně je změnit. V důsledku toho semnohdy ukáže, že nová série stejnéhocvičení probíhá snadněji, s menší námahoua pocitem větší integrace v pohybovémsystému. Přestávky mohou znamenat, žepouze v dané poloze na chvilku přestanetecvičit (např. zvedat hlavu či paži) nebo žezcela změníte polohu (z lehu na boku, zesedu či vzporu klečmo si lehnete na záda apozorujete úplné uvolnění).

4) V lekcích ATM se rovněž využívá práces pohybovou představou. Do mozku sevysílá záměr (intence) pohyb provést, alenerealizuje se vlastní pohybová akce. Tatomožnost se nevyužívá jen z důvodů, žecvičením v představě chceme nahraditsekvenci, která by pro jedince z určitýchdůvodů byla příliš obtížná (např. zvedánídolních končetin vleže na zádech).Opodstatněnost využití cvičení vpředstavě pro dosažení vyšší kvalitypohybu potvrzuje např. studie Kolářové,et al. z roku 2015. Její autoři shrnujísoučasné poznatky v této oblasti adoporučují využití představy a observacepohybu (anglické ekvivalenty “actionobservation” a “motor imagery”) vkognitivní a pohybové rehabilitaci.


155


5) Mnohé lekce jsou koncipovány tak, žecvičící jsou na začátku vedeni k aktivnímuuvědomění si, jak provádějí určitý pohyb(např. zvedání paže nebo rotace hlavy) čijak se cítí v určité poloze (leh na zádech,stoj). Po provedení určitých pohybovýchsekvencí pak mohou sledovat, jestli a vjakém smyslu došlo ke změnám v tomtovnímání: došlo ke zvětšení rozsahupohybu, zlepšení stability, přiblíženíbederní lordózy k podložce vleže na zádechči zlepšení pohybu žeber při dýchání.Ve Feldenkraisově metodě senepředpokládá, že hledáme pro jedince(pacienta, klienta) ideální “správné” drženítěla či provedení cviku. Jedinou mírouideálního provedení cviku je jedinec sáma jeho subjektivní vnímání vlastníhopohybu. To koresponduje s Husserlovoumyšlenkou, že “noeze nesou v soběpředem předznačená svá adekvátnínoemata”, neboli od témat se musí odvíjetmetody (Řasová a Hogenová 2013) avytváří základní odlišnost od běžnýchpostupů léčebných postupů, které se snažíaplikovat univerzální modely na všechnyjedince.

Soubor a metody

Charakteristika souboru: Kurzu seúčastnilo celkem 121 mužů a žen.Návratnost dotazníků po ukončení kurzubyla 99 (tj. 82 %), z toho 4 muži a 95 žen.Průměrný věk sledovaného souboru (N =99) byl 50 let (rozpětí 22 - 80 let). Většinasledovaného souboru (58 %) mělastředoškolské vzdělání, 40 %vysokoškolské, a 2 % základní. Přibližnětřetina souboru neměla do doby kurzužádnou zkušenost s Feldenkraisovoumetodou. Další třetina souboru měla vdobě kurzu za sebou 1-5 setkání s tímtocvičením. Dalších 20 jedinců bylo naněkteré z lekcí FM nejméně 6x, někteří až25x. Z hlediska vlastního hodnoceníznalosti o FM, 42 % jedinců četlo články oFM, 45 % jedinců četlo knihy o FM. Pětinaúčastníků uvedla, že ve své zdravotnickéči tělovýchovné praxi využívá prvky FM.

Metody: Jednalo se o vnitroskupinovoustudii, při níž byl zjišťován efekt třídenníhopohybového kurzu Pohybem ksebeuvědomění podle M. Feldenkraise. Vrámci kurzu bylo realizováno celkem 10pohybových lekcí trvajících přibližněhodinu. V prvních dvou dnech (pátek asobota) se konaly vždy čtyři lekce, a topřibližně v časech 10:00 - 11:00, 11:30 -12:30, 14:30 - 15:30 a 16:00 - 17:00 hodin.Poslední den pak proběhly dvě většípřestávkou oddělené lekce v čase 9 - 12hod. Lekce byly vedeny certifikovanoulektorkou Zuzanou Frankovou z Německa.Dotazníkem vlastní konstrukce jsmezjišťovali osobní údaje účastníků, jejichmotivaci k účasti na kurzu, předchozízkušenosti s metodou a zejména efektintervence v různých oblastech (zvýšenírozsahu pohybu, snížení bolesti, zlepšenítělesného vnímání, pocit odpočinutí,nálada) pomocí Likertovy škály (stupnice1 - 5, kde 1 je nejlepší).

Výsledky

Cílem práce bylo zejména zkoumatsubjektivní vnímání efektu absolvovanéhokurzu. Zajímalo nás ale také, zda primárnímotivací k účasti na kurzu byly spíšefyzické obtíže (bolest pohybovéhosystému, snaha o zlepšení pohybovéfunkce) či zda bylo snahou účastníkůnějakým způsobem obohatit svoji profesníčinnost - tedy zda očekávají využitípoznatků ve své zdravotnické čipedagogické profesi. To souviselo i s tím,jaké bylo profesní zaměření účastníkůkurzu, což ukazuje graf 1.

Graf č. 2: Subjektivní hodnocení zvýšení rozsahu pohybu (v %)

156

Jako hlavní motivaci kurzu uvádělinejčastěji snahu o zlepšení funkcepohybového systému (23 %), obohaceníz hlediska vlastní profesní činnosti voblasti zdravotnictví (16 %) a vedenípohybových aktivit (15 %), lepšípsychický pocit (15 %) a úlevu od bolesti(14 %).

Většina účastníků po skončení kurzuuvedla, že jim metoda vyhovovala (87 %)a mají zájem se ke cvičení tohoto typu vbudoucnu vrátit (89 %). Účastnícizaznamenali po intervenci zvýšení rozsahupohybu (86 %), snížení bolestipohybového systému (60 %), zlepšenítělesného sebeuvědomění (88 %) a nálady(85 %). 68 procent účastníků uvedlo, že sepo cvičení cítili odpočatí a plní energie.U cvičení FM předává lektor po většinučasu pouze verbální pokyny. Nejedná setedy o napodobování pohybového vzorujiného člověka, ale o uvědomělé sledovánía prožívání pohybu u každého jednotlivcezvlášť. Srozumitelnost pokynů hrajevýznamnou roli. Při hodnocení, zda bylypokyny srozumitelné se vyjádřila většinaúčastníků kladně (85 %). Možnostrozhodně ano zvolilo 59 % dotazovaných,spíše ano 26 %. 6 dotazovaných uvedloodpověď negativní.

Při cvičení FM bývá jedním z častopopisovaných primárních efektů zvýšenírozsahu pohybu. I dotazovaní z námisledované skupiny uváděli tuto zkušenost(viz graf č. 2). Subjektivně vnímané

zvýšení rozsahu pohybu po cvičeníjednoznačně potvrdilo 73 % dotazovanýcha spíše potvrdilo 13 %.Další otázka dotazníku zkoumala vlivcvičení na subjektivní vnímání bolesti. Zdeuvedlo 60 % účastníků pozitivní efekt vesmyslu snížení bolesti po cvičení, 29 %účastníků zvolilo neutrální odpověď(obvykle s vysvětlivkou, že bolesti předtím neměli). 5 % odpovědělo negativně,tedy že cvičení nemělo vliv na snížení jejichbolesti (viz graf č.3).

Při cvičení FM je na tělesnésebeuvědomění (kinestezii, propriocepci)kladen velký důraz. Zatímco běžněvyužíváme pohyb účelově, tj. s cílem něcoudělat nebo se někam přesunout, přilekcích FM je cílem pohyb sám a cvičícíjsou trvale vedeni k věnování vědomépozornosti způsobu provádění pohybu isouvisejícím pocitům. To může zejména připrvních setkáních s metodou působitneobvykle, zohledňuje to všaksenzomotorickou podstatu pohybovéfunkce. Další otázka dotazníku směřovalak tomu, zda může tento způsob cvičeníovlivnit subjektivní pocit tělesnéhovnímání (sebeuvědomění). Pozitivníodpovědi v tomto případě uvedlo 88 %dotazovaných, negativní odpovědi 3 %.Poslední dvě položky dotazníky zkoumaly,do jaké míry se mohou dotazovaníztotožnit s tvrzeními, že cvičení mělopozitivní vliv na pocit odpočinutí a náladu.Při hodnocení efektu cvičení na získáníenergie a odpočinutí uvedlo pozitivní vliv

Graf č. 3: Subjektivní hodnocení snížení bolesti po cvičení Graf č. 4: Subjektivní hodnocení zlepšení nálady po cvičení


157


68 % dotazovaných, neutrální hodnocení21 % a negativní 7 %. Vzhledem k tomu, žese jedná od třídenní intenzivní program,po kterém by bylo možné očekávat spíšenástup únavy, jedná se o výsledkypřekvapivé. Vliv na zlepšení nálady pocvičení rozhodně potvrdilo 60 %dotazovaných, a spíše potvrdilo 25 %, cožukazuje graf č. 4.

DiskuzePředložená práce zkoumala zejménasubjektivní vnímání efektu absolvovanéhokurzu, a také motivaci k účasti na kurzu asložení skupiny účastníků. Naše výsledkymůžeme do určité míry porovnat snedávno publikovanou americkou studiíautorů Buchanana et al. (2014), v níž byliosloveni certifikovaní lektoři FM. V oboustudiích zcela převažují jako zájemci ocvičení (popř. certifikovaní lektoři) ženy.Metoda oslovuje jak v naší, tak v americkéstudii, spíše jedince středního a staršíhověku, i když věkové rozpětí bylo poměrněvelké. Jednou z motivací ke cvičení vestudii výše uvedených autorů byla,podobně jako ve studii naší, bolest a stavpohybového aparátu. Vlivu Feldenkraisovy metody na zvýšenírozsahu pohybu bylo věnováno mnohostudií, obvykle se zaměřením na určitýsegment těla. Obsahem těchto studií byla,oproti výzkumu v této práci, i analýza aměření, které měly daný efekt potvrdit. Otom, že FM zvyšuje rozsah pohybu, píšíve svém výzkumu Ruth a Kegerreis (1992).

Ve studii byly pozorovány účinky ATM(Pohybem k sebeuvědomění) na flexi krčnípáteře. Výsledky ukázaly zvýšení rozsahupohybu. Podobný výzkum provedliStephens et al. (2006), kde bylo předmětemzkoumání srovnání účinků pasivníhostrečinku a ATM na délku svalu. Autořitéto studie poukázali na to, že pasivníprotahování nevede k dlouhodobějšímzměnám ve viskoelastických vlastnostechsvalu. Jejich výsledky ukázaly na to, že sedélka svalu může zvětšit také pomocíprocesu aktivního pohybu, nezahrnujícíhostrečink.

Co se týká ovlivnění psychického stavu,15 % respondentů naší studie uvedlo, žejejich motivací k účasti na kurzu byl lepšípsychický pocit. Moshé Feldenkrais(1996) uvádí, že jsme celek tvořenýpohybem, smyslovým vnímáním, cítěníma myšlením. Provádění jemných pohybůpři cvičení FM s vědomou kontrolouumožňuje cvičícímu uvolněnínadbytečného svalového napětí. To másekundární vliv i na uvolnění napětípsychického, neboť tyto dvě funkce jsouspolu neoddělitelně propojeny. Tentoefekt je podobný například účinkům jógy(Strnad, 2014). V našem výzkumunadpoloviční většina dotazovanýchuvedla, že jim cvičení zlepšilo a zpříjemnilonáladu. 60 účastníků naprosto souhlasilos tímto tvrzením a 25 uchazečů spíšesouhlasilo. U otázky, zda se dotyčný cítilpo cvičení odpočinutý a plný energieodpovědělo 38 účastníků jednoznačně

Obr. 1: Při ATM obvykle začínáme vleže uvědoměním si polohy tělaa jeho vztahu k podložce. Během přestávek a na konci cvičení jemožné vnímat subtilní rozdíly (jako např. uvolnění napětí v oblastibeder, prohloubení dýchání)

Obr. 2: Pozornost cvičícího je zaměřená na průběh pohybu a souvislostimezi různými částmi těla

158

pozitivně a 30 jedinců spíše souhlasilo.Jedenadvacet účastníků zaujalo neutrálnípostoj vůči této otázce a zbylých 10 sestavělo negativně k tomuto tvrzení.Spojitostí psychické tísně, bolesti a jejichzměn se zabývali Malmgren-Olsson et al.(2001). Ve studii využili FM v porovnání skonvenční rehabilitací na změnupsychické tísně a bolesti. Jejich výzkumuse účastnilo 78 pacientů s nespecifickýmiporuchami pohybového ústrojí. Měřeníbyla prováděna před intervencí, po šestiměsících a po jednom roce. Výzkum ukázalvýznamně pozitivní změnu ve vnímánípsychické bolesti a zlepšení pohledu nasebe sama. Rozdíly mezi konvenční terapiía Feldenkraisovou metodou byly malé, aleukázalo se, že skupina s intervencí FMdosáhla většího účinku.

Co se týká vnímání bolesti pohybovéhosystému, cvičení FM v rozsahu tří dnůpozitivně ovlivnilo vnímání bolesti u vícenež poloviny jedinců. Před zahájenímkurzu 56 osob uvedlo, že má bolesti a 23účastníků uvedlo jako motivaci své účastina kurzu zlepšení funkce pohybovéhosystému. Po kurzu potvrdilo rozhodněsnížené vnímání bolesti pohybovéhoaparátu 25 dotázaných a 35 dalších s tímtotvrzením spíše souhlasilo. Na sníženívnímání bolesti a handicapu vypracovalstudii Alexander (2006), kde výzkumnýsoubor tvořilo 10 žen a 2 muži. Studiespočívala v intervenci jedenácti 45minutových lekcí ATM. Míra bolesti bylaměřena pomocí VAS stupnice a handicappodle dotazníku Oswerty Disability Index.

Při šetření autoři dospěli k závěru, že FMbyla účinná při snížení vnímání bolesti asnížení handicapu. Další studii zaměřenouna vliv senzomotorického učení na vnímáníbolesti, konkrétně chronické bolesti zad,provedli Schön-Ohlsson et al. (2005).Dvanáct pacientů s léčbou CLBP (Chroniclow back pain) se účastnilo týdenníhosenzomotorického učení. Byl provedenvstupní a výstupní test, srovnání sdvanácti zdravými jedinci. Před intervencísenzomotorické výuky byly významnérozdíly ve výkonnosti mezi skupinoupacientů a zdravými jedinci. Po intervencipacienti s CLBP zlepšili svůj výkon anebyly patrné žádné větší rozdíly meziskupinami. Výsledek byl kontrolován idvanáct měsíců po zásahu. V této studiise ukázalo, že se pacienti s CLBP naučili audrželi efektivnější pohyb, který měl vlivna vnímanou bolest. Efektivnost FM proléčbu osob s chronickými bolestmi,problémy pohybového aparátu a vnímáníbolesti ověřovali také Bearman aShafarman (1999). Pro záznam dat avyhodnocení výsledků bylo využitoNational Pain Data Bank (NPDB) americkéAcademy of Pain Management, kterývyhodnocoval výsledky pacientůzahrnutých do studie s kontrolní skupinou.Další otázkou, která nás zajímala ve vztahus FM, bylo tělesné vnímání, vědomí a náštělesný obraz, který si vytváříme.Dlouhodobější výzkum v této oblastiprovedli Öhman et al. (2011). Jejich studiese účastnilo 14 žen s nespecifickou bolestív oblasti krční páteře a ramen. Data, kterázahrnovala sledování účinků a pocitůúčastníků, byla sbírána ve dvou termínech,ihned po intervenci ATM a 4-6 měsíců pocvičení. Ženy popisovaly metodu jakozdravou, ale obtížnou. Zaznamenaly změnyv držení těla a podvědomou tendencivyhnout se nepřirozeným pohybům.Uváděly také pocity rozšíření prostorukolem sebe, vnímání tělesných signálů anaslouchání svému vlastnímu tělu. ZávěrFeldenkraisova metoda je již po desetiletívyužívána v oblasti prevencepohybových poruch a v rehabilitaci. Prvky

Obr. 3: Přestávky jsou důležitou součástí lekcí ATM


159


Feldenkraisovy metody lze velice dobřezařazovat do lekcí skupinového cvičení.Každoročně se na kurzech setkávámnožství fyzioterapeutů, cvičitelů jógy azdravotního cvičení, kteří prvky metodyzařazují ve své praxi a referují o vysocepozitivní odezvě pacientů na tento typcvičení. Na základě vlastní zkušenosti secvičením i dlouholetého využívání dílčíchprincipů FM ve skupinovém rehabilitačnímcvičení i při výuce studentů na UK FTVS,to můžeme jen potvrdit.Je však nutné zmínit, že principskupinových lekcí ATM může být zprvupro některé účastníky značně neobvyklý.Verbální vedení lekcí bez “předcvičování”a zásadně bez instrukcí “jak je to správně”může cvičence zaskočit. Poněkud nezvykláje také práce pouze na jednom tématickémcelku v rámci jedné lekce (zatímco v jinýchmetodách léčebné tělesné výchovy sepoctivě snažíme o procvičení celého těla).Vyzývání k dialogu s vlastním tělem a kpečlivému zkoumání vjemů, kterýmobvykle nevěnujeme pozornost je v dnešnízrychlené době zvláštní (ale potřebné).Cvičícího, který se do té doby setkávalpouze s analytickými metodami cvičení čis různými druhy sportů, to může při prvnímsetkání s FM překvapit a i fyzioterapeuti alektoři zdravotní tělesné výchovy by nato měli být připraveni, že metoda nemusívyhovovat každému.

Považujeme za pozitivní, že pokračují snahyve zkoumání této metody a mapovánímožností jejího širšího využití. Pražskástudie navázala na předchozí zahraničnívýzkumy a souhlasně s nimi přesvědčivěpotvrdila pozitivní efekt metody navnímání bolesti, pohybového rozsahu,tělesného sebeuvědomění a psychickéhostavu. Lekce ATM učí jedince lépe vnímatsvé tělo a skrze to dosahovat lepšípropojení jednotlivých částí těla dointegrovaného celku. To, že je tento procesučení spojen s úlevou od bolesti,zvětšením pohybového rozsahu i dalšímivýše zmíněnými přínosy, vyzývá kzamyšlení nad možností většího využívánítéto metody v oblasti fyzioterapie.

LiteraturaALEXANDER, A. 2006. Chronic LowBack Pain: Low Back Perceived pain anddisability decreases after Feldenkrais’Awareness Through Movement. MastersThesis. USA, Cal State, Northridge, June2006.BEARMAN, D. - SHAFARMAN, S. 1999.The Feldenkrais method in the treatmentof chronic pain: A study of efficacy andcost effectivness. InternationalFeldenkrais Federation [online]. č. 1 [cit.2015-04-02]. Dostupné z: http://iffresearchjournal.org/de/system/files/6SteveShaffarmanEnglish.pdfBUCHANAN, P.A. - NELSEN, N.L. -GELETTA, S. 2014. United States GuildCertified Feldenkrais Teachers®: a surveyof characteristics and practice patterns.BMC Complement Altern Med, 2014 Jul2;14:217. doi: 10.1186/1472-6882-14-217.FELDENKRAIS, M. 1996. Feldenkraisovametoda: pohybem k sebeuvědomění. 1.vyd. Praha: Pragma, 1996, 185 s. ISBN 80-7205-058-3.HAVLOVÁ, J. - ŠAJTEROVÁ, Z. 2014.Rehabilitácia u žien s osteoporózouRehabilitácia, 2014. ISSN 0375-0922, roč.51, č. 2, s. 102 - 109HILLIER, S. - WORLEY, A. 2015. Theeffectiveness of the Feldenkrais method:a systematic review of the evidence. EvidBased Complement Alternat Med. 2015,doi: 10.1155/2015/752160. Epub 2015 AprKOLÁŘOVÁ, B. - KROBOT, A -,HABERMANNOVÁ, P., et al.. 2015 Využitípředstavy a observace pohybu vkognitivní a pohybové rehabilitaci.Rehabilitace, 2015. ISSN 0375-0922, roč.52, č. 3, s. 131 - 139LEVITOVÁ, A. - POKORNÁ, M. -DAĎOVÁ, K. 2009. Konstitucionálníhypermobilita - přehled hodnotícíchsystémů a pohybových intervenčníchprogramů. Česká kinantropologie, 2009.ISSN 1211-9261, roč. 13, č. 3, s. 106 - 113LINDTNER, M. 2014. Vplyv fyzioterapiena pacientov so zvýšenou hmotnosťoutela. Rehabilitácia, 2014. ISSN 0375-0922,roč. 51, č. 2, s. 79 - 83

Uvoľnenie kŕčov

Bolesti chrbta

Rast svalovej hmoty

Pohybováaktivita

Zmiernenie bolestí

Traumaplantv

rehabilitáciipodľa prof. MUDr. Antona Gútha, CSc.

pomáha pri:terapii

rehabilitáciipohybovej liečbe

fyzioterapiimasážipohybe

Traumaplant 155x230.indd 1Traumaplant 155x230.indd 1 5.5.2016 15:435.5.2016 15:43

160

MALMGREN-OLSSON, E. - ARMELIUS,B. - ARMELIUS, K. 2001. A comparativeoutcome study of body awarenesstherapy, feldenkrais, and conventionalphysiotherapy for patients withnonspecific musculoskeletal disorders:changes in psychological symptoms, pain,and self-image. 2001. In PhysiotherapyTheory and Practice, ISSN 1532-5040, roč.17, č. 2, s. 77-95. ÖHMAN, A. - ASTROM, L. -MALMGREN-OLSSON, E. 2010.Feldenkrais® therapy as group treatmentfor chronic pain – A qualitative evaluation.In Journal of Bodywork and MovementTherapies, ISSN 1360-8592, 2010, roč. 15,č. 2, s. 153-161.REISMULLER, R. - LEVITOVÁ, A. 2014.Tibio-femorální úhel: Valgozita kolenníhokloubu u dětí a mládeže. Rehabilitácia.ISSN 0375-0922, 2014, roč. 51, č. 4, s. 201 -207RUTH, S. - KEGERREIS, S. 1992.Facilitating Cervical Flexion Using aFeldenkrais Method: Awareness throughMovement. In Journal of Orthopaedic &Sports Physical Therapy, ISSN 0190-6011,1992, roč. 16, č. 1, s. 25-29. RYWERANT, Y. 2008. Feldenkraisovametoda: systém funkční integrace. Praha:Pragma, 2008, 243 s. ISBN 978-80-7349-134-5.ŘASOVÁ, K. - HOGENOVÁ, A. 2013.Kulturní a filozofické rozdíly v Evropě seodrážejí v rehabilitační léčbě (fyzioterapii)neurologicky nemocných II. Rehabilitacea fyzikální lékařství. ISSN 1211-2658,2013, roč. 20, č. 3, s. 168-172. SHAFARMAN, S. 1997. Vědomí léčí:Feldenkraisova metoda dynamickéhozdraví. Praha: Pragma, 1997, 202 s. ISBN80-7205-864-9.

SCHÖN-OHLSSON, C.U. - WILLÉN, J.A.- JOHNELS, B.E. 2005. Sensory MotorLearning in Patients With Chronic LowBack Pain: A Prospective Pilot Study UsingOptoelectronic Movement Analysis.Spine. ISSN 1528-1159, 2005, roč. 30, č. 17,E509-16.STEPHENS, J., et al. 2006. Lengthening theHamstring Muscles Without StretchingUsing “Awareness Through Movement”.In Journal of the American PhysicalTherapy Association, ISSN 1538-6724,2006, roč. 86, č. 12, s. 1641-1650.STRNAD, P. 2013. Zvláštní a léčebnátělesná výchova. In: Studium výukyprostorové orientace zrakověpostižených. Metodická příručka. (kol.aut.). Ministerstvo školství mládeže atělovýchovy ČR a Sjednocená organizacenevidomých a slabozrakých ČR.. ISBN 978-80-263-0289-6. s. 67 - 74STRNAD, P. 2014. Jóga ve zdravotnítělesné výchově. Tělesná výchova a sportmládeže. ISSN 1210-7689, 2013, roč. 80, č.1., s. 22 - 26.VAŘEKOVÁ, J 2012. Využití prvkůFeldenkraisovy metody v hodináchzdravotní tělesné výchovy. Tělesnávýchova a sport mládeže. ISSN 1210-7689,2012, roč. 78, č. 6., s. 27 - 33VETKASOV, A. - HOŠKOVÁ, B. -SOBOTKOVÁ, I. 2014. Objektivizacevýznamu dechových cvičení u osob sporaněním míchy. Rehabilitace a fyzikálnílékařství. ISSN 1211-2658, 2014, roč. 21, č.2, s. 68-72.WILDMAN, F. 1999. Feldenkrais a jehometoda - cvičení pro každý den. Praha:Pragma, 1999, 188 s. ISBN 80-7205-640-9.Práce vznikla s podporou Programu rozvoje vědních oblastí na UKP38.Adresa: [email protected]

Oznam pre autorovVzhľadom k ekonomickýcm možnostiam časopisu budú vydávané články, ktorévychádzajú z podporou nadácií, ministerstva, firiem a pod. (a chcú to mať uvedenév texte) musieť od prvého čísla roku 2016 prispievať na svoje vydanie sumou 100,-EUR. V prípade, že sa jedná o PR článok, bude hodnotené jeho uverejnenie akoreklama. redakcia


rehabilitÁcia 2diabetes mellitus und mit den kardiovaskulären erkrankungen orientiert sind. die...

Documents